Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 4/2021-31
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 9 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se co do zaplacení částky 9 400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 576,32 Kč, kapitalizovaného úroku 1 176,54 Kč, zákonného úroku z prodlení 9,75 % ročně z částky 8 866,53 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, úroku 19,34 % ročně z částky 8 866,53 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se co do zaplacení částky 9 400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 576,32 Kč, kapitalizovaného úroku 1 176,54 Kč, zákonného úroku z prodlení 9,75 % ročně z částky 8 866,53 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, úroku 19,34 % ročně z částky 8 866,53 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 400 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova. Ta nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy pak žalovaný obdržel částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 4 000 Kč (sazba 19,34 % p. a.), odměnu za administrativní zpracování ve výši 4 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, vše v 60 týdenních splátkách po 600 Kč, a to do 29. 3. 2019. Žalovaný hradil splátky do 28. 10. 2019, poté přestal splátky hradit, celkem uhradil 27 100 Kč, následně po postoupení pohledávky uhradil ještě dne 1. 12. 2019 částku 2 000 Kč. Žalovaný tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 8 866,53 Kč, částku 533,47 Kč na poplatcích, dále úrok ve výši 1 176,54 Kč (tj. úrok ve výši 19,34 % ročně z jistiny za dobu od 30. 3. 2019 do 1. 12. 2019) a zákonný úrok z prodlení ve výši 576,32 Kč (z částky jistiny za dobu od 6. 4. 2019 do 1. 12. 2019). Dále se žalobkyně domáhá částky úroku ve výši 19,34 % ročně z částky jistiny od 2. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky jistiny od 2. 12. 2019 do zaplacení. Pohledávka byla dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), rozhodl bez nařízení jednání.
3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi právnická osoba anonymizována tři slova a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, poplatkem ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 600 Kč. Výše úrokové sazby činí 32,18 % p. a., RPSN pak činí 206,15 %. V dalším smluvní strany odkázaly na smluvní podmínky. Žalovanému byl úvěr poskytnut v hotovosti ke dni podpisu smlouvy.
4. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že žije s rodiči, je OSVČ - anonymizováno s čistým příjmem 40 000 Kč měsíčně. Měsíční výdaje jsou 2 000 Kč výdaje na bydlení, 4 000 Kč na osobní výdaje, 2 500 Kč na vyživovací povinnost, splátky úvěrů činí 4 500 Kč, další výdaje (sociální a zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních atd.) pak 11 500 Kč. Žalovaný zaškrtl, že doložil bankovní výpisy- příjmy. Současně uvedl, že proti němu nejsou vedeny exekuce. K tomu byl doložen pouze výpis z živnostenského rejstříku.
5. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému dle podacího lístku oznámeno, a to dopisem ze dne 29. 11. 2019. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 14. 5. 2020, jak vyplývá z dopisu ze dne 7. 5. 2020 a z přiloženého podacího lístku.
6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 78 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
10. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaný porušil podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradil, vzniklo dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celého neuhrazeného úvěru i se sjednanými poplatky a úroky. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z.
12. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ač z doslovného znění zákona tato povinnost soudu výslovně nevyplývá, je nutno ji dovodit výkladem, jak to ostatně konstatoval Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance (C -679/18). K samotné otázce zkoumání úvěruschopnosti pak soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze kterého vyplývá, že:„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (podrobněji k tomu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 38 C 4/2020 ).
13. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci, soudu však nedoložila dokumenty, které si nechala od žalovaného předložit. Doložila toliko veřejně dostupný výpis z živnostenského rejstříku žalovaného, který nic o jeho finanční situaci, příp. finanční historii nevypovídá. Soud tak nemohl ověřit, zda úvěruschopnost žalovaného byla posouzena řádně. Bez ověřených údajů o příjmech a výdajích řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného ale nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nemá dostatečné informace o finanční historii žalovaného, jsou informace výlučně z insolvenčního rejstříku, příp. živnostenského rejstříku, v tomto směru naprosto nedostačující. Proto soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Soud nemůže přehlédnout, že zamezením nekontrolovaného úvěrování osob, jež by na úvěr vůbec neměly dosáhnout, je sledováno i zachování veřejného pořádku a naplnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv zavazujících Českou republiku, podle kterých se tato zavázala mimo jiné i implementovat do svého právního řádu směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropských společenství. S přihlédnutím k uvedenému soud dospěl k závěru, že je třeba považovat neplatnost úvěrové smlouvy za absolutní ve smyslu ustanovení § 588 o. z., k níž tedy soud přihlíží i bez námitky účastníků, neboť je v rozporu s veřejným pořádkem vzhledem k tomu, že se týká spotřebitele.
14. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Za této situace je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku ve výši 20 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný již na jistinu uhradil částku 29 100 Kč, žalobkyni tak právo na žádnou částku nevzniklo. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou pak splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ). Žalobkyně prokázala zaslání předžalobní upomínky žalovanému, přičemž v této výzvě mu byla poskytnuta lhůta k plnění do 14. 5. 2020, bezdůvodné obohacení však bylo splaceno dříve, proto žalobkyni nevzniklo právo na žádnou částku.
15. Co se týče nákladů řízení, podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. by na jejich náhradu měl mít právo žalovaný, neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly a tudíž mu ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).