Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 251/2020-30
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení 8 4870 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 850 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 9. 1. 2021 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se co do zaplacení 4 620 Kč a úroku z prodlení z částky 8 470 Kč od 19. 1. 2019 do 8. 1. 2021 a z částky 4 620 Kč od 9. 1. 2021, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 850 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 9. 1. 2021 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se co do zaplacení 4 620 Kč a úroku z prodlení z částky 8 470 Kč od 19. 1. 2019 do 8. 1. 2021 a z částky 4 620 Kč od 9. 1. 2021, zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení v této věci byl dluh vzniklý nesplacením úvěru podle smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne 24. 11. 2017.
2. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastnice uzavřely dne 24. 11. 2017 podpisem vyplněného formuláře smlouvu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně vyplatila žalované 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 2 100 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 320 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 177 Kč. Žalovaná před podáním žaloby uhradila na tuto pohledávku celkem 2 150 Kč.
3. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
4. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní (§580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění – dále již jen„ o. z.“), ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
5. V projednávaném případě žalobkyně ani neuvedla, jakým způsobem měla být úvěruschopnost žalované posuzována. Posouzení úvěruschopnosti žalované se pak nepodává ani z jednoho z provedených důkazů, přičemž žalovaná pouze potvrdila, že obchodní zástupkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy sdělovala své příjmy, nic jiného nezjišťovala. To soud považuje za zcela nedostatečné. Z tohoto důvodu soud shledal uzavřenou smlouvu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z. absolutně neplatnou.
6. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a zároveň, že žalovaná zaplatila 2 150 Kč. Toto plnění soud shledal plněním z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Žalovaná takto vydala pouze 2 150 Kč a je tudíž povinna vydat ještě 3 850 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši dlužné částky a doby uplynulé od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, jelikož z předloženého podacího archu nelze dovodit, ani že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované jako adresátky, ale ostatně ani skutečnost, že by obsahem zasílané zásilky byla tato výzva k plnění, neboť podací arch žádnou bližší specifikaci obsahu zásilky neobsahuje. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 7. 1. 2021 (kdy byla žalované na poště uložena zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k jednání), následující den, tj. 8. 1. 2021, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 9. 1. 2021 do prodlení.
7. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu co do zaplacení 3 850 Kč a úroků z prodlení z této částky jdoucích od 9. 1. 2021 do zaplacení důvodnou a žalobě v této části výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Povinnost k zaplacení úroků z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
8. Povinnost žalované zaplatit uložené plnění žalobkyni pak soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil ve splátkách, jejichž výše a podmínky splatnosti jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť žalovaná není netečná, projevila upřímnou snahu přiznané plnění uspokojit a její finanční situace umožňuje splátky v této výši. Navržené splátky soud považuje za přiměřené, když žalovaná by neměla mít problém tyto splátky ze svého měsíčního příjmu unést a žalovaná pohledávka bude uhrazena v přiměřené době, která neznamená neúměrně znevýhodnění žalobkyně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 1966, sp. zn. 5 Cz 126/1965 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým číslem 67/1966). K tomu slouží též sankce ztráty splátek, pokud se žalovaná dostane do prodlení byť jen s jednou splátkou.
9. Co do zbytku žalobou uplatněného nároku soudu nezbylo než žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítnout, neboť tyto nároky měly vyplývat z uzavřené smlouvy o úvěru, kterou však soud shledal absolutně neplatnou.
10. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).