Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
44 C 16/2021-22
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Janou Davidovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 11 797 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.
II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá. II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala nároku na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o půjčce číslo uzavřené mezi právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, a žalovanou jako zákazníkem dne datum, a z titulu smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne datum.
2. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval podle § 115a o.s.ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř. Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, soud bude mít za to, že k tomuto postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ). Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.
3. Soud zjistil, že dne datum byla mezi právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, a žalovanou písemně uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž uvedená společnost poskytla žalované půjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit uvedené společnosti poskytnutou půjčku a dále poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 7 400 Kč (jenž představuje součet kapitalizovaných úroků z půjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní zpracování půjčky a nákladů za hotovostní inkaso splátek) a k tomu pojištění ve výši 290 Kč (celkem tedy 17 690 Kč) v 58 týdenních splátkách po 305 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne datum).
4. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované, zjišťoval její příjmy a výdaje a bylo zjištěno, že rozdíl mezi běžnými měsíčními příjmy a běžnými měsíčními výdaji představuje částku 32 651 Kč. Informace poskytnuté žalovanou byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne datum. Žalovanou předložené doklady jsou uvedeny v části„ Ověřené dokumenty“ (Zákaznická karta ze dne datum).
5. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy o půjčce totožnost žalované z občanského průkazu, majetkovou situaci žalované ověřil z pracovní smlouvy a výplatní pásky a z výměru státní podpory, dle kterých čistá mzda žalované činí 7 285 Kč, státní sociální dávky činí téměř 10 900 Kč měsíčně a další příjmy žalované činí 30 953 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně ověřil výdaje žalované z nájemní smlouvy a dokladu SIPO, dle které žalovaná hradí měsíčně nájemné ve výši 6 172 Kč a zálohy na energie cca 500 Kč, výdaje na domácnost ve výši 10 000 Kč a náklady na telefon 300 Kč měsíčně.
6. Dále soud zjistil, že dne datum byla mezi právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, a žalovanou písemně uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž uvedená společnost poskytla žalované půjčku ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit uvedené společnosti poskytnutou půjčku a dále poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 5 139 Kč (jenž představuje součet kapitalizovaných úroků z půjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní zpracování půjčky a nákladů za hotovostní inkaso splátek) a k tomu pojištění ve výši 215 Kč (celkem tedy 14 534 Kč) v 43 týdenních splátkách po 338 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne datum).
7. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované, zjišťoval její příjmy a výdaje a bylo zjištěno, že rozdíl mezi běžnými měsíčními příjmy a běžnými měsíčními výdaji představuje částku 2 703 Kč. Informace poskytnuté žalovanou byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne datum. Žalovanou předložené doklady jsou uvedeny v části„ Ověřené dokumenty“ (Zákaznická karta ze dne datum).
8. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy o půjčce totožnost žalované z občanského průkazu, majetkovou situaci žalované ověřil z pracovní smlouvy a výplatní pásky, dle kterých čistá mzda žalované činí 12 664 Kč. Žalovaná pobírá výživné ve výši 1 500 Kč, jiné příjmy nemá. Dále právní předchůdce žalobkyně ověřil výdaje žalované z nájemní smlouvy a dokladu SIPO, dle které žalovaná hradí měsíčně nájemné ve výši 4 041, výdaje na domácnost ve výši 6 000 Kč a náklady na telefon 200Kč měsíčně. Dále žalovaná splácí zápůjčku ve výši 1 220 Kč měsíčně. Výdaje činí celkem 11 461 Kč.
9. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
10. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z.s.ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp.zn. 1 As 30/2015 , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v. titul Bakkaus a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.
11. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp.zn. III ÚS 4129/18 , v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tento důsledek dovozuje též pro režim úpravy z.s.ú. před účinností novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. (viz rozsudek ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ).
12. Konečně též rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba proti GK) vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
13. V souzené věci právní předchůdce žalobkyně nejednal s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované již v případě první z předmětných smluv sice řádně ověřil část jejích příjmů a výdajů dokladem o pracovním poměru a výplatními páskami, nájemní smlouvou atd., ale pokud jde o položku„ další příjmy“ není ze zákaznické karty zřejmé, jaké konkrétní další příjmy ve výši téměř 31 000 Kč, mohla mít žalovaná (alespoň dílem pro sebe) k dispozici nebo na nich jinak participovala. Právní předchůdce žalobkyně sice poměry žalované zřejmě ověřoval telefonicky u údajného druha žalované, není však zřejmé, jaké skutečnost měl druh potvrdit (není zde uvedeno ani jeho jméno). Pokud se právní předchůdkyně žalobkyně spolehla pouze na telefonické sdělení osoby, o níž nemohla mít najisto postaveno, v jaké je k žalované poměru a neměl ani prokázané jeho případné příjmy, pak nelze než učinit závěr, že již v okamžiku uzavření první smlouvy právní předchůdce žalobkyně nedostatečně posoudil schopnosti žalované poskytnutou částku splácet, když uzavřel, že s příjmem 7 285 Kč, dalším neověřeným příjmem 30 953 Kč a výdaji 16 957 Kč měsíčně, uzavřel, že žalovaná má použitelný příjem 32 651 Kč a z něho je schopna závazek splácet. Žalovaná přitom uvedla, že pobírá příspěvek na bydlení 5 665 Kč, na který by stěží dosáhla, pokud by do domácnosti plynul jiný oficiální příjem ve výši téměř 31 000 Kč. V případě druhé předmětné smlouvy pak právní předchůdce žalobkyně zcela rezignoval na zhodnocení schopnosti žalované poskytnutou částku splácet, když vyšel z ověřeného tvrzení o příjmu ve výši celkem 14 164 Kč a při výdajích 11 461 Kč a z toho vyplývajícího použitelného příjmu 2 703 Kč na měsíc (tj. cca 680 Kč na týden) uzavřel, že žalovaná evidentně mající jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti je schopna splácet závazek v celkové výši 14 534 Kč v týdenních splátkách po 338 Kč.
14. Protože obě výše uvedené smlouvy jsou z výše popsaných důvodů v celém svém obsahu neplatné, je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v případě první smlouvy jistinu ve výši 10 000 Kč a v případě druhé smlouvy jistinu ve výši 9 000 Kč, dle žalobních tvrzení žalovaná zaplatila v případě první smlouvy 11 855 Kč a v případě druhé smlouvy 8 552 Kč. Žalovaná tedy na jistině obdržela 19 000 Kč a celkem zaplatila 20 407 Kč a z titulu bezdůvodného obohacení tedy nedluží ničeho.
15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. a je výrazem skutečnosti, že ve sporu zcela úspěšné žalované podle obsahu spisu dosud žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.