Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
6 C 134/2020-28
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní titul Helenou Teslíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 75 873 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 161 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 30.7. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 712 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 843,82 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 49 755,99 Kč od 25.6. 2019 do 29.7. 2019 a z částky 5 594,99 od 30.7. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 929,99 Kč a úroku ve výši 29% ročně z částky 49 755,99 od 25.6. 2019 do zaplacení, žaloba se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 161 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 30.7. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 712 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 843,82 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 49 755,99 Kč od 25.6. 2019 do 29.7. 2019 a z částky 5 594,99 od 30.7. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 929,99 Kč a úroku ve výši 29% ročně z částky 49 755,99 od 25.6. 2019 do zaplacení, žaloba se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 75 873 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 843,82 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 929,99 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 49 755,99 Kč od datum do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z částky 49 755,99 Kč od datum do zaplacení. Uvedla, že se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně právnická osoba, se sídlem adresa číslo, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 55 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou částkou se žalovaný zavázal zaplatit částku (poplatek) ve výši 31 712 Kč, která se skládá z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 18 127 Kč při úrokové sazbě 29 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5 450 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 8 135 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 24 měsíčních splátkách po 3 613 Kč, když poslední splátka byla stanovena na datum. Před poskytnutím zápůjčky právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, resp. zápůjčku, a to z informací od žalovaného ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů a z dokumentů vyžádaných od žalovaného. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, poslední uhradil dne datum, právní předchůdkyni žalobkyně proto v souladu se smluvními podmínkami vzniklo právo na uhrazení celé zbývající části. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum přešla pohledávka na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný přes upomínku dluh neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Soud provedl důkazy, a to smlouvou o zápůjčce ze dne datum včetně smluvních podmínek zápůjčky, kartou zákazníka ze dne datum, tabulkou umoření úvěru, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávky z téhož dne, upomínkou z téhož dne a podacím lístkem ze dne datum a předžalobní výzvou k plnění ze dne datum. Z těchto důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:
4. Právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka (spotřebitelský úvěr) ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tuto zápůjčku další částku ve výši 31 712 Kč, která se skládá z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 18 127 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 5 450 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 8 135 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal poskytovateli zápůjčky zaplatit v hotovosti, formou 24 týdenních splátek po 3 613 Kč.
5. Z karty zákazníka ze dne datum se podává, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u právnická osoba, obec a číslo, IČO jako zámečník s čistým příjmem 18 000 Kč. Platí zápůjčky ve výši 6 700 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč.
6. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil předchůdkyni žalobkyně tři splátky po 3 613 Kč, celkem tedy 10 839 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky, upomínky a podacího lístku bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky společně s upomínkou bylo žalované odesláno poštou dne datum.
8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zák. č 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z., kterou žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele. Přestože žalovaná byla v řízení nečinná a neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., soud zkoumal, zda žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Soud se tak řídil aktuální praxí soudů k výkladu ustanovení o porušení povinnosti poskytovatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele a důsledků z toho vyplývajících. Podle článku 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ o smlouvách a spotřebitelském úvěru členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
12. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3. 2020 ve věci C -679/18 jejímž předmětem je rozhodnutí o předběžné otázce k výkladu článků 8 a 23 výše uvedené směrnice, žádost o rozhodnutí byla podána rozhodnutím Okresním soudem v Ostravě ze dne 25.10. 2018 Soudní dvůr dospěl k závěru, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z daného tedy vyplývá, že soudy zkoumají splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a její porušení pak posuzují podle § 588 zákona č. 89/2010 Sb., o.z., podle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č.j. 1 As 30/2015-39 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015).
14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěrů řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť karta zákazníka, kterou vyplňovala její předchůdkyně, je pro prověření úvěruschopnosti nedostačující. Předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala výdaje žalovaného. Je přitom zcela absurdní vycházet z ničím nedoloženého údaje o výdajích žalovaného ve výši 3 000 Kč měsíčně, když je patrné, že tak nízké měsíční výdaje jsou zcela neobvyklé. Žalobkyní navržený důkaz výslechem svědkyně jméno příjmení, která zprostředkovávala zápůjčku, soud pro nadbytečnost neprovedl. Vzhledem k velmi dlouhé době, která od zprostředkování uplynula, by svědecká výpověď nemohla objasnit, co bylo přesně uvedeno v žalovaným předložených dokumentech (pracovní smlouvě a výplatních páskách). příjmení jméno příjmení by rovněž nemohla objasnit výdaje žalovaného.
17. Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru (zápůjčce) je neplatná.
18. Podle § 2991 odst. 2, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
21. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
22. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 55 000 Kč, ačkoliv smlouva o zápůjčce platně nevznikla, měla proto dle ustanovení § 2993 o. z. právo, aby jí žalovaný tuto částku vrátil. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně celkem částku 10 839 Kč, zbývá tedy vrátit částku 44 161 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka na žalobkyni, soud proto v této části žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 44 161 Kč. Soud rovněž přiznal žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty stanovené ve výzvě k plnění žalovanému, přičemž soud vyšel z domněnky doručení dle § 573 o.z., tedy že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Ve zbývající části pak návrh jako nedůvodný zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal, neboť míra úspěchu a neúspěchu účastníků byla přibližně stejná.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.