Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
4 C 252/2020-69
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 28 729,19 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 172,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši
10 % ročně z částky 24 172,15 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 4 557,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 557,04 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 769,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta
anonymizováno jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 172,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 172,15 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 4 557,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 557,04 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 769,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 729,19 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel se právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 16. 4. 2017 smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 36 622 Kč, které vyčerpal ke dni 18. 4. 2017. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto ke dni 31. 1. 2020 zesplatnila celý neuhrazený dluh ve výši 28 729,19 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 24 172,15 Kč, úroku ve výši 2 814,94 Kč, poplatků ve výši 700 Kč, smluvní pokuty ve výši 453 Kč, nákladů vymáhání ve výši 50 Kč a dlužného pojistného ve výši 539,10 Kč. Předchůdkyně žalobkyně následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Po postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 16. 4. 2017 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo na základě žádosti žalovaného. V rámci žádosti žalovaný uvedl své osobní, majetkové a pracovní poměry – tj. žalovaný je svobodný, žije v nájmu, má příjem ze samostatně výdělečné činnosti ve výši 30 000 Kč čistého měsíčně a jeho měsíční výdaje tvoří náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč a ostatní pravidelné výdaje nemá. Ze smlouvy soud dále zjistil, že bylo sjednáno poskytnutí čerpání peněžních prostředků žalovaným z úvěrového rámce ve výši 45 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně a historie transakcí bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal celkem částku 36 622 Kč, a to ke dni 18. 4. 2017. Vyčerpané peněžní prostředky se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč, splatných vždy 17. den v měsíci. Ve smlouvě byla současně sjednána roční úroková sazba 22,68 %, měsíční poplatek za správu a vedení úvěrového účtu ve výši 69 Kč a také měsíční poplatek za přihlášení žalovaného k pojištění ve výši 4,99% z měsíční splátky úvěru. Z historie transakcí a dopisu ze dne 27. 12. 2019 dále vyplývá, že žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, žalobkyně proto prostřednictvím uvedeného dopisu využila svého oprávnění dle čl. VII. obchodních podmínek, jež byly nedílnou součástí smlouvy, a zesplatnila celou neuhrazenou částku úvěru s účinností ke dni 31. 1. 2020 a současně vyzvala žalovaného k její úhradě. Předchůdkyně žalobkyně poté na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2020 s účinností ke dni 13. 2. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni (jak vyplývá také z předávacích protokolů podepsaných jednateli žalobkyně a její předchůdkyně dne 19. 2. 2020 a potvrzení o přijetí úplaty za postoupení pohledávek ze dne 14. 2. 2020). Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dvěma dopisy ze dne 21. 2. 2020 (dle podacího archu odeslaných žalovanému téhož dne) se současnou předžalobní upomínkou na úhradu dlužné částky 28 679,19 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 24 172,15 Kč, úroku ve výši 2 814,94 Kč, pojistného ve výši 539,10 Kč a v souladu se smluvním ujednáním také ze smluvní pokuty ve výši 453 Kč, poplatků ve výši 700 Kč a nákladů vymáhání ve výši 50 Kč, a to nejpozději do 5 dnů od doručení upomínky. Žalovaný však dlužnou částku ani dodatečně neuhradil.
4. Na základě stručného právního posouzení věci soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), resp. smlouva o spotřebitelském úvěru v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně při činnosti směřující k poskytnutí úvěru vystupovala v postavení věřitele (zatímco žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele), proto byla povinna splnit podmínky kladené ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. před uzavřením smlouvy s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného. S přihlédnutím k ustálené judikatuře (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 ) je věřitel při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr povinen vycházet především z informací poskytnutých spotřebitelem, nicméně musí postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. V řízení však žalobkyně neuvedla dostatečná tvrzení a ani nedoložila, že svou povinnost splnila. Smlouvu je proto v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru třeba pokládat za neplatnou, když k této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o.z. i bez návrhu pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaný jako spotřebitel je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, jež v tomto případě nebyla zaručena.
5. Soud má tedy za prokázané, že ke dni 18. 4. 2017 poskytnula žalobkyně žalovanému částku 36 622 Kč. Ke dni zesplatnění úvěru, tj. ke dni 31. 1. 2020, žalovaný dlužil na jistině částku 24 172,15 Kč, přičemž byl žalobkyní vyzván k její úhradě společně s úroky a dalšími poplatky. S ohledem na skutečnost, že nebylo prokázáno, že by strany uzavřely smlouvy o úvěru, lze shrnout, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil podle § 2991 odst. 1 o.z. , a je proto povinen podle citovaného ustanovení vrátit částku 24 172,15 Kč. Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány podle § 1970 o.z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne následujícího, kdy žalovaný byl prokazatelně k vrácení vyzván. Žaloba byla zamítnuta v rozsahu, ve kterém žalobkyně požadovala úrok ve výši 2 814,94 Kč, pojistné ve výši 539,10 Kč, smluvní pokutu ve výši 453 Kč, poplatky ve výši 700 Kč a náklady vymáhání ve výši 50 Kč, neboť žalobkyně v tomto ohledu neunesla důkazní břemeno. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř. o.s.ř. , neboť pro odlišný postup neshledal důvod.
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , neboť ve věci měla úspěch jak žalobkyně (z cca 84 %), tak z důvodu částečného zamítnutí žaloby i žalovaný (z cca 16 %). Úspěch žalobkyně činil celkem 68%, a proto jí byla na náhradě nákladů řízení přiznána odpovídající poměrná částka ve výši 1 769,36 Kč. Zcela úspěšné žalobkyni by jinak příslušela náhrada nákladů řízení v částce 2 602 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 150 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 28 729,19 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a) , d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.