Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 423/2020-23
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní titul Janou Spanilou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 4 936 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 936 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 936 Kč od 24. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 936 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 936 Kč od 24. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Podáním ze dne 22. 9. 2020 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Dle žalobních tvrzení uzavřeli žalobkyně a žalovaný dne 18. 1. 2017 na základě žádosti ze dne 30. 12. 2016 korespondenčně smlouvu o dodávce elektřiny, kterou se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese adresa žalovaného, a žalovaný se zavázal dodanou elektřinu odebírat a hradit její kupní cenu. Daňovým dokladem č. 135152585 ze dne 4. 9. 2019 žalobkyně vyúčtovala žalovanému spotřebu elektřiny za období od 5. 1. 2019 do 26. 8. 2019 s nedoplatkem ve výši 8 446 Kč, který byl splatný dne 23. 9. 2019. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni do dnešního dne uhradil pouze zčásti, a to do částky ve výši 3 510 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu nereagovali a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.
4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Z hlediska skutkového stavu věci má soud za prokázané, že dne 18. 1. 2017 byla na základě žádosti ze dne 30. 12. 2016 mezi účastníky uzavřena smlouva o dodávky elektřiny, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese adresa žalovaného, a žalovaný se zavázal elektřinu odebírat a uhradit její kupní cenu. Žalovaný nesplnil své povinnosti z předmětné smlouvy, když neuhradil sjednanou cenu za elektřinu odebranou v období od 5. 1. 2019 do 26. 8. 2019, čímž žalovanému vznikl vůči žalobkyni dluh ve výši 8 446 Kč, který uhradil pouze zčásti do částky ve výši 3 510 Kč.
6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny výrobce nebo obchodník s elektřinou zavazuje dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Mezi účastníky tak byla uzavřena kupní smlouva dle § 2079 a násl. zákona
č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ze které vznikla žalobkyni jako prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat (tedy uskutečnit dodávku elektřiny) a naopak žalovanému jako kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou nebo úředně stanovenou kupní cenu.
7. Soud má za prokázané, že žalobkyně si vůči žalovanému své povinnosti z kupní smlouvy splnila, žalovaný však nehradil řádně, tedy ve fakturované výši, a včas kupní cenu (před soudem tato skutečnost nebyla tvrzena, tím méně mohla být prokázána) a v rozsahu jistiny je žaloba podána důvodně a soud jí jako takové i vyhovuje.
8. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení. Konkrétní výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého závazku vůči žalobkyni soud přiznal žalobkyni též zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, a to ode dne následujícího po splatnosti vystaveného daňového dokladu.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč za výzvu k plnění ze dne 30. 7. 2020 a žalobu ze dne
22. 9. 2020 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.
10. Soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že má nárok na paušální náhradu po 300 Kč za každý úkon dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. cena elektřiny), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.