Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 242/2020-38
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Derikovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem titul titul jméno příjmení, titul za jménem
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení 2 330 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 330 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 328,60 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 976,51 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 1 794,26 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % p.a. z částky 1 794,26 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 330 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 328,60 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 976,51 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 1 794,26 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % p.a. z částky 1 794,26 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1 Žalobou doručenou soudu dne 22. 7. 2020 požadoval žalobce po žalovaném zaplacení částky 2 330 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 328,60 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 976,51 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 794,26 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 1 794,26 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, a žalovaným došlo dne 15. 7. 2016 k uzavření Smlouvy o půjčce číslo (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 540 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 330 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 8. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 16 810 Kč, z toho na jistinu 9 205,74 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 1 540 Kč, na poplatek za administrativní činnost 2 200 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 864,26 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 23. 9. 2019. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 25. 8. 2017. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 25. 8. 2017 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 1 794,26 Kč ode dne 26. 8. 2017 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně. Protože žalovaný byl v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek, nebyly z jeho strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti Smlouvy dle příslušných smluvních ujednání. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Ke dni postoupení 29. 11. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 2 330 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 1 794,26 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 535,74 Kč, příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 2 330 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 1 794,26 Kč a dlužných úhrad ve výši 535,74 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 976,51 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 328,60 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 1 794,26 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 1 794,26 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Kapitalizovaný úrok ve výši 976,51 Kč představuje úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 1 794,26 Kč od 26. 8. 2017 do data postoupení 29. 11. 2019, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 328,60 Kč představuje zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 1 794,26 Kč od 2. 9. 2017 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 29. 11. 2019.
2 Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně splácet žalobce uvedl, že právní předchůdce jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. půjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o půjčce číslo. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že mu byly s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, že byl seznámen s návrhem textu této smlouvy a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací poskytnutých ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru, včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Zákazník rovněž potvrzuje, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem zákaznické karty.“ Žalovaný v kartě zákazníka dále uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako lakýrník ve právnická osoba, jeho měsíční příjem činí 18 000 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva o půjčce. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě a žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Žalobce však z listin, na které odkazoval, předložil pouze zákaznickou kartu.
3 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 29. 11. 2019.
4 Usnesením č.j. 10 C 242/2020 -33 ze dne 6. 1. 2021 soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ho poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému včetně žaloby doručeno dne 21. 1. 2021, přičemž soud považoval usnesení se žalobou žalovanému za doručené v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), neboť písemnosti byly doručovány na adresu bydliště žalovaného evidovanou v informačním systému evidence obyvatel.
5 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. nevyjádřil a žalobce s tímto postupem souhlasil již v žalobě, rozhodl soud v souladu se shora citovaným ustanovením bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.
6 Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7 Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
8 Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10 Smlouvou o půjčce číslo ze dne 15. 7. 2016, Smluvní podmínkami Smlouvy o půjčce, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce příjmení jméno příjmení, anonymizováno, uzavřel se žalovaným dne 15. 7. 2016 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému půjčku ve výši 11 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit půjčku v 58 pravidelných týdenních splátkách po 330 Kč, první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a každou další nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 19 140 Kč, která je tvořena půjčkou ve výši 11 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 8 140 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 1 540 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Žalovaný v rozporu se smlouvou zápůjčku řádně nesplácel, byl vyzván k splacení celé pohledávky.
11 Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, bydlí s rodiči. Čisté příjmy uvedl ve výši 18 000 Kč, náklady na bydlení činí 2 500 Kč měsíčně, výdaje domácnosti 4 000 Kč měsíčně a splátky úvěrů činí 1 500 Kč měsíčně. Žalovaný měl předložit výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Použitelný příjem byl vypočten na částku 10 000 Kč.
12 Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
13 Žalobce se domáhal zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o půjčce. Soud zde pouze uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o půjčce (zápůjčce), peněžní ústav y, zejm. pak banky tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním zapůjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem půjčky – přesněji zápůjčky – může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud za to, že i v případě smlouvy o zápůjčce, je nutné aplikovat jako občanský zákoník , tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobce je předně poskytovatelem finančních prostředků.
14 Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
15 Žalobce předložil soudu pouze zákaznickou kartu, kde sice odkazuje na listin y, které žalovaný předkládal, ale žádné listin y prokazující, že by právní předchůdce žalobce provedl ověření jakýchkoliv příjmů a výdajů žalovaného, nepředložil. Pouze se omezil na doplnění tvrzení, že právní předchůdce žalobce vyhodnotil aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů klienta, vždy na základě zákaznické karty. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce, resp. jeho právní předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp.zn. III. ÚS 4129/2018 . Žádné příjmy ani výdaje žalovaného, pokud vůbec byly zjišťovány, zejména pak ověřovány, žalobce soudu nepředložil. Soud tedy uzavřel, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobce vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté z půjčky.
16 Žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, poskytl žalovanému částku 11 000 Kč, žalovaný do současné doby dle sdělení žalobce uhradil 16 810, proto nezbylo soudu nic jiného, než žalobu jako nedůvodnou v plné rozsahu zamítnout (výrok I.).
17 O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a úspěšný žalovaný by tak měl právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu však vyplynulo, že žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).