Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 6/2021-48

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 9 254 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 900 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 3 900 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení 5 354 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 632,79 Kč, kapitalizovaného úroku 4 843,22 Kč, úroku 23,72 % ročně z částky 6 954,2 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 6 954,2 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020, úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 3 054,2 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 900 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 3 900 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 5 354 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 632,79 Kč, kapitalizovaného úroku 4 843,22 Kč, úroku 23,72 % ročně z částky 6 954,2 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 6 954,2 Kč od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020, úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 3 054,2 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 254 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova. Ta nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy pak žalovaný obdržel částku 7 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 5 180 Kč, která představuje úrok ve výši 980 Kč (sazba 23,72 % p. a.), odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč, poplatek za službu životního pojištění 174 Kč, vše v 58 týdenních splátkách po 213 Kč. Žalovaný hradil splátky pouze do 11. 2. 2016, zaplatil celkem 3 100 Kč, poté přestal splátky hradit. Poslední splátku měl přitom dle splátkového kalendáře zaplatit dne 13. 1. 2017. Žalovaný tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 6 954,2 Kč, částku 2 299,8 Kč na poplatcích, dále úrok ve výši 4 843,22 Kč (tj. úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny za dobu od 14. 1. 2017 do 6. 12. 2019), zákonný úrok z prodlení 1 632,79 Kč (z částky jistiny za dobu od 21. 1. 2017 do 6. 12. 2019). Dále se žalobkyně domáhá částky úroku ve výši 23,72 % ročně z částky jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Pohledávka byla dne 6. 12. 2019 postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s  , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), rozhodl bez nařízení jednání.

3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi právnická osoba anonymizována tři slova a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o půjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout půjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku spolu s poplatkem ve výši 5 180 Kč, který představuje úrok ve výši 980 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 2 800 Kč (celkem tedy částku 12 180 Kč) a spolu s poplatkem za sjednané životní pojištění 174 Kč splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 213 Kč. V dalším smluvní strany odkázaly na smluvní podmínky, dle kterých činí RPSN 75,72 % a výše úrokové sazby činí 23,72 % p. a. Dle čl. 8 smluvních podmínek platí, že v případě prodlení s úhradou splátky vzniká věřiteli právo požadovat zaplacení celého doposud neuhrazeného dluhu v plné výši. Žalovanému byla půjčka poskytnuta v hotovosti ke dni podpisu smlouvy.

4. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že žije s rodiči, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s příjmem 15 000 Kč měsíčně. Měsíční výdaje jsou 3 500 Kč na výdaje domácnosti, 3 550 Kč + 1 090 Kč na splátky, půjčky, alimenty, 200 Kč výdaje na telefon. Žalovaný zaškrtl, že právní předchůdkyni žalobkyně doložil svůj občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu. Žalobkyně tyto dokumenty nedoložila.

5. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému dle podacího lístku oznámeno, a to dopisem ze dne 6. 12. 2019. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 14. 5. 2020, jak vyplývá z dopisu ze dne 7. 5. 2020 a z přiloženého podacího lístku.

6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Dle o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Dle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

9. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z. Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaný porušil podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradil, vzniklo dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celé neuhrazené zápůjčky i se sjednanými poplatky a úroky. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z.

11. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , ze kterého vyplývá, že:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (podrobněji k tomu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. ).

12. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci, nechala si údajně předložit výplatní pásky, pracovní smlouvu, dále si ověřila, zda je žalovaný evidován v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně však tyto dokumenty soudu nedoložila. Bez ověřených údajů o příjmech a výdajích ale řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně navíc ani nevyužila možnosti prověřit finanční situaci žalovaného lustrací v dostupných registrech, prověření žalovaného výlučně v insolvenčním rejstříku je v tomto směru naprosto nedostačující. Zbavit se své povinnosti dané zákonem přitom žalobkyně nemůže strohým odkazem na prohlášení dlužníka o pravdivosti a kompletnosti jím doložených údajů. Takový přístup nemůže požívat právní ochrany. Zákon ukládá poskytovateli úvěru jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Soud tedy uzavírá, že pokud žalobkyně žádné dokumenty, kterými její právní předchůdkyně prověřovala možnou úvěruschopnost žalovaného, nedoložila, nebylo možné zjistit, zda doklady o příjmech a výdajích vůbec a jakým způsobem prověřovala, proto se uplatní domněnka ve smyslu § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že se má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost s odbornou péči posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

13. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce. Za této situace je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku ve výši 7 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný již na jistinu uhradil částku 3 100 Kč, žalovanému tak zbývá uhradit celkem částku 3 900 Kč. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou pak splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Žalobkyně prokázala zaslání předžalobní upomínky žalovanému, přičemž v této výzvě mu byla poskytnuta lhůta k plnění do 14. 5. 2020. Ode dne následujícího, tj. od dne 15. 5. 2020, byl tak žalovaný v prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat úroky z prodlení právě od tohoto data. Ve zbývající části soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

14. Co se týče nákladů řízení, podle ustanovení by na jejich náhradu měl mít právo žalovaný, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná (po zohlednění kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozhodnutí). Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly a tudíž mu ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.