Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 293/2020-39
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení televizních poplatků v celkové výši 675 Kč za období od září 2019 do ledna 2020. Žalobkyně uvedla, že žalovaného, který nebyl přihlášen do evidence poplatníků televizního poplatku, do této evidence zařadila po zjištění, že žalovaný je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, a to poté, co žalovaný nereagoval na písemnou výzvu žalobkyně, v němž jej žalobkyně vyzvala, aby v případě, že u žalovaného nejsou splněny podmínky pro jeho zařazení do evidence poplatníků, toto žalobkyni ve stanovené lhůtě oznámil písemným čestným prohlášením. To se však nestalo a žalobkyně proto žalovaného následně vyzvala k uhrazení žalované částky, s ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně též zaplacení úroku z prodlení, který kapitalizovala částkou 60,29 Kč.
Žalovaný s uplatněným nárokem nesouhlasil a namítl, že nevlastní elektronické zařízení pro příjem televizního signálu a od žádného z dodavatelů energií na území České republiky tyto neodebírá ani s nimi není ve smluvním vztahu.
Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 29. 4. 2019 skutečně vyzvala k přihlášení do evidence poplatníků, a to z důvodů popsaných v žalobě. Dalším dopisem ze dne 28. 8. 2019 žalobkyně žalovanému oznámila, že byl zařazena do evidence plátců televizního poplatku. Dopisem ze dne 15. 3. 2020 žalobkyně vyúčtovala dlužné televizní poplatky a vyzvala žalovaného k jejich zaplacení. Soudem byla žalobkyně vyzvána, aby doložila, že žalovaný byl v daném období odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, na což žalobkyně reagovala tím, že soudu předložila protokol o předání a převzetí údajů ze dne 19. 7. 2016 a 21. 2. 2019, z nichž vyplývá, že žalobkyně od právnická osoba převzala data ze zákaznického systému jmenované společnosti.
Žalobkyně žalovaného do evidence poplatníků zařadila na základě vyvratitelné právní domněnky obsažené v ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů:„ (4) Jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona ") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.“ Nicméně žalobkyně nedoložila, že žalovaný je, resp. v dotčené době byl, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě a že tedy byl splněn výchozí předpoklad pro to, aby žalobkyně k aplikaci popsané právní domněnky přistoupila. Žalobkyně soudu předložila pouze protokoly, z nichž lze sice usuzovat, že žalobkyně má (měla) potřebné údaje o zákaznících odebírajících elektřinu z distribuční soustavy, z těchto protokolů však učinit žádný závěr o tom, zda mezi zákazníky figuruje i jméno žalovaného, neboť samotná data (či s ohledem na jejich rozsah část těchto dat týkající se žalovaného) žalobkyně soudu nijak nezpřístupnila a neumožnila soudu učinit zjištění o tom, zda žalovaný jako odběratel skutečně evidován byl. Za tohoto stavu věcí, kdy nebylo prokázáno, že žalobkyně k aplikaci zákonné domněnky přistoupila oprávněně, soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.
Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. měl žalovaný, ten však jejich náhradu nepožadoval, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.