Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 316/2020-17
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 34 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 000 Kč, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 5. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,38 % ročně z částky 20 000 Kč od 29. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 928,51 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 000 Kč, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 5. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,38 % ročně z částky 20 000 Kč od 29. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 928,51 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se žalobou (původně v elektronickém rozkazním řízení) doručenou soudu dne 25. 9. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 800 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Tato částka byla žalovanému vyplacena při podepsání smlouvy. Žalovaný se dále zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit 16 000 Kč sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, úroku ve výši 4 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem 36 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal závazek splatným, a to v celém svém rozsahu nejpozději v den, kdy se stala splatnou poslední splátka, tj. dne 28. 5. 2019. Do podání žaloby uhradil žalovaný na úvěr 1 200 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaná částka ve výši 34 800 Kč představuje nesplacenou jistinu 20 000 Kč a dlužných úhrad 16 800 Kč Vedle toho žalobkyně požaduje i úrok z jistiny 19,38% ročně, zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, právní zástupce žalobkyně svoji nepřítomnost omluvil, žalovaný nikoliv. Z uvedeného důvodu postupoval soud dle § 101 odst. 3 o. s. ř. a projednal a rozhodl věc bez přítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
Z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouvy o úvěru, smluvních podmínek, karty zákazníka, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání, předžalobní výzva s podacím lístkem) soud zjistil, že dne datum byla uzavřena mezi žalovaným, jako vydlužitelem, a právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, jako zapůjčitelem, smlouva o zápůjčce číslo. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč, žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tuto částku převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě dále zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit 16 000 Kč sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, úroku ve výši 4 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem 36 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách do 28. 5. 2019. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný pobírá invalidní důchod, s příjmem včetně sociálních dávek cca 17 300 Kč a výdaji cca 11 000 Kč, tedy s minimálními možnostmi splácet úvěr. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 a z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka přešla na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci ve sporu. Soud konstatoval také upomínku žalobkyně žalovanému k zaplacení žalované částky s poštovním podacím lístkem. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný splatil 1 200 Kč.
Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejnému druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
Soud má ze smlouvy o zápůjčce za opodstatněný požadavek na vrácení dlužné jistiny, odpovídající úrok z prodlení a úrok řádný (4 000 Kč, resp. 19,38 % ročně za dobu po splatnosti celého dluhu), i poplatek za administrativní zpracování smlouvy ve výši 4 000 Kč. Soud však neshledal důvodným nárok na zaplacení částky 8 000 Kč, která má připadat na úhradu hotovostního inkasa jako dlužníkem vybraného způsobu úhrady dluhu. Toto ujednání je dle názoru soudu neplatné, protože se příčí dobrým mravům, jak je uvedené v citovaném § 580 o.z. Soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši těchto poplatků a způsobu jeho ujednání. Jak je soudu známo z jeho úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobkyní v obdobných věcech, výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o zápůjčce, aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů půjčky. Pokud by byl souhrnný poplatek považován za úrok, dosahoval by celkový úrok více než 60 % za 60 týdnů, přičemž takový úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Soud má tedy v souhrnu za to, že věřitel tímto způsobem obchází zákon, když zastírá dlužníku skutečnou výši nákladů zápůjčky. Žalovaný jako spotřebitel nemá žádnou možnost, pokud ovšem zřejmě není opakovaným klientem věřitele, volit možnost bezhovotostního režimu. Soud se proto domnívá, že takové ujednání zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran ve zjevný neprospěch spotřebitele – žalovaného, který vedle poplatku za administrativní činnost a úroku, má ještě zaplatit poplatek za hotovostní režim, téměř bez možnosti volby při sjednávání způsobu plnění jeho hlavního závazku ze smlouvy o zápůjčce. Jedná se proto o ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům podle § 588 občanského zákoníku, a ke kterému soud přihlíží i bez návrhu. Soud proto nepřihlížel k ujednání o poplatku za hotovostní režim, které je neplatné. Jestliže tedy žalovaný plnil na zápůjčku a poplatky nějakou částku, jedná se v souladu s ujednanou formou plnění o plnění, které má být započteno na poplatek za poskytnutí půjčky, ovšem bez onoho poplatku za hotovostní inkaso.
Z těchto důvodů soud ve výroku I. zamítl nárok žalobkyně na úhradu poplatku ve výši 8 000 Kč, co do zbylé žalované částky žalobě vyhověl. Požadovaný úrok z prodlení odpovídá § 1970 o.z. a sazba úroku z prodlení byla stanovena v souladu s vl. nař. 351/2013 Sb.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 928,51 Kč, přičemž tato částka představuje 54,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,01 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22,99 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 392 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 800 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.