Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 349/2020-57
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní titul Hanou Greplovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 7.612 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.000 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 4.612 Kč
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 289,19 Kč,
se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.383,95 Kč od 15. 6. 2018 do 30. 11. 2020 a
se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.383,95 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení,
s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1.070,05 Kč a
se smluvním úrokem ve výši 29 % ročně z částky 4.383,95 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.000 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 4.612 Kč</b> <b>s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 289,19 Kč,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.383,95 Kč od 15. 6. 2018 do 30. 11. 2020 a</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.383,95 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení,</b> <b>s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1.070,05 Kč a</b> <b>se smluvním úrokem ve výši 29 % ročně z částky 4.383,95 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020 a doplněným podáním doručeným zdejšímu soudu dne 5. 1. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 7.612 s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky 4.383,95 Kč od 24. 8. 2017 do 14. 6. 2018 v kapitalizované výši 289,19 Kč a dále od 15. 6. 2018 do zaplacení a smluvním úrokem v sazbě 29 % ročně z částky 4.383,95 Kč od 16. 8. 2017 do 14. 6. 2018 v kapitalizované výši 1.070,05 Kč a dále od 15. 6. 2018 do zaplacení). Návrh byl odůvodněn tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo (dále též„ Smlouva“), jejíž součástí byly Smluvní podmínky otištěné na zadní straně Smlouvy. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně postupovala při sjednávání Smlouvy v intencích ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady v části označené jako„ Ověřené dokumenty“. Tuto skutečnost potvrzuje i Smlouva, podle níž zákazník„ potvrzuje, že Provident před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací poskytnutých od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty“. Dle čl. 13 Smluvních podmínek„ zákazník prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku“, právní předchůdkyně žalobkyně tak neměla důvod o údajích poskytnutých žalovaným pochybovat. Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit a dále jí zaplatit úrok ve výši 799 Kč (v sazbě 29 % ročně), odměnu za zpracování a doručení ve výši 950 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2.863 Kč (dále společně jen„ poplatek“). Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 45 týdenních splátkách po 236 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 8. 2018. Sjednané částky žalovaný nehradil řádně a včas a za dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem 3.000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka vůči žalovanému postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 14. 6. 2018. V době postoupení pohledávky činila pohledávka 11.790,63 Kč a skládala se z navýšení účtovaného právní předchůdkyní žalobkyně, které však žalobkyně nepožaduje, z dlužné jistiny ve výši 4.383,95 Kč a dlužného poplatku ve výši 3.228,05 Kč. Příslušenství tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. V době od postoupení pohledávky již žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani v reakci na předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), nevyjádřil (zásilka byla uložena k vyzvednutí a doručena fikcí ke dni 30. 11. 2020). Předvolání k ústnímu jednání, které mu bylo doručováno obdobným způsobem, si žalovaný nepřevzal a soud je v souladu s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. považuje za doručené dne 29. 1. 2021. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavil. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. rozhodl bez přítomnosti žalovaného, přičemž dokazování provedl především listinami předloženými žalobkyní, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ):
3. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému částku 6.000 Kč v hotovosti a žalovaný se tuto částku zavázal společně s poplatkem ve výši 4.614 Kč splatit v 45 týdenních splátkách po částce 236 Kč (poslední splátka měla činit 228 Kč). Dle textu Zákaznické karty ze dne 5. 10. 2016 byl žalovaný v době uzavření smlouvy svobodný, vyživoval tři osoby, měl základní vzdělání a bydlel v nájmu. Byl zaměstnán jako dělník pod Obcí obec s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 12.693 Kč a další čistý příjem jeho domácnosti činil 11.500 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 12.000 Kč, přičemž nesplácel žádné další zápůjčky od právní předchůdkyně žalobkyně ani od jiných společností. Údaje uvedené žalovaným byly dle sekce„ Ověřené dokumenty“ ověřeny z pracovní smlouvy z října 2016 a výplatních pásek za období číslo 2016. Podpisem zákaznické karty žalovaný mimo jiné prohlásil, že ke dni podpisu nepodal insolvenční návrh, v souvislosti s jeho osobou nebylo zahájeno insolvenční řízení a není proti němu veden výkon rozhodnutí ani exekuční řízení. Dále prohlásil, že reálně disponuje uvedeným příjmem a v souvislosti se svou žádostí o zápůjčku nezamlčel žádný podstatný údaj. Z přiložených výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaný měl u Obce Hrubčice čistou mzdu za květen 2016 ve výši 11.415 Kč, přičemž po„ srážkách a zálohách“ mu byla vyplacena částka 11.215 Kč, za červen 2016 měl čistou mzdu ve výši 16.612 Kč (vzhledem k odměně ve výši 6.000 Kč hrubého), přičemž po„ srážkách a zálohách“ mu byla vyplacena částka 14.679 Kč a za červenec 2016 měl čistou mzdu ve výši 12.870 Kč, která mu po„ srážkách a zálohách“ byla vyplacena v částce 12.185 Kč. Součástí mzdy žalovaného byl daňový bonus, neboť uplatňoval daňové zvýhodnění na dvě děti. Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas a za dobu trvání smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 3.000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka vůči žalovanému s účinností k témuž dni postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně datovaným ke dni 14. 6. 2018 a odeslaným doporučeně dne 13. 7. 2018. V době po postoupení pohledávky již žalovaný na svou pohledávku ničeho nezaplatil, a to ani na předžalobní výzvu ze dne 12. 3. 2020 (v průběhu řízení byl procesně pasivní a netvrdil ani neprokázal nic jiného).
4. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
6. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný by byl povinen plnit žalobkyni.
11. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 5. 10. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce v souladu s ust. § 2390 a násl. o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 6.000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 4.612 Kč, tj. celkem ve výši 10.612 Kč, v 45 týdenních splátkách. S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího (právní předchůdkyně žalobkyně) bylo před uzavřením smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr, resp. zápůjčku). Bylo zjištěno, že úvěrující posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) pouze na základě obsahu zákaznické karty žalovaného, aniž by žalobkyně prokázala, že žalovaný k tomu doložil listin y, které měly osvědčit pravdivost údajů uvedených v zákaznické kartě, soud proto nemohl ověřit pravdivost těchto údajů. U příjmů se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala pouze osobními příjmy žalovaného a nijak se nezajímala, odkud pocházejí„ další příjmy“, uvedené v zákaznické kartě. Výdaje žalovaného pak nebyly zkoumány vůbec, právní předchůdkyně žalobkyně se zde spokojila pouze s odhadem celkové sumy výdajů, aniž by žádala jejich upřesnění či podložení listinami. Za těchto okolností má soud rozdíl od argumentace žalobkyně za to, že právní předchůdkyně žalobkyně v postavení odborníka (podnikatele) svým povinnostem nedostála, neboť nelze za řádné posouzení úvěruschopnosti považovat pouhé„ spolehnutí se“ na skutečnosti tvrzené žalovaným, jak na ně odkazovala žalobkyně v žalobě. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tato povinnost uložená spotřebiteli však nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ). Podnikatel – úvěrující se nemůže zprostit své povinnosti zkoumat úvěruschopnost s odkazem na proklamaci žalovaného, ale musí postupovat s odbornou péčí a tyto skutečnosti řádně posoudit. Soud z těchto důvodů uzavírá, že úvěrující nedostál svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a nemohl si být jist, že úvěr bude spotřebitelem řádně splácen. Za takové situace by tak obezřetný úvěrující nemohl spotřebiteli předmětný úvěr poskytnout. Následkem nesplnění uvedené povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nelze ji konvalidovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33Cdo 2178/2018 ). S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení.
12. Jak již bylo uvedeno, z obsahu spisu a z připojených listin bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka 6.000 Kč a v průběhu splácení žalovaný zaplatil celkem 3.000 Kč (žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil více). Soud proto žalobě vyhověl v částce odpovídající rozdílu mezi poskytnutou výší finančních prostředků a částkou, kterou žalovaný uhradil, tedy v částce 3.000 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána vzhledem k aktivní procesní legitimaci, která byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018. Ode dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba (tedy faktická výzva k plnění), je žalovaný s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, soud proto žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to od prvního dne prodlení žalovaného. Lhůta ke splnění platebních povinností žalovaného byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku. S ohledem na zastávaný právní názor soud žalobu ve zbývající části zamítl.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když přihlédl k tomu, že žalovaný byl procesně úspěšnější než žalobkyně a náležela by mu tak náhrada nákladů řízení proti žalobkyni. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.