Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 11/2020-73
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr Kateřinou Janitorovou Sixtovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí, advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 6 192 Kč s příslušenstvím;
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 192 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 192 Kč od 12. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 826 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 192 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 192 Kč od 12. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 826 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu číslo ze dne 16. 10. 2018, na základě níž se žalobkyně jako dodavatel zavázala dodávat do odběrného místa (anonymizována čtyři slova číslo, PSČ obec a číslo – část obce) zemní plyn a žalovaný jako odběratel se jej zavázal odebírat a platit za služby spojené s dodávkou stanovenou cenu.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Usnesením č. j. 12 C 11/2020 -59 ze dne 8. 12. 2020 byl soudem žalovanému ustanoven opatrovník, který navrhl zamítnutí žaloby z procesní opatrnosti s tím, že se mu nezdařilo zkontaktovat žalovaného a není mu známo, zda žalovaný uplatněný nárok uznává.
Účastníci řízení svým postojem dali najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je pro spor dána mezinárodní příslušnost českých soudů. Dovodil přitom s ohledem na čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, že příslušnost tuzemských soudů dána je, neboť dle citovaného článku platí, že osoba která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalovaná, pokud předmět sporu tvoří smlouva či nároky z ní, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl či měl být splněn. Pro účely zmíněného čl. 7 nařízení č. 1215/2012, není-li dohodnuto jinak, je místem plnění závazku (mimo jiné) v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby dle smlouvy byly či měly být poskytnuty.
Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru, že účastníci řízení uzavřeli dne 16. 10. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu číslo jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat plyn do výše uvedeného odběrného místa spolu s dalšími službami a žalovaný uhradit řádně a včas žalobkyni cenu plynu a související služby. K této smlouvě byla dne 16. 10. 2018 uzavřena smlouva o připojení k distribuční soustavě kategorie maloodběratel – domácnost, jejímž předmětem je závazek připojit odběrné plynové zařízení žalovaného k distribuční soustavě žalobkyně. Z faktury číslo soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné žalované částky, a to se splatností do 11. 6. 2019, za fakturační období od 21. 3. 2019 do 19. 5. 2019. Žalovaný z tohoto titulu ničeho neuhradil.
Po stránce právní soud dospěl k tomu, že dle § 72 zákona č. 458/2000 Sb. se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací.
Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. Žalovaný nesplnil svoji povinnost platit sjednanou cenu. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení dodaných služeb a právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur.
Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, jejich plnou náhradu. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 192 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze 2 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. Dále pak je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za právní úkon dle § 2 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky (výzva k plnění), neboť předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána přímo žalobkyní a nikoliv prostřednictvím jejího právního zástupce. Celkem tedy soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 826 Kč.
K aplikaci § 14b a. t. je třeba uvést následující. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu pohledávky ze smluv o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu, přičemž právě takové řízení lze považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných § 14b a. t. a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, ve kterých jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, opakovaně se však jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci. Lze tak učinit závěr o tom že se jedná o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu ustanovení § 14b advokátního tarifu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.