Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

47 C 94/2020-62

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem titul. jméno příjmení

sídlem adresa, obec

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

trvale bytem adresa žalované

o zaplacení 24 633,74 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se zastavuje co do části žaloby požadující zaplacení částky ve výši 8 713,40 Kč z titulu kapitalizovaného úroku ve výši 111,33 % ročně za období od datum do datum.

II. Zamítá se žaloba v části požadující zaplacení částky 900 Kč z titulu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, částky 5 091,44 Kč z titulu smluvní pokuty, částky 6 026,3 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 026,3 Kč za dobu od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 516 Kč od datum do datum.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 13 516 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 516 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 246 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje co do části žaloby požadující zaplacení částky ve výši 8 713,40 Kč z titulu kapitalizovaného úroku ve výši 111,33 % ročně za období od [datum] do [datum]. II. Zamítá se žaloba v části požadující zaplacení částky 900 Kč z titulu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, částky 5 091,44 Kč z titulu smluvní pokuty, částky 6 026,3 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 026,3 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 516 Kč od [datum] do [datum]. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 13 516 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 516 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 246 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne datum (podána téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit částku 19 542,30 Kč na jistině, 8 713,40 Kč kapitalizovaný smluvní úrok, 900 Kč náklady upomínání, 5 091,44 Kč smluvní pokuty a běžící zákonný úrok z prodlení, to vše z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum, produkt anonymizováno půjčka číslo. Na základě uvedené smlouvy o úvěru žalobce poskytl žalované úvěr ve výši celkem 20 000 Kč, přičemž žalovaná byla povinna splácet úvěr ve splátkách 1 995 Kč měsíčně, vždy ke 2. dni měsíce, počínaje dnem datum. Žalovaná nezaplatila svůj dluh řádně a včas, zaplatila toliko částku 6 484 Kč.

2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila, nereagovala na žádnou z výzev soudu.

3. Nejprve k procesním otázkám, které řeší výrok I. tohoto rozsudku. V dané fázi řízení, kdy ještě nebylo zahájeno jednání o věci samé, to byl žalobce, kdo mohl samostatně disponovat předmětem řízení. Žalobce vzal podáním ze dne datum žalobu částečně zpět, a to v rozsahu částky 8 713,40 Kč připadající na smluvní úroky kapitalizované za dobu datum – datum.

4. Podle ust. platí, že pokud je návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

5. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce jako jediný byl oprávněn nakládat předmětem řízení, a když vzal návrh částečně zpět, soud řízení v souladu s ust. v daném rozsahu bez dalšího zastavil; souhlas žalované zákon nevyžadoval.

6. Dne datum proběhlo jednání, na kterém soud provedl dokazování a zjistil následující skutkový stav.

7. Dne datum uzavřeli žalobce a žalovaná smlouvu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo Uzavření smlouvy doprovázelo sepsání formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (rovněž téhož data). Součástí smlouvy byly smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka datované rovněž dnem datum. Ve smlouvě o úvěru se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, a to na dobu 30 měsíců. Smluvní strany se dohodly na zápůjční úrokové sazbě 111,33 % p. a. Úvěr měl být splacen 30 měsíčními splátkami po 1 995 Kč, přičemž první splátka měla být zaplacena datum, celkem tak žalovaná měla zaplatit žalobci částku 59 850 Kč.

8. Pro případ prodlení byly sjednány úroky z prodlení v zákonné výši (čl. VI. odst. 3 písm. b) smluvních podmínek) a dále smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou pravidelné měsíční splátky (čl. VI. odst. 3 písm. a) smluvních podmínek). V čl. VI. odst. 2 písm. a) smluvních podmínek si účastníci sjednali poplatek za každou upomínku ve výši 450 Kč. Dále si účastníci sjednali možnost zesplatnění úvěru v případě prodlení s úhradou byť jen části pravidelné splátky (čl. VI. odst. 1 smluvních podmínek). Pro tento případ pak byla v čl. VI odst. 3 písm. a) in fine smluvních podmínek sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně.

9. Dne datum byl vyhotoven splátkový kalendář s rozpisem jednotlivých sjednaných splátek.

10. Žalobce provedl šetření ve vztahu k žalované v centrální evidenci exekucí, a to s negativním výsledkem (výpis z příjmení k datum), stejně tak v insolvenčním rejstříku (výpis k datum) a v databázích NRKI – BRKI (úvěrová zpráva ze dne datum). Mzdovým listem za srpen 2018 žalovaná doložila výši měsíčního příjmu 6 534 Kč čistého.

11. Z výpisu z účtu žalobce u příjmení příjmení vyplynulo, že žalobce dne datum odeslal na účet s č. bankovní účet částku 20 000 Kč. Číslo účtu se shoduje s číslem účtu uvedeným ve smlouvě o spotřebitelském úvěru jako číslo účtu žalované.

12. Z upomínek č. I., II. a III. bylo zjištěno, že žalobce ve dnech datum, datum a datum upozorňoval žalovanou na nezaplacené splátky a vyzýval ji k dodatečné úhradě dlužné částky. Současně informoval žalovanou o případném navýšení dluhu v podobě úroku z prodlení a smluvní pokuty.

13. Dopisem ze dne datum žalobce informoval žalovanou o zesplatnění úvěru ke dni datum a vyzýval ji k úhradě částky 29 823,94 Kč do datum.

14. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobce domáhal vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení.

15. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl smluvní závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu o spotřebitelském úvěru, ve spojení s  . V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč.

16. Podle ust. o spotřebitelském úvěru platí, že posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

17. Podle ust. o spotřebitelském úvěru platí, že pokud poskytne poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozsudek ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, kde Soudní dvůr EU rozhodl o výkladu ustanovení směrnice 2008 /48/ na základě předběžné otázky položené českými soudy. Soudní dvůr došel k závěru, že stejně tak, jako musí vnitrostátní soud zkoumat z úřední povinnosti, zda byla při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru dodržena informační povinnost, musí také z úřední povinnosti zkoumat, zda byla splněna povinnost věřitele předem posoudit úvěruschopnost spotřebitele, stanovená v článku 8 směrnice. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že současné doslovné znění druhé věty , o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s právem Evropské unie Soudní dvůr rozhodl, že články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soudní dvůr dále poukázal na ustálenou judikaturu k tzv. nepřímému účinku směrnic. Podle ní jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice, aby dosáhly výsledku, který směrnice sleduje. Tato povinnost konformního výkladu vnitrostátního práva je vlastní systému Smlouvy o fungování Evropské unie v tom, že umožňuje, aby vnitrostátní soudy v rámci svých pravomocí zajistily plnou účinnost unijního práva při rozhodování o sporech, které jim byly předloženy. obec konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, s tím, že vezmou v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použijí metody výkladu jím uznané, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s jejím cílem; Vnitrostátní soudy, včetně soudů rozhodujících v posledním stupni, musí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li z výkladu vnitrostátního práva, který s cíli směrnice není slučitelný. Soudní dvůr konstatoval, že předkládající soud nemůže při rozhodnutí ve věci platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem, pouze z důvodu, že byla vyložena českými soudy ve smyslu, který není s unijním právem slučitelný. Předkládajícímu soudu tedy přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008 /48/ tím, že na základě své vlastní pravomoci případně výklad českých soudů neslučitelný s unijním právem nepoužije.

19. Zdejší soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

20. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobce odkázal na informace sdělené jí žalovanou v podobě informací o výši měsíční mzdy a následné ověření skutečností dostupných z veřejných a soukromých rejstříků, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel.

21. Ze soukromého rejstříku NRKI – BRKI vyplynulo, že v době uzavření smlouvy měla žalovaná dluhy u jiných institucí v celkové částce 828 472 Kč a souhrn měsíčních splátek činil 12 637 Kč. Za zmínku stojí také fakt, že dle tohoto registru bylo žalované odmítnuto 31 žádostí o úvěr. Současně žalobce vycházel z jedné (jediné) výplatní pásky, z které vyplynula čistá mzda žalované 6 534 Kč. Žalobce při posouzení úvěruschopnosti vycházel pouze z těchto informací, což soud považuje za zcela nedostatečné.

22. Předně nebylo nijak ověřeno, o jaký pracovní vztah žalované jde (na dobu určitou, neurčitou, pracovní poměr nebo jiný typ) a zda se jedná o skutečný a existující vztah. Žalobce neměl k dispozici smlouvu a ani si nijak sám neověřil existenci takové smlouvy, na základě které by žalovaná vykonávala činnost pro konkrétního zaměstnavatele. Z důkazů vyplynulo, že obraz o příjmové stránce žalované si žalobce vytvořil na základě jediné y předložené žalovanou, a to aniž by cokoliv zkoumal nebo ověřoval sám vlastní činností. Tento přístup soud nemůže hodnotit jinak než nedostatečný.

23. Co se týká výdajové stránky žalované, z důkazů vyplynulo jen tolik, že žalovaná v době sjednávání úvěru, který je předmětem tohoto řízení, již měla dluhy přes 828 000 Kč a souhrn splátek činil 12 637 Kč měsíčně, celkově u osmi smluv. Navíc tyto smlouvy žalovaná uzavírala zjevně v krátkém intervalu před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru s žalobcem, z čehož plyne, že evidentně nevycházela z penězi, tzv. vytloukala klín klínem. Jak si mohl žalobce rozumně myslet, že bude žalovaná schopna splácet své závazky žalobci, když v době uzavření smlouvy měla měsíční závazky ve výši 12 639 Kč a doložila výši svého příjmu jen ve výši 6 534 Kč Nic jiného o výdajích žalované, event. její domácnosti, žalobce nezkoumal. Přitom výdaje na bydlení tvoří největší položku domácností. V řešené věci tak nebylo zjištěno, jakou formou žalovaná (její domácnost) uspokojuje potřebu bydlení (nájem, vlastní bydlení, přebývání u příbuzných, známých apod.) a jaké náklady jsou s tím spojeny, kolik žalovaná na tuto základní lidskou potřebu platí. Nebyly nijak ověřeny výdaje na bydlení ani jejich výše, když žalobce nepožadoval v tomto směru od žalované žádné údaje, a už vůbec ne podložené údaje.

24. Ohledně výdajů žalované žalobce neprovedl žádné bližší zkoumání ani dotazem na žalovanou či vyžádání si výpisu z jejího účtu. Žalobce věděl, že žalovaná má závazky k dalším bankovním či nebankovním společnostem a splácí tedy vícero úvěrů, přesto po ní nevyžadoval bližší doložení jejích příjmů a výdajů. Žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalované úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval, resp. neověřoval tvrzené majetkové poměry žalované, její reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Vůbec se nezabýval výdaji žalované, byť je zcela zřejmé, že pro svůj život musí měsíčně nějaké částky vynaložit. Žalobce jako profesionál nemohl přejít, že příjmová stránka žalované je doložena jen stroze, a výdajová stránka není zřejmá vůbec. Žalobce tvrzení ani doložit nepožadoval (např. výdaje s užíváním bytu, délku trvání pracovního poměru, příp. uzavření pracovní smlouvy na dobu určitou či neurčitou, skutečný obrat na účtu žalovaného, informace o vyživovacích povinnostech a další).

25. Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání, takže jistě by nepostačovalo ověření příjmu ze zaměstnání, a to pouze za 1 měsíc, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též tím, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud žalobce navzdory všemu právě uvedenému postupoval tak, že žalované částku 20 000 Kč dne datum odeslal, počínal si zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalované navíc žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

26. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu srov. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Ohledně pravdivosti poskytnutých údajů žalovanou lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu).

27. Z toho důvodu, že příjmovou stránku žalované žalobce neověřil a podrobněji nelustroval, a že výdajovou stránku žalované přešel úplně, soud dovodil porušení povinnosti žalobce zkoumat s odbornou péčí úvěryschopnost žalované. Popsaný proces zjišťování bonity klienta lze nazvat jako ledabylý, který škodí ve výsledku oběma stranám, a je tak v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

28. Navíc z provedeného dokazování vyplynulo, že veškeré úkony směřující k poskytnutí úvěru byly činěny v jeden den, tedy datum, kdy byla žalovanou podána žádost o úvěr, měly jí být poskytnuty informace k úvěru, mělo proběhnout zkoumání úvěruschopnosti a tentýž den byl úvěr schválen a sepsána i smlouva o úvěru. Z toho je zřejmé, že žalobce veškeré úkony k uzavření smlouvy činil ve velmi omezeném časovém prostoru a ani fakticky nemohl stihnout ověřit si informace o úvěruschopnosti dlužníka. Soud uzavírá, že počíná-li si žalobce natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměn též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky (řečeno s určitou mírou nadsázky, za daných okolností má smlouva spíše než smlouva o úvěru charakter smlouvy velmi odvážné).

29. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že žalobce svoji povinnost dle ust. § 86 cit. zákona nesplnil. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky dne datum je absolutně neplatná.

30. Podle ust. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty či jiných finančních plnění ze smlouvy. Pokud tedy žalobce poskytl žalované částku 20 000 Kč, je žalovaná tuto částku povinna žalobci vrátit z titulu bezdůvodného obohacení, samozřejmě poníženou o částku 6 484 Kč, kterou žalovaná v průběhu doby již zaplatila.

32. Žalobce má právo dle ust. požadovat po žalované vrácení částky 20 000 Kč, kterou žalované plnil, aniž by tu byl platný závazek. Žalovaná na svůj závazek uhradila částku 6 484 Kč, kterou soud odečetl od poskytnuté částky žalobcem. Žalovaná je pak povinna vrátit žalobci částku 13 516 Kč, která k úhradě zbývá, když dle ust. se na úkor žalobce obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijala plnění bez právního důvodu.

33. Soud přiznal žalobci i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. v zákonné výši, neboť žalovaná byla povinna vrátit žalobci peněžitou částku 20 000 Kč, a pokud tak neučinila v plném rozsahu, dostala se do prodlení a žalobce má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. V tomto ohledu soud vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě zákonných úroků z prodlení z dlužné částky 13 516 Kč od datum. Splatnost závazku ( o. z., zákona o spotřebitelském úvěru) soud odvíjí od výzvy k plnění z datum, v níž žalobce určil lhůtu k plnění do 14 dnů od odeslání, tj. od datum (viz důkaz poštovním podacím archem). Čtrnáctý den spadal na datum, a proto se žalovaná nacházela v prodlení od datum. Zákonný úrok z prodlení byl v den vzniku prodlení 10 procent ročně, ale žalobce požadoval 9,75 procent ročně a soud nemohl žalobní petit překročit ( ). Na základě těchto úvah soud částečně zamítl žalobcem požadovaný úrok z prodlení (výrok II.) a přiznal mu úrok z prodlení uvedený ve výroku III.

34. Vzhledem k právnímu posouzení věci pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a nárok žalobce na úhradu poplatků za zaslané upomínky a za smluvené úroky, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný. To stejné pak platí i ohledně nároku na úhradu smluvní pokuty.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobce byl v převážně neúspěšný, žalované žádné náklady řízení nevznikly (žalobci bylo vyhověno co do částky 13 516 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení - počítáno ke dni vyhlášení rozsudku - ve výši 1 836,69 Kč; žalobci nebylo vyhověno co do částky 21 886,21Kč, což zahrnuje i zpětvzetí co do částky 8 713,40 Kč).

36. Co se týká výroku V. rozsudku, soud k nim dospěl podle těchto úvah. Ačkoliv žalobce podal návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, tento vydán nebyl. , o soudních poplatcích (dále jako„ poplatkový zákon“) stanoví v položce 2 bodu 2. Sazebníku, že pokud nebyl vydán elektronicky platební rozkaz,„ doměří“ soud poplatek podle položky 1. To znamená, že žalobce (a poplatník zároveň) ztrácí výhodu„ slevy“ na poplatku. Žaloba v řešené věci proto podléhala na základě položky 2 bodu 2., položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku poplatkového zákona poplatku 5 % z částky 25 533,74 Kč (jistina 19 542,3 Kč + 5 091,44 Kč smluvní pokuty = 24 633,4 Kč), tj. 1 232 Kč. Žalobce zaplatil na soudním poplatku 986 Kč, proto bylo potřeba doměřit rozdíl 246 Kč. Soud dospěl k závěru, že je třeba uložit povinnost zaplatit doplatek poplatku pouze žalobci, totiž podle výsledku řízení. Soud v tomto závěru odkazuje na citované usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. (ve spojení zejména s  poplatkového zákona), přičemž neshledává důvody se od něj odchýlit (viz i a v něm obsažený ústavní princip právní jistoty zobrazený v principu právního státu podle y):„ …doměrek soudního poplatku v konečném rozhodnutí (popř. jeho část) má být uložen k úhradě podle zásady výsledku řízení tomu z účastníků, který v řízení byl zcela nebo převážně neúspěšný. Náznak tohoto právního řešení obsahuje již výše citované rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. (ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek zveřejněno pod R 48/14). Navíc stejný právní názor plyne i z publikovaného usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. :„ Nejde totiž o případ, kdy žalobce zaplatil poplatek v nesprávné výši a měl by být vyzván k jeho doplacení pod hrozbou zastavení řízení, ale o případ, kdy nedoplatek na poplatku vznikl v souvislosti s převodem věci z agendy CEPR do agendy C, který navíc nemůže žalobce jakkoliv ovlivnit. V takovém případě bude sice povinností žalobce, případně podle výsledku řízení žalovaného, doměřený poplatek zaplatit, ale až tehdy, kdy se stane splatným, tedy v návaznosti na právní moc konečného rozhodnutí.“ …Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný, tomu odpovídá uložení povinnosti doplatit soudní poplatek žalobci. Dané částky je žalobce povinen zaplatit státu ( , poplatkového zákona) prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do l5 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.