Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
24 C 139/2020-107
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 11 380,50 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 11 380,50 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 11 380,50 Kč s příslušenstvím, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 17. 2. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 11 380,50 Kč spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že její právní předchůdkyně, právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 19. 12. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru, podle které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úroky ve výši 22,99 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 % z vyčerpané částky. Uvedená společnost takto žalovanému poskytla celkem 18 931,09 Kč, avšak žalovaný nesplácel řádně, proto prohlásila veškeré závazky z poskytnutého úvěru ke dni 1. 9. 2018 splatnými. Za dobu trvání smlouvy žalovaný zaplatil pouze 19 673,84 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z listin y nazvané smlouva o revolvingovém úvěru číslo vydání a užívání kreditní karty (spotřebitel), dále listin y nazvané dispozice ke smlouvě číslo listin y nazvané produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty a listin y nazvané všeobecné produktové podmínky soud zjistil, že smlouvu uzavřeli právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný dne 19. 12. 2016, přičemž její součástí se prostřednictvím včleňovací doložky staly obě další uvedené listin y (a rovněž všeobecné produktové podmínky, sazebník poplatků a úrokový lístek). Společnost se zde zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 10 000 Kč, a to prostřednictvím kreditní karty, přičemž žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 22,99 % ročně (to odpovídá předloženému úrokovému lístku), a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 % z vyčerpané částky. Pokud se žalovaný dostane do prodlení se splácením, byla společnost oprávněna prohlásit mimo jiné veškeré závazky z této smlouvy okamžitě splatnými.
4. Z výpisů ke kreditní kartě a platební historie soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím kreditní karty v období od 26. 12. 2016 do 5. 5. 2017 vyčerpal celkem 18 931,09 Kč a společnosti naopak zaplatil celkem 19 673,84 Kč.
5. Z dopisu ze dne 24. 7. 2018 soud zjistil, že společnost žalovaného upozornila na vzniklý dluh ve výši 2 679,38 Kč.
6. Z jednotlivých výzev k úhradě soud zjistil, že právnická osoba těmito dopisy z období července 2017 až dubna 2018 vyzývala žalovaného k úhradě dluhu společnosti.
7. Z dopisu ze dne 1. 9. 2018 soud zjistil, že společnost v důsledku prodlení se splátkami prohlásila k tomuto dni veškeré pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo ve výši 12 499,75 Kč splatnými.
8. Z listin y nazvané Žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty soud zjistil, že žalovaný společnost dne 19. 12. 2016 požádal o revolvingový úvěr s rámcem 10 000 Kč. Prohlásil zde, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činil částka, má jeden zdroj příjmu, žádné výdaje a celkový čistý měsíční příjem domácnosti je částka. Zaměstnává jej jméno celé jméno žalovaného.
9. Z listin y nazvané čestné prohlášení o zasílání mzdy soud zjistil, že žalovaný společnosti prohlásil, že za poslední čtyři měsíce mu byla na účet vyplacena mzda vždy ve výši částka.
10. Z listin y nazvané vyjádření ke smlouvě číslo soud zjistil, že v době uzavření smlouvy měl žalovaný u společnosti dva úvěry se splátkou celkem 1 550 Kč a u jiné společnosti úvěr se splátkou 1 750 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházeli z údajů, které jim sdělil.
11. Z dohody o postoupení pohledávek a smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh soud zjistil, že se společnost dohodla se žalobkyní na postoupení souboru pohledávek, včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení. Z dopisu ze dne 24. 10. 2019 soud zjistil, že jím společnost oznamuje žalovanému, že pohledávku za ním ze smlouvy o úvěru číslo postoupila žalobkyni.
12. Z podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že uvedeného dne žalobkyně zaslala žalovanému zásilku č. anonymizováno.
13. Z podacího archu ze dne 4. 9. 2018 soud zjistil, že společnost uvedeného dne zaslala žalovanému zásilku č. anonymizováno.
14. Z dopisu ze dne 30. 1. 2020 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k zaplacení celkem 16 401,30 Kč do 9. 2. 2020, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán téhož dne.
15. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 19. 12. 2016 smlouvu, nazvanou smlouva o revolvingovém úvěru, podle které se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úroky ve výši 22,99 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 % z vyčerpané částky. Společnost takto žalovanému poskytla celkem 18 931,09 Kč, avšak jelikož žalovaný nesplácel řádně, prohlásila společnost veškeré závazky z poskytnutého úvěru ke dni 1. 9. 2018 splatnými. Za dobu trvání smlouvy žalovaný společnosti zaplatil 19 673,84 Kč. Před uzavřením smlouvy společnost zjišťovala údaje o žalovaném, přičemž zjistila, že žalovaný má čistý měsíční příjem částka a nemá žádné výdaje. Jeho zaměstnavatelem je jméno celé jméno žalovaného. V době uzavření smlouvy měl žalovaný u společnosti dva úvěry se splátkou celkem částka a u jiné společnosti úvěr se splátkou částka. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.
16. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
17. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní (§ 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění, dále také jen„ o. z.“), ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
18. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, tedy z jeho příjmu ve výši částka, celkových příjmů domácnosti ve výši částka a výdajů na předchozí úvěry u žalobkyně ve výši částka a u jiného poskytovatele ve výši částka. K tomu je nutno předně uvést, že (jak je soudu známo z úřední činnosti – řízení vedené pod sp. zn. 24C 37/2020 ) předchozí úvěr ve výši částka se splátkou částka měsíčně právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy uzavřené téhož dne jako v tomto případě. Dále je třeba poznamenat, že celkový příjem domácnosti v určité výši (jak žalovaný uvedl v žádosti o úvěr) ještě neznamená, že jsou tyto prostředky volné ke splácení sjednávaného úvěru. Zde je třeba přihlédnout k věku, zaměstnavateli žalovaného a údaji o nulových nákladech na bydlení. Je tak evidentní, že žalovaný bydlel u rodičů a údaj o příjmu domácnosti byl tudíž zcela irelevantní. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výdaje žalovaného, jeho měsíční příjem činil jen částka a měl splácet již čtvrtý úvěr, dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Z vyložených důvodů soudu nezbylo, než na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
19. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky celkem ve výši 18 931,09 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 19 673,84 Kč, tedy více, než oč se obohatil.
20. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byl zcela úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř. ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.