Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
10 C 67/2021-16
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Markétou Švarcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 3 780 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 780 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 633,02 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 780 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 633,02 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč.
Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 15.10.2020 domáhala zaplacení částky celkem 3 780 Kč jako nezaplacených televizních poplatků. Žalobkyně uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, a proto se dne 30.6.2016 přihlásil se jako poplatník televizního poplatku do evidence. Žalovaný následně porušil svoji povinnost hradit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně, a to za říjen 2017 až leden 2020, tedy neuhradil celkem částku 3780 Kč. Žalovaný dluženou částku nezaplatil, přestože byl o zaplacení upomenut. Žalobkyně požadovala rovněž úrok z prodlení v kapitalizované výši za dobu od splatnosti jednotlivých poplatků do dne vyhotovení žaloby 15.10.2020.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla spolu s výzvou k vyjádření doručena dne 22.3.2021 náhradním způsobem podle § 49 o.s.ř. , a to 10. dnem po té, co pro něj byla zásilka uložena na poště.
Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání, vzhledem k tomu, že s tím žalobce vyslovil a u žalovaného se má za to, že s takovým postupem souhlasil, neboť na výzvu soudu dle ust. § 115a o.s.ř. nereagoval. (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ).
Soud měl z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16.9.2020 za prokázané, že se žalovaný přihlásil jako poplatník televizních poplatků v červnu 2016, a že ke dne dni 1.10.2017 televizní přijímač nebyl odhlášen. Z dopisu ze dne 15.3.2020 vyplývá, že žalobkyně zmocnila Českou poštu k inkasu dluhu žalovaného za nezaplacené televizní poplatky od října 2017, a že tento dopis byl žalovanému zaslán 16.3.2020, jak je zřejmé z dodejky téhož data. Dopisem ze dne 26.5.2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ve výši 3 780 Kč, jak vyplývá z dodejky ze dne 26.5.2020.
Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. , zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“) je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 1 zákona platí poplatník rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.
V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako fyzická osoba byl držitelem televizního přijímače, a proto se v červnu 2016 přihlásil k placení televizních poplatků ve smyslu § 3 odst. 2. Protože žalovaný svoji povinnost zaplatit televizní poplatek za měsíce říjen 2017 až leden 2020, tedy za 28 měsíců nesplnil, je povinen zaplatit za každý měsíc 135 Kč, tedy celkem 3 780 Kč. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením televizních oplatků za 28 měsíců, je povinen zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 sb. , občanský zákoník v zákonné výši, tj. dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že sazba úroků z prodlení činila v roce 2017 sazbu 8,05 % ročně, v roce 2018 sazbu 8,5 % ročně, v roce 2019 sazbu 9,75 % ročně a k 1.1.2020 sazbu 10 % ročně, a poplatky byly splatné vždy do 15. dne v měsíci podle § 7 odst. 2 zákona, a žalobkyně požadovala úroky z prodlení vždy jen za dobu do 15.10.2020, přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení za dobu od splatnosti jednotlivých měsíčních poplatků v kapitalizované výši celkem 633,02 Kč. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.
Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Přestože byla žalobkyně zastoupena v řízení advokátem, nepovažoval soud tyto náklady za účelně vynaložené, když žalobkyně je právnickou osobou vybavenou samostatným právním úsekem, a je tedy personálně i materiálně vybavena k tomu, aby sama uplatňovala nároky z titulu nezaplacených televizních poplatků, aniž by (byť relativně dočasně) odčerpávala zdroje svých příjmů, kterými jsou převážně právě televizní poplatky. Soud v tomto smyslu odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24.7.2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 , v němž Ústavní soud konstatoval, že„ náhrada nákladů řízení podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 484/2000 Sb. (pozn. byla zrušena nálezem Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., nyní je třeba aplikovat vyhlášku č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif) … je přiznávána úspěšnému účastníku řízení; v právě projednávaném případě tedy jde - alespoň z účetního hlediska - o výnos v rozpočtu České televize. Nicméně ani tato skutečnost nemůže konvenovat podstatě a smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , které hovoří o nákladech potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. I kdyby náhrada nákladů řízení přiznaná podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. byla skutečně výnosem rozpočtu České televize (a zde tedy zůstává otevřená otázka stimulů s Českou televizí spolupracující advokátní kanceláře), nelze takovýto postup České televize považovat za konvenující principům spravedlnosti, jež by se právě televize měla snažit při všech svých činnostech (správu a vymáhání televizních poplatků nevyjímaje) naplňovat. Pokud totiž agendu televizních poplatků sama spravuje - což plyne jak z citované výroční zprávy o hospodaření, tak i z vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově (srov. č.l. 9 - 11) - a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize; nadto lze - podle Ústavního soudu - vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama“.
Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. jako by advokátem, v řízení zastoupena nebyla. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a dále paušální náhradu v paušální výši určené podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“). Soud přiznal žalobkyni náhradu za 2 úkony podle § 1 odst. 3 , písm. a) vyhlášky, tj. za výzvu žalovanému k plnění a za písemné podání ve věci samé (žaloba) vždy ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhlášky, neboť se jedná o spor, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 600 Kč.
Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
Dle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).