Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 173/2019-37
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 40 388,94 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Řízení se zastavuje, co do částky ve výši 20 821,07 Kč odpovídající kapitalizovanému úroku ve výši 110,61 % p. a. za období od 11. 7. 2018 do 18. 12. 2018.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 491,21 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 491,21 Kč od 19. 12. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se zamítá, co do částky ve výši 28 929 Kč na jistině, a na zákonném úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 28 929 Kč od 19. 12. 2018 do zaplacení, co do částky 2 968,73 Kč na smluvních pokutách, a co do částky 1 350 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje, co do částky ve výši 20 821,07 Kč odpovídající kapitalizovanému úroku ve výši 110,61 % p. a. za období od 11. 7. 2018 do 18. 12. 2018. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 491,21 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 491,21 Kč od 19. 12. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se zamítá, co do částky ve výši 28 929 Kč na jistině, a na zákonném úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 28 929 Kč od 19. 12. 2018 do zaplacení, co do částky 2 968,73 Kč na smluvních pokutách, a co do částky 1 350 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne datum domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo jejímž předmětem se stal závazek žalobkyně poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalobkyně tuto svoji povinnost ze smlouvy splnila a převedla finanční prostředky ve výši 40 000 Kč na účet žalovaného, který uvedl ve smlouvě. Žalovaný se zavázal spotřebitelský úvěr splácet v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 390 korunách vždy ke každému desátému dni příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem 10. 12. 2017. Žalovaný dne 12. 12. 2017 zaplatil částku ve výši 4 489 Kč dne 4. ledna 2018 zaplatil částku ve výši 3 990 Kč dne 9. 2. 2018 částku ve výši 3 990 Kč dne 8. 3. 2018 částku ve výši 3 990 Kč dne 3. 4. 2018 částku ve výši 3 990 Kč dne 11. 5. 2018 částku ve výši 3 990 Kč a dne 12. 6. 2018 částku ve výši 4 490 Kč. Žádné další splátky již nezaplatil, a proto byl dne 15. 7. 2018 žalobkyní vyzván úhradě dlužné splátky. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 18. 12. 2018. K tomuto dni činila nesplacená jistina částku ve výši 37 420,21 Kč a příslušenství představované obchodním úrokem ve výši 110,61 % ročně z nesplacené jistiny od 1. 7. 2018 do 18. 12. 2018 činilo kapitalizovanou částku ve výši 20 821,07 Kč. Podle článku VI odst. 2 a smluvních podmínek byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s jeho prodlením s úhradou splatných částek zejména pak byl povinen zaplatit za upomínku částku ve výši 450 Kč s tím, že žalobkyně zaslala žalovanému celkem 3 upomínky a vyúčtovala mu proto náklady účelně vynaložené ve výši 1 350 Kč. Podle článku VI. odst. 3a smluvních podmínek v případě prodlení s úhradou pravidelné měsíční splátky úvěru byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 499 Kč maximálně 2 999 Kč za rok, když souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesměl přesáhnou součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru nejvýše však 200 000 Kč. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 37 420,21 Kč ode dne 19. 12. 2018 do dne sepsání žaloby to je do 22. 2. 2019, tedy částku ve výši 2 469,73 Kč.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, své stanovisko k podané žalobě soudu nesdělil.
3. Žalobkyně dále doplnila skutečnosti vztahující se k ověřování úvěruschopnosti žalovaného tím, že uvedla, že údaje uvedené žalovaným v žádosti o spotřebitelský úvěr tj. jeho příjmy a výdaje byly porovnány s údaji doloženými doklady prokazujícími bonitu žalovaného a dále žalobkyně pro posouzení úvěruschopnosti využila i údaje získané z veřejně dostupných registrů mimo jiné z insolvenčního rejstříku a nezjistila žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Uvedla, že otázka posouzení schopnosti splatit úvěr by měla být především posouzením ze strany svéprávného žadatele o úvěr, neboť v opačném případě by musel být takový dlužník posuzován jako osoba omezená ve svéprávnosti v době podání žádosti. Pro úplnost dodala, že praxe, při které jsou na věřitele kladeny neoprávněné a ničím nezdůvodněné nároky, které nemají oporu v právním řádu, je zcela kontraproduktivní a vede ke vzniku skupiny prof dlužníků, kteří tohoto stavu zneužívají. Na druhou stranu je touto praxí, v době stanovení pravidel pro poskytování nebankovních úvěrů zákonem, pohlížet na dlužníky bez rozdílu, de facto i de iure, jako na nesvéprávné subjekty, lháře a podvodníky, jejichž tvrzení je třeba detektivní a jinou činností ověřovat. Zjevným důsledkem přemrštěných požadavků na to, aby jeden subjekt smluvního vztahu posuzoval úvěruschopnost druhého subjektu – žadatele o úvěr – je budování ztráty odpovědnosti u žadatelů o úvěr. Přitom se jedná ze zákona o svéprávné osoby, které vstupují v tomto případě do právních vztahů, které jsou již poměrně restriktivně upraveny zákonem o spotřebitelském úvěru a navíc soud má vždy možnost upravit poměry postupem dle ustanovení § 577 o.z. a vzájemná práva a povinnosti účastníků spravedlivě uspořádat. Žalobkyně trvala na tom, že tento přístup soudů dlužníky nijak neochrání, naopak v nich buduje pocit nezodpovědnosti, anebo je jimi zneužíván, přitom, jak je uvedeno výše, parametry spotřebitelských úvěrů jsou poměrně podrobně upraveny speciálním zákonem a soudy mají dostatek prostředků, aby spravedlivě uspořádaly vzájemná práva a povinnosti účastníků a tím vedly obě strany k větší odpovědnosti.
4. Písemným podáním ze dne 12. 2. 2021 vzala žalobkyně částečně žalobu zpět, co do kapitalizovaného úroku ve výši 20 821,07 Kč, který odpovídá úroku ve výši 110,61 % p.a. za období od 11. 7. 2018 do 18. 12. 2018. Aplikací ustanovení § 96 odst. 1 , 2 o. s. ř. o. s. ř. soud řízení co do této částky zastavil. Tím je odůvodněn výrok I. tohoto rozsudku.
5. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že dne datum uzavřela žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Strany za poskytnutí úvěru sjednaly úrok ve výši 110,61 % ročně, když denní úrok vycházel na 121,22 Kč a žalovaný se zavázal tento poskytnutý úvěr splatit do 30 měsíců s tím, že celková částka po splacení měla činit 119 700 Kč. Ve smlouvě o úvěru žalovaný uvedl své jméno a příjmení, své rodné číslo, adresu svého bydliště, číslo svého dokladu totožnosti, dobu jeho platnosti i to, kterým úřadem byl vydán, uvedl číslo svého bankovního účtu, svojí e-mailovou adresu a číslo svého mobilního telefonu. Úvěr měl žalovaný splácet měsíčně splátkou ve výši 3 990 Kč splatnou ke každému desátému dni měsíci.
6. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru nebyly po žalovaném vyžadovány žádné další údaje týkající se např. jeho zaměstnání, délky doby jeho pracovního poměru, jeho bydlení, jeho výdělku ani jeho pravidelných výdajů.
7. Ze smluvních podmínek ke spotřebitelskému úvěru anonymizováno půjčka čl. VI. soud zjistil, že za odeslání upomínky bude Klientovi účtována částka ve výši 450 Kč, tedy účelně vynaložené náklady, které Úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením Klienta a odesláním upomínky, V daném kalendářním měsíci může být Klientovi zaslána pouze jedna upomínka.
8. Ze smluvních podmínek spotřebitelského úvěru anonymizováno půjčka čl. VI. bylo dále zjištěno, že v případě prodlení klienta s úhradou pravidelné měsíční splátky Úvěru je Úvěrující oprávněn požadovat po klientovi smluvní pokutu ve výši 499 Kč (maximálně však 2, 999 Kč za rok). Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Nebudou-li dlužné částky úvěru uhrazeny ani v dodatečné lhůtě dle odst. 1 tohoto Článku, dojde k zesplatnění - klient je v takovém případě povinen uhradit společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž je v prodlení.
9. Z dopisu ze dne 18. 12. 2018 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a požádala žalovaného k zaplacení částky ve výši 60 586,20Kč do 31. 12. 2018.
10. Z potvrzení o provedené platbě vydaného právnická osoba dne datum soud zjistil, že na bankovní účet příjemce bankovní účet, byla pod variabilní symbol odeslána částka ve výši 40 000,00 CZK. Číslo účtu příjemce odpovídalo číslu účtu uvedeného žalovaným ve smlouvě o úvěru.
11. Žalobkyně zaslala žalovanému 3 upomínky. Prvou dne 15. 7. 2018, druhou dne 30. 7. 2018 a třetí dne 10. 9. 2018.
12. Předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně ze dne 15. ledna 2019 byla téhož dne podle podacího archu České pošty s.p. odeslána doporučeně na adresu žalovaného.
13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla na účet žalovaného dle uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, tak jak byla shora popsána, částku ve výši 40 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nijak nezkoumala. Na splacení poskytnutého úvěru žalovaný zaplatil celkem 28 929 Kč. V důsledku prodlení se splátkou splatnou v červenci 2018 žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 18. 12. 2018, nesplacená jistina měla činit částku 37 420,21 Kč. Žalobkyně žalovaného upomínala o úhradu dlužné částky, právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní upomínku, ale žalovaný jiné splátky na úhradu úvěru neposkytl.
14. Na základě skutkového závěru učiněného o věci samé soud na danou věc aplikoval následující právní normy: Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli, spotřebitelským úvěrem.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnosti spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivý, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže s finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebiteli povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 580 odst. 1. o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
20. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Podle § 2 991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Podle § 2993. o.z. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily obě strany, může každá ze stran požadovat, a být druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí v případě, byly závazek zrušen.
23. Z uvedeného je patrno, že pro posouzení platnosti posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , je rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany – žadatele o úvěr (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, když nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými totiž nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit. Shodně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 .
24. Pokud se žalobkyně domnívala, že řádně a dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného tím, že nechala žalovaného podepsat prohlášení, že důkladně zvážil svou finanční situaci a své možnosti být vázán úvěrovou smlouvou, se kterou se podrobně před jejím podpisem seznámil, zejména pak opakovaně důsledně zvážil své možnosti při splácení požadovaného úvěru, pak zjevně nepostupovala s odbornou péčí a přivodila tímto jednáním neplatnost úvěrové smlouvy. Přičemž ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
25. V projednávaném případě je však třeba přisvědčit žalobkyni, že každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu a v jaké situaci i s jakým obsahem podepisuje. Avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší a do určité míry vydanou všanc těm, kteří by chtěli nečestnými způsoby dosahovat zisku na jeho úkor.
26. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991). Soud vycházel rovněž ze zjištění, že žalovaný zaplatil celkem 28 929 Kč. Přiznaná částka ve výroku II. je proto rozdílem částky žalovaných 37 420,21 Kč a zaplacených splátek v celkové výši 28 929 Kč.
27. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému výrokem II. povinnost zaplatit žalobkyni částku tam uvedenou a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 . o.z. jdoucích ode dne následujícího po zesplatnění úvěru ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb.
28. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších částek, a to ve výši 28 929 Kč spolu s příslušenstvím a sankcemi uvedenými ve výroku III. rozsudku ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem III. zamítl jako nedůvodnou v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.