Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 9/2021-40
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 3 738,49 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 738,49 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 147,54 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 660,77 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 738,49 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,34 % ročně z částky 3 738,49 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 738,49 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 147,54 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 660,77 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 738,49 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,34 % ročně z částky 3 738,49 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 25. 9. 2020 domáhala po žalované úhrady 3 738,49 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z jistiny ve výši 3 738,49 Kč od 14. 1. 2019 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 19,34 % ročně z jistiny 3 738,49 Kč od 7. 1. 2019 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně právnická osoba anonymizována tři slova, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaná uzavřeli 25. 2. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 45 týdenních splátek po 370 Kč do 6. 1. 2019. Žalovaná uhradila 13 340 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena z předchůdkyně na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno.
2. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla prověřena na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány do karty zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
4. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi předchůdkyní a žalovanou dne 25. 2. 2018 soud zjistil, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 16 650 Kč uhradit předchůdkyni formou 45 týdenních splátek po 370 Kč do 6. 1. 2019. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázáno, že žalovaná uhradila 13 340 Kč.
5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne 25. 2. 2018 poskytla předchůdkyně žalované v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a, a žalovaná se tuto částku s poplatkem a úroky zavázala vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaná jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
6. Žalobkyně předložila kartu zákazníka, ze které vyplynulo, že 25. 2. 2018 působila žalovaná jako OSVČ, měla čistý měsíční příjem 35 000 Kč, bydlela v nájmu na základě nájemní smlouvy s manželem a dvěma nezaopatřenými dětmi. Měla měsíční výdaje na bydlení 2 300 Kč, osobní výdaje 7 000 Kč, splácela úvěr 5 000 Kč a další výdaje 3 500 Kč. Celkové výdaje 17 800 Kč. Použitelný příjem představoval 17 200 Kč. Z karty dále vyplynulo, že k ověření příjmové a výdajové stránky žalovaná předložila bankovní výpisy, výpis ze živnostenského rejstříku a daňové přiznání (bez bližší specifikace za jaké období). Ani jedna z listin však soudu k důkazu předložena nebyla.
7. Soud dospěl k závěru, že předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované nezkoumala řádně, když pravděpodobně vycházela pouze z informací žalované, které nebyly ničím podloženy, neboť nedoložila ani jednu z listin, na které v kartě zákazníka odkázala. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010 , dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).
8. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu. Žalobkyně prokázala, že žalovaná prokazatelně obdržela v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a uhradila částku ve výši 13 340 Kč.
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila poskytnutou jistinu (vrátila více), byla žaloba zamítnuta.
11. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšné žalované náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.