Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 216/2020-69

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

se sídlem ulice a číslo, PSČ obec a číslo,

právně zastoupené titul jméno příjmení,

advokátem se sídlem adresa,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

hlášen na adrese adresa žalovaného,

o zaplacení 64 013,51 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 30 116 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 26. 2. 2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 33 897,51 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63 963,51 Kč od 1. 2. 2020 do 25. 2. 2020, a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 847,51 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 30 116 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 26. 2. 2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 33 897,51 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63 963,51 Kč od 1. 2. 2020 do 25. 2. 2020, a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 847,51 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne datum, doplněnou podáním ze dne 21. 12. 2020, se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 64 013,51 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum uzavřené se právnická osoba, IČO, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy o úvěru poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úvěr v měsíčních splátkách po 1 814 Kč. Žalovaný shora uvedené peněžní prostředky čerpal dne 6. 5. 2016. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel. Předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni 31. 1. 2020 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 21. 2. 2020. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky žalobkyní. Žalobkyně soudu sdělila, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr s vyhodnocením všech zjištěných a objektivně zjistitelných údajů při zachování odborné péče, a to zejména na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru s ním, dále nahlédnutím do databází BRKI, NRKI, sdružení SOLUS a insolvenčníh rejstříku ISIR, když byl dále rovněž kontaktován zaměstnavatel žalovaného ke zjištění jeho příjmové stránky. V žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný prohlásil, že informace uvedené v žádosti jsou úplné, přesné, pravdivé a že nezamlčel žádné relevantní informace potřebné k posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

3. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. , (dále jen „ “), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou přítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným paragrafem v jeho nepřítomnosti.

4. Z žádosti o klasický spotřebitelský úvěr/ Smlouva o klasickém spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 141 792 Kč, a to v 84 měsíčních splátkách splatných po 1 814 Kč. Úroková sazba činila 10,54 % ročně. Z osobního dotazníku podepsaných žalovaným stejného dne vyplynulo, že žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyně osobní údaje, kdy mimo jiné uvedl, že je svobodný, bezdětný, bydlí u rodičů. Je zaměstnán jako strojní dělník u právnická osoba anonymizováno. V kolonce příjmů žalovaného není uveden žádný údaj. Měsíční výdaje žalovaného činí 5 500 Kč, kdy se jedná o náklady na bydlení (nájemné, elektřina, voda, plyn,…), co se týká výživného, splátek úvěrových karet mimo karet u Cetelemu, dále splátek hypotečních úvěrů a ostatních splátek mimo Cetelem, žalovaný uvedl nulové položky. Shora uvedený dotazník a smlouvu o úvěru žalovaný vlastnoručně podepsal.

5. Z odstoupení od úvěrové smlouvy číslo ze dne 27. 12. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vzhledem k prodlení žalovaného se splácením úvěru odstoupila od úvěrové smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 63 964 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba, IČO, jako postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem má soud za prokázané, že žalobkyni byla postoupena mj. i pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla žalovanému před podáním žaloby odeslána, a to dne 21. 2. 2020.

8. Z y označené jako informace o bonitě klienta vyplývá, že dne 6. 10. 2016 a 27. 4. 2016 byly provedeny dotazy na žalovaného do registru NRKI, BRKI a SOLUS s negativním výsledkem.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy k plnění bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni a dále výzvu k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla žalovanému před podáním žaloby odeslána, a to dne 21. 2. 2020.

10. Z přehledu plateb ke dni 18. 12. 2019 vyplývá, že žalovaný dne 6. 5. 2016 čerpal finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, ze strany žalovaného byla celkem uhrazena částka 69 884 Kč, dlužná částka ke shora uvedenému datu činí 63 963,51 Kč.

11. Z kopie internetové stránky právnická osoba příjmení příjmení vyplývá, že na jméno žalovaného je veden účat č. bankovní účet.

12. Z výplatní pásky za měsíc leden 2016 vyplývá, že žalovanému byla za shora uvedený měsíc vyplacena čistá mzda ve výši 18 167 Kč, dále za měsíc únor 2016 čistá mzda ve výši 18 925 Kč a za měsíc březen 2016 čistá mzda ve výši 18 935 Kč.

13. Dále žalobkyně předložila kopii občanského a řidičského průkazu žalovaného.

14. Dle , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Dle se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

20. Dle věta druhá , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle zákona o spotřebitelském úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období. Dle zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

21. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti, když žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržel 100 000 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr žalovaný uhradil celkem 69 884 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

22. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 1 a § 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli přesahující 5 000 Kč uzavřený v době od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr právní předchůdkyně podrobně a zodpovědně zabývala (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Právní předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila a rovněž opomenula zjišťovat výdaje žalovaného. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalovaného, a to doloženými výplatními páskami. Dále předchůdkyně žalobkyně zcela pominula výdajovou položku, když vycházela z údajů uvedených žalovaným, že je svobodný, bezdětný a nemá tudíž vyživovací povinnost. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně v otázce výdajů žalovaného neučinila žádná zjištění, resp. pouze kusé spočívající v přijetí prohlášení žalovaného, že jeho náklady na bydlení činí 5 500 Kč, dále žalovaný v osobním dotazníku uvedl, že jeho další výdaje jsou nulové, nelze tedy shledat, že se předchůdkyně žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako prof, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovaného uvedených údajů ohledně jeho výdajů. Předchůdkyně žalobkyně se podrobněji nezabývala výdaji žalovaného, kdy tyto okolnosti blíže nezkoumala, nezjišťovala a spokojila se se zcela nevěrohodnými a nepravděpodobnými údaji poskytnutými žalovaným. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119)

23. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaný sice byl k zaplacení dluhu vyzván oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 2. 2020, dle poštovního podacího archu byly obě y žalovanému odeslány dne 21. 2. 2020 Tyto je tak dle třeba považovat za doručené třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 24. 4. 2020. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, octl se ode dne následujícího (26. 2. 2020) v prodlení ( ). Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ( ).

25. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 30 116 s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl. Soud přitom zohlednil platbu ze strany žalovaného v celkové částce 69 884 Kč, tedy 100 000 Kč – 69 884 Kč = 30 116 Kč. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z a jejich výše pak z Co do úroku z prodlení z částky 33 897,51 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 63 963,51 Kč za dobu od 1. 2. 2020 do 25. 2. 2020, a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 847,51 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, nezbylo soudu než žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnout.

26. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 30 116 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 33 127,60 Kč (47 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 33 897,51 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 37 720,36 Kč (53 %). Žalovaný by tak měl právo na poměrnou náhradu nákladů řízení (6 %). Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

27. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.