Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 14/2021-45
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 82 424,03 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 44 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 44 000 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení 38 424,03 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 8 415,16 Kč, kapitalizovaného úroku 12 399,96 Kč, úroku 29 % ročně z částky 49 977,46 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 49 977,46 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020, úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 5 977,46 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 44 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 44 000 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 38 424,03 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 8 415,16 Kč, kapitalizovaného úroku 12 399,96 Kč, úroku 29 % ročně z částky 49 977,46 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 49 977,46 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020, úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 5 977,46 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 82 424,03 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě níž žalovanému poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti finanční prostředky ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal k řádnému splácení do 18. 3. 2019, a to i s úrokem ve výši 13 479 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 16 550 Kč a s odměnou za zpracování a doručení ve výši 13 810 Kč. Tuto svoji povinnost si však neplnil a ocitl se v prodlení. Žalovaný naposledy uhradil splátku dne 29. 11. 2017, celkem žalovaný uhradil 11 000 Kč. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen na jistině částku 49 977,46 Kč a na poplatcích 32 446,57 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 29. 12. 2017 do zaplacení, který za období od 29. 12. 2017 do 20. 1. 2020 kapitalizovala částkou 8 415,16 Kč a úrok ve výši 29 % ročně z částky 49 977,46 Kč od 19. 3. 2019 do zaplacení, který za období od 19. 3. 2019 do 20. 1. 2020 kapitalizovala částkou 12 399,96 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, dne datum podepsali smlouvu o zápůjčce číslo na základě které žalovaný obdržel v den podpisu smlouvy částku 55 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 13 479 Kč, částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 13 810 Kč a částkou za administrativní činnosti ve výši 16 550 Kč (cekem tedy 98 839 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 18 měsíčních splátkách ve výši 5 492 Kč. Výše zápůjční úrokové sazby činila 29 % ročně. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky, ze kterých vyplývá, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky, může věřitel žádat zaplacení celé dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (čl. 10). Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný uhradil pouze 2 splátky v celkové výši 11 000 Kč.
4. Dle zákaznické karty žil žalovaný u rodičů. Jeho pravidelný čistý měsíční příjem byl 21 641 Kč, další čisté příjmy domácnosti, blížeji nijak nespecifikované, měly činit 8 000 Kč měsíčně. Jeho měsíční výdaje byly na externí splátky zápůjček 2 170 Kč a jeho další odhadované měsíční výdaje byly 7 000 Kč (opět bez bližší specifikace). V ověřených dokumentech byla zaškrtnuta pracovní smlouva (pracovní poměr do 30. 9. 2017), výplatní pásky za dobu od června do srpna 2017 Tyto dokumenty žalobkyně soudu nedoložila.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což mu bylo oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020 obsahujícím zároveň výzvu k úhradě, který byl odeslán dle podacího lístku 14. 2. 2020. Dopisem ze dne 23. 4. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného, aby uhradil dlužnou částku pod hrozbou podání žaloby, a to do 30. 4. 2020.
6. Dle § 2390 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Dle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
8. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Dle § 78 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
14. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z. Žalovanému byly při podpisu smlouvy poskytnuty finanční prostředky ve výši 55 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z.
16. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ač z doslovného znění zákona tato povinnost soudu výslovně nevyplývá, je nutno ji dovodit výkladem, jak to ostatně konstatoval Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance (C -679/18). K samotné otázce zkoumání úvěruschopnosti pak soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze kterého vyplývá, že:„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (podrobněji k tomu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 38 C 4/2020 ).
17. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci, nechala si údajně předložit výplatní pásky a pracovní smlouvu. Bez ověřených údajů o příjmech a výdajích ale řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně navíc ani nevyužila možnosti prověřit finanční situaci žalovaného lustrací v dostupných registrech. Zbavit se své povinnosti dané zákonem přitom žalobkyně nemůže strohým odkazem na prohlášení dlužníka o pravdivosti a kompletnosti jím doložených údajů. Takový přístup nemůže požívat právní ochrany. Zákon ukládá poskytovateli úvěru jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Soud tedy uzavírá, že pokud žalobkyně žádné dokumenty, kterými její právní předchůdkyně prověřovala možnou úvěruschopnost žalovaného, nedoložila, nebylo možné zjistit, zda doklady o příjmech a výdajích vůbec a jakým způsobem prověřovala. Navíc ze zákaznické karty klienta vyplývá, že žalovaný byl sice zaměstnán, pracovní poměr mu však měl v měsíci, ve kterém byla sjednána zápůjčka, skončit. Údaje do zákaznické karty byly vyplněny povšechně, nejsou nijak specifikovány výdaje žalovaného, ani další příjmy domácnosti. Dále je zřejmé, že žalovaný splácí další zápůjčku. Za této situace měla být právní předchůdkyně více než obezřetná a vyžádat si kromě výplatních pásek a pracovní smlouvy ještě i další listin y dokládající výdaje žalovaného, další jeho příjmy a doklady vztahující se k dalšímu dluhu. Nepochybně si také informace od žalovaného měla ověřit v příslušných registrech. Toto však právní předchůdkyně žalobkyně neučinila, nechala si předložit pouze základní doklady, které jsou naprosto nedostatečné.
18. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce. Za této situace je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku ve výši 44 000 Kč představujícího rozdíl mezi částkou, která žalovanému byla poskytnuta ve výši 55 000 Kč a kterou vrátil 11 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu ohledně nároků na zaplacení úroků, úroků z prodlení a poplatků jí uplatněné nároky platně nevznikly. Na základě předžalobní výzvy měl žalovaný plnit do 30. 4. 2020. Žalobkyně tak má rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 44 000 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení. Ve zbytku by žalobní návrh žalobkyně zamítnut.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Ve věci byl úspěšnější žalovaný (po zohlednění kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení), nicméně ze spisu se nepodává, že by mu nějaké náklady řízení vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.