Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 102/2020-34

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Benešovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa, obec

zastoupený: Mgr. jméno jméno, ulice a číslo, PSČ, obec

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného, obec

o zaplacení 10 675 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 000 Kč od 18. 5. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 3 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 675 Kč od 18. 5. 2016 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 676 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 000 Kč od 18. 5. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 3 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 675 Kč od 18. 5. 2016 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 676 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 16.4.2020 domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 10 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 10 675 Kč od 18.5.2016 do zaplacení. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce právnická osoba uzavřel dne 1.2.2016 s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému vyplaceny finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Splatnost byla sjednána na 17.5.2016. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení jistiny úvěru a dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 675 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky pujckomat.cz, na kterých se žalovaný zaregistroval a byl mu zřízen uživatelský účet s jedinečným přístupovým jménem a heslem. Tím vzniklo žalovanému právo na poskytnutí konkrétního úvěru. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, když její text včetně všeobecných obchodních podmínek žalovaný odsouhlasil. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, žalovaný však neuhradil ničeho, a to ani na základě upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Žalobce svou neúčast na jednání omluvil, o odročení z důležitého důvodu nepožádal. Žalovaný se k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil ani nežádal o odročení jednání ( z.č. , občanský soud řád – dále ).

4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že ji uzavřel právní předchůdce žalobce spol. právnická osoba jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Smlouva byla uzavřena dne 1.2.2016. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavazuje poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč. V bodě 2.2 smlouvy je uvedeno, že žalovaný je povinen v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami zaplatit poplatek ve výši 3 675 Kč. Tento poplatek je součástí předepsaných měsíčních splátek. V bodě 2.3 je uvedena výše a splatnost měsíčních splátek. Poslední splátka ve výši 3 559 Kč byla splatná ke dni 18.5.2016 Smlouva neobsahuje údaj o roční úrokové sazbě a ani údaje o roční procentní sazbě nákladů na úvěr. Na konci smlouvy jsou uvedeny identifikační údaje žalovaného, včetně jeho osobního identifikačního čísla. Výpisem z účtu příjmení příjmení ze dne datum bylo zjištěno, že žalovanému byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 18.11.2019.

5. Po právní stránce soud věc posoudil dle z. č. , (o.z.) a z.č. , o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), když lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr za situace, kdy na jedné straně vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytování zápůjček a na straně druhé dlužník jako fyzická osoba. Pro posouzení platnosti smluvních ujednání je pak nutné použít a násl. o.z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem.

6. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

7. Dle § 1813 o.z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

8. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

9. Z z.č. , o spotřebitelském úvěru plyne, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí obsahovat informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

10. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 110 zákona o spotřebitelském úvěru. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 106 zákona o spotřebitelském úvěru je to, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a k ujednáním o jiných platbách za spotřebitelský úvěr ne nepřihlíží. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit.

11. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vzal za prokázané, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsažené v žalobě žalovaný neuhradil ničeho. Pro rozhodnutí o nároku žalobce na zaplacení částek uplatněných žalobou je nutné posoudit otázku platnosti smlouvy o úvěru. S ohledem na ustanovení § 1814 písm. f) o.z. se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy. Spotřebiteli není žádným způsobem sděleno, k čemu slouží poplatek. Jedná se tak o skrytý úrok za půjčení peněz a takové ujednání je vůči spotřebiteli klamavé a tedy zakázané.

12. Smlouva o úvěru byla žalovaným podepsána prostředky komunikace na dálku. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, kolik činí celková dlužná částka. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem právní předchůdce žalobce stanovil výši jednotlivých položek poplatku. Tato smlouva je tedy v rozporu s ustanovením § 108 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť neobsahuje povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto povinných informací je stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr. S ohledem na učiněný závěr je smlouva o úvěru v části ujednání o výši poplatku neplatná, a to podle § 1813 o.z. a žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla.

13. V předmětné věci tak žalovaný na smlouvu o úvěru nezaplatil ničeho za situace, kdy mu byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Ohledně této částky shledal soud žalobu jako důvodnou, a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci jistinu ze smlouvy o úvěru s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši (výrok I. rozsudku), a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle

14. Dle rozhodl soud tak, že žalobci, který měl ve věci úspěch v rozsahu 30%, přiznal právo na náhradu nákladů řízení v tomto rozsahu. Žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady za zastoupení advokátem dle Dle cit. vyhlášky za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce 300 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a výzvu se základním skutkovým a právním rozborem – celkem za tři úkony právní služby 900 Kč. Dále bylo zást. žalobce přiznáno 300 Kč (3x náhrada paušálních nákladů po 100 Kč) dle ) odst. 5 písm.a) cit.vyhlášky. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu přiznána náhrada uvedené daně ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení by v případě plného úspěchu ve věci činily 2 252 Kč. Jelikož žalobce byl úspěšný ve věci ve 30%, soud přiznal žalobci náklady řízení ve výši 676 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen nahradit dle do tří dnů od právní moci rozsudku a podle je povinen je zaplatit k rukám zástupce žalobce.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně dvojmo, prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím povinným splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.