Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

110 C 9/2021-40

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 3 738,49 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 738,49 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 147,54 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 660,77 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 738,49 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,34 % ročně z částky 3 738,49 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 738,49 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 147,54 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 660,77 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 738,49 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,34 % ročně z částky 3 738,49 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 25. 9. 2020 domáhala po žalované úhrady 3 738,49 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z jistiny ve výši 3 738,49 Kč od 14. 1. 2019 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 19,34 % ročně z jistiny 3 738,49 Kč od 7. 1. 2019 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně právnická osoba anonymizována tři slova, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaná uzavřeli 25. 2. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 45 týdenních splátek po 370 Kč do 6. 1. 2019. Žalovaná uhradila 13 340 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena z předchůdkyně na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla prověřena na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány do karty zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením (dále jen „ “).

4. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi předchůdkyní a žalovanou dne 25. 2. 2018 soud zjistil, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 16 650 Kč uhradit předchůdkyni formou 45 týdenních splátek po 370 Kč do 6. 1. 2019. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázáno, že žalovaná uhradila 13 340 Kč.

5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovanou byla ve smyslu ustanovení (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne 25. 2. 2018 poskytla předchůdkyně žalované v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a, a žalovaná se tuto částku s poplatkem a úroky zavázala vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaná jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle a 2 věty první , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.

6. Žalobkyně předložila kartu zákazníka, ze které vyplynulo, že 25. 2. 2018 působila žalovaná jako OSVČ, měla čistý měsíční příjem 35 000 Kč, bydlela v nájmu na základě nájemní smlouvy s manželem a dvěma nezaopatřenými dětmi. Měla měsíční výdaje na bydlení 2 300 Kč, osobní výdaje 7 000 Kč, splácela úvěr 5 000 Kč a další výdaje 3 500 Kč. Celkové výdaje 17 800 Kč. Použitelný příjem představoval 17 200 Kč. Z karty dále vyplynulo, že k ověření příjmové a výdajové stránky žalovaná předložila bankovní výpisy, výpis ze živnostenského rejstříku a daňové přiznání (bez bližší specifikace za jaké období). Ani jedna z listin však soudu k důkazu předložena nebyla.

7. Soud dospěl k závěru, že předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované nezkoumala řádně, když pravděpodobně vycházela pouze z informací žalované, které nebyly ničím podloženy, neboť nedoložila ani jednu z listin, na které v kartě zákazníka odkázala. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením až 3 (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. , dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).

8. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.

9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu. Žalobkyně prokázala, že žalovaná prokazatelně obdržela v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a uhradila částku ve výši 13 340 Kč.

10. Podle ustanovení věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila poskytnutou jistinu (vrátila více), byla žaloba zamítnuta.

11. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšné žalované náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.