Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 C 164/2019-60

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 18 824,32 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 6. 5. 2019 do zaplacení to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 14 824,32 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 300 Kč od 6. 5. 2019 do zaplacení, a na smluvním úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 6 264 Kč od 6. 5. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 6. 5. 2019 do zaplacení to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 14 824,32 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 300 Kč od 6. 5. 2019 do zaplacení, a na smluvním úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 6 264 Kč od 6. 5. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne datum domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne datum byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovanou byla dohodnuta ve výši 9 260 Kč, jistina úvěru činila 5 000 Kč a sjednané úroky částku ve výši 4 260 Kč a měla být žalovanou uhrazena v 72 splátkách ve výši 129 Kč měsíčně, vždy ke každému patnáctému dni v měsíci. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly žalobkyní poskytnuty na výslovnou žádost žalované a to konkrétně doplňkovou inkasní službu, doplňkovou službu„ Podpora“. Doplňková služba„ Podpora“ je poskytována na žádost spotřebitele a její podmínky jsou upraveny samostatnou smlouvou o doplňkové službě„ Podpora“. Doplňkové služby„ Podpora“ zahrnovaly: Možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o 1 kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti. Možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec ustanovení článku V odst. 5.13 v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace. Možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec ustanovení článku V, odst. 5.13 v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15. 3. 2019. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalované první písemnou upomínku ze dne 20. 3. 2019 a žalovanou vyzvala k úhradě dlužné splátky a k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky ve výši 300 Kč. Žalobkyně zaslala žalované druhou písemnou upomínku ze dne 5. 4. 2019 s tím, že žalovanou vyzvala k úhradě dlužné splátky k úhradě sankce ve výši 300 Kč a zároveň vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání druhé upomínky ve výši 500 Kč. V poslední zasílané písemné upomínce byla žalovaná upozorněna na skutečnost, že při nezaplacení celé dlužné částky může dojít k zesplatnění jistiny úvěru a zaúčtování veškerých sankcí a nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a ze souběžně uzavřené smlouvy o inkasní službě. Ke dni 21. 4. 2019 pak v důsledku nezaplacení ze strany žalované došlo k zesplatnění úvěru, který byl vyčíslen na částku v celkové výši 18 849,98 Kč. Tato částka zahrnovala jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč zbylou část úroků ve výši 4 260,32 Kč, zbylou část inkasní služby ve výši 2 80 Kč, zbylou část doplňkové služby podpora, podpora – odklad 648 Kč, podpora – nemoc 1 368 Kč, podpora – práce částka ve výši 1 368 Kč náklady na upomínání 80 Kč smluvní pokuta dle článku V. 5.5 smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu za prodlení úvěru ve výši 24,02 Kč a smluvní úroky za prodlení inkasní služby 1,64 Kč, přičemž poslední dvě smluvní pokuty ve výši 24,02 Kč a 1,64 Kč žalobkyně k zaplacení v této žalobě nepožadovala. Celková částka tak činila 18 824,32 Kč.

2. V doplnění žalobních tvrzení, které byly soudu doručeny datovou schránkou dne 10.2.2021 soud zjistil, že spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut nikoliv ve výši 5 000Kč jak bylo sjednáno ve smlouvě, ale ve výši 4000Kč neboť částka ve výši 1000 byla započtena na náklady spojené s vyřízení úvěru. V doplnění žalobních tvrzení se žalobkyně rovněž vyjadřovala ke zkoumání úvěruschopnosti žalované a to tím způsobem, že uvedla, že porovnala příjmy a výdaje spotřebitele a způsob plnění dosavadních dluhů. Za tím účelem si vyžádala doklad o příjmech, výpis z bankovního účtu spotřebitele a použila dotazník vyplněný spotřebitelem (Dotazník o posouzení bonity žalovaného). Na základě údajů, které takto obdržela dospěla k závěru, že žalované zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila, své stanovisko k podané žalobě soudu nesdělila.

4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud zjistil, že žalovaná z adresy email dne datum odeslala email, jímž žalobkyni potvrdila, že bez výjimek souhlasí s návrhem smlouvy o úvěru číslo která je vtělena do textu e-mailu, na který odpovídala. V uvedené smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč tak, že na její účet zašle 4 000 Kč a 1 000 Kč použije na své náklady spojené s poskytnutím úvěru. Žalovaná se naproti tomu zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 5262Kč. Obsahem emailu je upozornění na to, že si žalovaná může až 4x do roka odložit splátku bezplatně a to v případě ztráty zaměstnání, nemoci, hospitalizace či jiných závažných událostech až na jeden rok. Celková splatná částka v případě neplnění smlouvy a při případném zesplatnění úvěru, včetně všech sankcí a smluvní pokuty a příslušenství by namísto 10 262Kč činila 18 824Kč.

5. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba soud zjistil, že žalobkyně žalované na účet číslo bankovní účet dne datum zaslala částku 4 000 Kč.

6. Z výplatní pásky žalované za měsíc prosinec 2018, soud zjistil, že v prosinci měla žalovaná čistý příjem 11 601Kč.

7. Z výpisu z účtu žalované č. bankovní účet v období od 1.1.2019 do 31.1.2019 soud zjistil, že žalované přišla na účet dne datum mzda ve výši 11 601Kč, dne 16.1.2019 žalovaná vybrala z účtu částku ve výši 11 500Kč. Výpis končí zůstatkem: – 27,17Kč.

8. Z dotazníku vyplněného žalovanou soud zjistil, že je zaměstnána od července roku 2018 v dělnické prof na dobu určitou, když zaměstnavatel má sídlo v obec a číslo. Žalovaná bydlí v obec, nikoliv ve vlastní nemovitosti. Její příjem je 11 601Kč, účet na sociální síti nemá, vlastní mobilní telefon, vzděláním je vyučena. Její měsíční náklady činí 3800Kč, což je částka odvozená z údajů Českého statického úřadu, bez nákladů na bydlení. Měsíční zůstatek ke splácení úvěru po odečtení částky 3800Kč z výdělku ve výši 11 601Kč činil 7801Kč. V dotazníku je pak uvedena částka 7585Kč, a to po odečtení výše měsíční splátky 216Kč.

9. Jelikož soud po zhodnocení shora citovaných důkazů přijal závěr o tom, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala řádně (viz níže), z dalších provedených důkazů již pro nadbytečnost žádná skutková zjištění nečinil.

10. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru). Z zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná ( zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ostatně konflikt vnitrostátní úpravy při aplikaci absolutní a relativní neplatnosti úvěrových smluv při nesplnění podmínky zkoumání úvěruschopnosti byl vyřešen před Soudní dvorem Evropské Unie dne 5.3.2020, jak je dále uvedeno:

11. Okresní soud v Ostravě položil Soudní dvoru dne 5. 11. 2018 následující předběžné otázky: Brání článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ vnitrostátní právní úpravě, která za porušení povinnosti věřitele před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy spojenou s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, přičemž však tato sankce (neplatnost úvěrové smlouvy) se uplatní jen v případě, že se jí spotřebitel v tříleté promlčecí době dovolá (tj. namítne neplatnost smlouvy) ?

12. Zakládá článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ povinnost vnitrostátního soudu aplikovat sankci stanovenou ve vnitrostátní právní úpravě za porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti (tj. i v případě, že se jí spotřebitel aktivně nedovolá) ?

13. Rozsudek Soudní dvora (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Okresního soudu v Ostravě rozhodl tak, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. K tomuto výroku dospěl Soudní dvůr i na základě důvodů, z nichž si soud dovoluje zmínit zejména následující: Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní.

15. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008, kterým je, jak vyplývá z bodů 7 a 9 jejího odůvodnění, provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů (rozsudek ze dne 27. března 2014, LCL Le Crédit Lyonnais, C -565/12, EU:C: 2014, bod 42). Tato povinnost má tedy pro spotřebitele zásadní význam.

16. Existuje také nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (rozsudek ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová, C -377/14, EU:C: 2016, bod 65 a citovaná judikatura).

17. Z předchozích úvah vyplývá – jak již Soudní dvůr rozhodl v oblasti dodržování informační povinnosti stanovené v čl. 10 odst. 2 směrnice 2008, která rovněž přispívá k uskutečňování cíle této směrnice připomenutého v bodě 21 tohoto rozsudku – že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud nebyl povinen zkoumat z úřední povinnosti, jakmile k tomu má k dispozici nezbytné právní a skutkové okolnosti, zda byla splněna povinnost věřitele stanovená v článku 8 této směrnice (obdobně viz rozsudek ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová, C -377/14, EU:C: 2016, body 66 a 70).

18. Navíc pokud vnitrostátní soud z úřední povinnosti konstatoval porušení této povinnosti, má povinnost vyvodit veškeré důsledky, které z takovéhoto porušení podle vnitrostátního práva vyplývají, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti a sankce stanovené vnitrostátním právem musí respektovat požadavky stanovené v článku 23 směrnice 2008, jak je vyložil Soudní dvůr (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová, C -377/14, EU:C: 2016, body 71, 73 a 74). V tomto ohledu je třeba připomenout, že článek 23 této směrnice stanoví, že pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě článku 8 uvedené směrnice musí být stanovena tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. V těchto mezích je volba uvedených sankčních pravidel na uvážení členských států (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. března 2014, LCL Le Crédit Lyonnais, C -565/12, EU:C: 2014, bod 43).

19. V projednávaném případě žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalované dospěla k závěru, že jí zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. K tomuto závěru, však nemohla dospět, pokud by uvažovala v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sama zjistila. V prvé řadě, pokud někdo nevlastní nemovitost a tudíž bydlí zřejmě v nájmu nebo na ubytovně nebo u příbuzných, pak jeho výdaje na bydlení musí představovat nějakou konkrétní částku, která k připočtení částky zjištěné ČSÚ (představující paušálně stanovenou částku výdajů spotřebitele) doplní přehled o pravidelných výdajích takovým způsobem, že částka pravidelného výdělku ve výši 11 601Kč nemůže vyvolat dojem dostatečného příjmu žadatele o úvěr. Navíc žalovaná do dotazníku uvedla, že její pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou, což má za následek, že do nějaké doby je tento uvedený výdělek ukončen. Výdaje na osobu žalované představující částku 3800Kč měsíčně nezohledňují vůbec skutečnost, že denně do zaměstnání dojíždí, jestliže zaměstnavatel je sídlem v obec a číslo a žalovaná bydlí v obec. Obě města jsou vzdálena při cestě nejkratší silniční dopravou asi 116km. Jen náklady na dopravu by v daném případě musely činit měsíčně nejméně 3000Kč. Informace, které žalobkyně od žalované vyplněním dotazníku získala, působily značně zkresleně. Výsledek, k němuž žalobkyně došla prostým odečtením částky 11 601Kč a částky 3800Kč 216Kč tj. částka 7 585Kč volných finančních prostředků, nekoresponduje s tím, jak žalovaná ve skutečnosti s těmito prostředky nakládala. Podle výpisu z účtu v lednu 2019 žalované 14. dne v měsíci zašle zaměstnavatel na účet mzdu a do dvou dnů žalovaná částku ve výši 11 500Kč vybere. Neexistuje tedy žádný přehled o pohybu na účtu v průběhu celého měsíce. Podle přehledu z ledna 2019 byl konečný zůstatek na účtu ke dni 31.1.2019 - 27,17Kč tj. hodnota značně vzdálená od 7 585Kč při placení měsíční splátky za poskytnutý úvěr. Výpis z účtu ani výplatní páska nemohly žalobkyni poskytnout žádný přehled o skutečných příjmech a výdajích žalované ani o tom, zda údaje jí uvedené jsou pravdivé. Naznačený postup, jak soud tyto údaje zvažoval v kontextu reálného života spíše naznačuje, že pravdivé nebyly, ale byly sestaveny tak, aby vyvolaly dojem, že je v možnostech žalované úvěr splácet, jestliže částka příjmů výdaje přesahuje.

20. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak vytvořen prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu a v jaké situaci s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší a do určité míry vydanou všanc těm, kteří by chtěli nečestnými způsoby dosahovat zisku na jeho úkor. Soud tento nečestný způsob spatřoval již v samotném řešeném případě, aniž by zabíhal do podrobností jednotlivých smluvních ustanovení: Nabídka spotřebiteli činila poskytnutí částky 5 000Kč za nějakých podmínek. Tyto podmínky vyústily ve výsledek, že spotřebitel nezískal ani těch 5000Kč, ale jen 4000Kč, když částka 1000Kč se mu již započetla na výdaje žalobkyně spojené s povinnostmi, které jí ukládá samotný zákon o spotřebitelském úvěru (zkoumat úvěruschopnost spotřebitele). Za poskytnutých 4000Kč musela žalovaná zaplatit dalších 5260Kč, což představuje úrok přesahující 100%. Za splnění všech podmínek by tak získala 4000Kč a zaplatila , protože žalobkyně však takovou částku nezískala, ačkoliv tolik podle řádného plnění smlouvy získat měla, vymáhá nyní soudně 18 824,32Kč. Žalovaná by tedy musela odevzdat za ochotu žalobkyně poskytnout jí 4000Kč skoro pětkrát tolik, aby se žalobkyni„ vyplatilo“ se na trhu spotřebitelských úvěrů udržet. Tolik k poctivosti jednání a souladu s dobrými mravy.

22. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o.z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o.z.). V tomto případě soud považoval za lhůtu k plnění lhůtu stanovenou ve výzvě zástupce žalované a to do 14 dnů ode dne 21.4.2019. Tento den vychází na 5.5.2019 a je tedy dnem splatnosti. Výzva byla žalované odesílána podle podacího archu dne 21.4.2019. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o.z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně tak prokázala, že žalovanou vyzvala k plnění.

23. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4000Kč, a to včetně úroků z prodlení podle o.z. jdoucích od 6.5.2019 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

24. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 14 824,32Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 4 300Kč od 6. 5. 2018 do zaplacení, a na smluvním úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 2 880 Kč ode dne 6.5.2019 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

25. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byla převážně úspěšným účastníkem žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ). Žalované, však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a soud proto nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo v exekuci dle z.č. (exekuční řád).