Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 18/2021-22
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul Danielem Nevečeřalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 3 952 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 3 952 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 952 Kč od datum do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 3 952 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 952 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 3 952 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum mezi příjmení příjmení, anonymizováno a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3 952 Kč, který žalovaný řádně a včas neuhradil do sjednané splatnosti dne datum. Úvěr byl žalovanému poskytnut na účet č. bankovní účet. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webová adresa, kde se žalovaný registroval a vyplnil osobní údaje.
V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé a k jednání se nedostavil.
Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.
Žalobkyně na výzvu soudu v předvolání nijak nereagovala, důkazní prostředky neoznačila, k jednání se nedostavila, nemohlo se jí tak dostat poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.
Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud nemá za prokázané, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně došlo k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy. Z provedených listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že to byl konkrétně žalovaný, kdo měl uzavřít úvěrovou smlouvu, ani jak byla při jejím uzavírání ověřena totožnost žalovaného, pouhé poskytnutí osobních údajů bez jejich ověření není ověřením totožnosti. Údaje o číslu účtu a osobní údaje žalovaného mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Smlouva nebyla žalovaným podepsána a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil. To, že žalobkyně tvrdí, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, že tento úkon žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena.
Soud se tak zaobíral tím, zda byla úvěrová jistina ze smlouvy o úvěru v celkové výši 3 952 Kč vyplacena žalovanému a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Soud zjistil, že nebylo nijak prokázáno vyplacení úvěru a to v žádné výši. Není tedy ani prokázáno, že by se nějaké finanční prostředky předchůdkyně žalobkyně dostaly do dispozice žalovaného. Není ani prokázáno, z čeho se částka 3 952 Kč skládá, zda se vůbec jedná o úvěrovou jistinu, nebo třeba úroky, poplatky či jiné sankce.
Jelikož nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy a jelikož nebylo prokázáno ani vyplacení jakékoli částky žalovanému, soud žalobu zcela zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, ale pro naprostou pasivitu mu žádné náklady nevznikly, proto žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).