Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 274/2020-21

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Šilhanovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 41 317,69 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 870 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 658,45 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 870 Kč za dobu od 31. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 447,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 811,28 Kč, úroku ve výši 29,88 % ročně z částky 39 871,75 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 54,71 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 447,69 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 222 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí - k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 870 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 658,45 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 870 Kč za dobu od 31. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 447,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 811,28 Kč, úroku ve výši 29,88 % ročně z částky 39 871,75 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 54,71 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 447,69 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 222 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí - k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 8. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 317,69 Kč s příslušenstvím v podobě smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení. Svou žalobu odůvodnila tím, že:

„ Žalovaný v souladu s  a násl. , , uzavřel se žalobcem dne 14. 11. 2019 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo („ ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky („ ÚP“). Uzavřením ÚS žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s ÚP seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, v důsledku které přestal hradit poskytnutý úvěr, nebylo toto zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti. Žalovaný byl v souladu se smlouvou a ÚP oprávněn čerpat revolvingový úvěr („ RÚ“), a to prostřednictvím kreditní karty („ KK“), vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobce se tedy zavázal za podmínek stanovených v ÚP poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se uzavřením smlouvy zavázal takto poskytnutý RÚ společnosti vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s ÚS a ÚP možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v ÚS. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3. 05 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného RÚ a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dle ÚS a ÚP dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání a tedy poskytnutí RÚ, pokud není v ÚS uvedeno jinak. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 40 590 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 1 720 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění sjednaného v odst. 6.1. ÚP, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobce tedy úvěr zesplatnil ke dni 14. 5. 2020. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 14. 5. 2020 – výzva ke splacení celého úvěru. Výzva ke splacení celého úvěru byla žalovanému zaslána doporučeně poštou. Žalovanému byla v souladu s  , zaslána právním zástupcem žalobce, titul jméno příjmení, titul, advokátem, předžalobní výzva k plnění, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy. Jelikož žalovaný na výzvy žalobce nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku, eviduje žalobce ke dni sepsání žaloby za žalovaným pohledávku ve výši 41 317,69 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 39 871,75 Kč (přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalovanému poskytnuta a kterou žalovaný neuhradil); poplatků za pojištění ve výši 215,94 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč. K částce ve výši 215,94 Kč označené jako dlužné pojistné dospěl žalobce součtem neuhrazených poplatků za pojištění. Nárok žalobce na uhrazení poplatků za pojistné vyplývá ze smlouvy, resp. z ustanovení odst. 5.5. ÚP, přičemž výše jednotlivých poplatků za pojistné je stanovena přímo ve smlouvě, resp. v sazebníku poplatků a odměn. Konkrétně se pak jedná o následující neuhrazené poplatky za pojištění: pojištění CPI ve výši 71,98 Kč splatný dne 20. 1. 2020, zahrnut v 2. splátce, pojištění CPI ve výši 71,98 Kč splatný dne 20. 2. 2020, zahrnut v 3. splátce, pojištění CPI ve výši 71,98 Kč splatný dne 20. 3. 2020, zahrnut v 4. splátce. K částce v celkové výši 230 Kč označené jako náklady na vymáhání žalobce dospěl součtem neuhrazených nákladů na vymáhání. Nárok žalobce na uhrazení nákladů na vymáhání vyplývá z odst. 7.1. ÚP. S ohledem na účinnost , o spotřebitelském úvěru, tyto žalobce, od 1. 12. 2016, nadále požaduje jako účelně vynaložený náklad, který mu vznikl v souvislosti s prodlením žalovaného, a to ve výši 100 Kč v případě, kdy po procesu vymáhání prostřednictvím SMS, telefonátů a e-mailů byla žalovanému zaslána výzva k úhradě formou obyčejného psaní a ve výši 130 Kč v případě doporučeného psaní. Ke dni podání žaloby činí celková částka 230 Kč. Ohledně smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč žalobce sděluje, že tuto požaduje na základě Smlouvy (oddíl Důsledky nesplácení úvěru) a podkapitoly odst. 7.1. ÚP a podkapitoly odst. 7.1. ÚP. Dle Smlouvy a podkapitoly odst. 7.1. ÚP byl žalobce oprávněn v případě prodlení s úhradou splátky naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. V případě, že výše dlužné splátky byla nižší než 500 Kč, byla tato smluvní pokuta naúčtována pouze ve výši dlužné splátky. Vzhledem k opakujícímu se prodlení žalovaného s úhradou splátek mu byla smluvní pokuta do zesplatnění naúčtována celkem ve výši 1 000 Kč. S ohledem na výše uvedené tak celková částka smluvních pokut činí 1 000 Kč. Příslušenství pak představuje: 1. úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 7 811,28 Kč (součet zbylých nesplacených úroků, vynesených v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění úvěru, a obchodního úroku z Jistiny, kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby. Kapitalizovaný úrok ve výši 7 811.28 Kč byl spočten, jak je uvedeno ve splátkovém kalendáři, a to jako součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 29. 88 % p.a. ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 15. 5. 2020 do dne sepsání žaloby, tj. do dne 30. 7. 2020, z částky 39 871,75 Kč; 2. úrok ve výši 29. 88 % p.a. od 31. 7. 2020 do zaplacení z částky 39 871,75 Kč (tj. obchodní úrok z jistiny ode dne následujícího po dni sepsání žaloby do zaplacení); 3. úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 713,16 Kč (tj. kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění úvěru, z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut, do dne sepsání žalobního návrhu). Žalobce uplatňuje dle ustanovení ., , ve znění pozdějších předpisů, svůj nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši, kdy tento činí celkem 713,16 Kč. Kapitalizovaný úrok z prodlení byl vypočten od 15. dne po zesplatnění úvěru (tedy ode dne následujícího po uplynutí 14 denní lhůty uvedené ve Výzvě ke splacení celého úvěru ze dne 14. 5. 2020), tj. ode dne 29. 5. 2020 do dne 30. 7. 2020, tj. do dne sepsání žaloby, a to sazbou 10 % ročně z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut. Dopočet z 1000 Kč (smluvní pokuta) činí 17.26 Kč, dopočet z 215.94 Kč (pojištění CPI) činí 3.73 Kč, dopočet z 230 Kč (náklady na vymáhání) činí 3.97 Kč, dopočet z 39871.75 Kč (jistina) činí 688.20 Kč; 4. úrok z prodlení v zákonné výši od 31. 7. 2020 (tj. ode dne následujícího po dni sepsání žaloby) do zaplacení z částky 41 317,69 Kč (tj. z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut) Žalovanému byla v souladu s  , , zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy.“

2. Žalovaná strana se ve věci žádným způsobem nevyjádřila, byť byla řádně soudem vyzvána.

3. K ústnímu jednání konanému dne 10. 12. 2020 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaná strana svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s ustanovením v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl následující navržené důkazy:

-) smlouva o revolvingovém úvěru číslo ze dne 14. 11. 2019,

-) úvěrové podmínky spol. právnická osoba k 1. 11. 2019,

-) výpis čerpání, splátek a úhrad k 30. 7. 2020 ke smlouvě číslo

-) výzva ke splacení celého dluhu ze dne 14. 5. 2020 včetně poštovního podacího archu z 18. 5. 2020,

-) předžalobní výzva k plnění ze dne 5. 6. 2020 vč. poštovního archu ze dne 8. 6. 2020,

-) výpis z obchodního rejstříku žalobkyně

5. Soud po provedení důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům:

Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 14. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný dne 14. 11. 2019 uzavřel se žalobkyní smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3,05 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky, příp. nepravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání a tedy poskytnutí revolvingového úvěru. Roční úroková sazba činila 29,88 %, RPSN 34,33 %. Žalovaná strana byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště ulice a číslo, obec. Dále bylo uvedeno číslo občanského průkazu žalovaného, telefonní číslo, že je podnikatelem s čistým měsíčním příjmem 35 000 Kč, typ bydlení – podnájem, počet vyživovaných dětí - 0. V případě, že by se žalovaný opozdil se zaplacením splátky, byla žalobkyně oprávněna vyúčtovat žalovanému smluvní pokutu 500 Kč (v případě, že by výše dlužné částky byla nižší než 500 Kč, tak by smluvní pokuta byla ve výši dlužné částky) a jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného. Žalovaná strana výslovně prohlásila a potvrdila, že obdržela úvěrové podmínky právnická osoba, které jsou nedílnou součástí smlouvy, seznámila se s nimi, nemá k nim žádné výhrady a vyjadřuje svůj výslovný souhlas být těmito v plném rozsahu vázána. Ve smlouvě byl sjednán způsob poskytnutí úvěru„ bankovním převodem klientovi“.

Z Úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně byla v případě, že by se žalovaná dostala do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, oprávněna požadovat splacení celého vyčerpaného úvěru. Žalobkyně byla oprávněna také odstoupit od smlouvy a pozastavit čerpání již poskytnutého úvěru. Pokud by se žalovaná opozdila s úhradami dle smlouvy, byla žalobkyně oprávněna vyúčtovat jí účelně vynaložené náklady na vymáhání (např. na upomínku nebo inkasní agenturu), jejichž výši by žalované písemně oznámila. Pro případ zpoždění se zaplacením splátky bylo v úvěrových podmínkách upraveno právo žalobkyně na smluvní pokutu 500 Kč (nebo ve výši dlužné částky v případě, že by výše dlužné částky byla nižší než 500 Kč).

Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že za období od 14. 11. 2019 do 30. 7. 2020 žalovaná strana od žalobkyně vyčerpala celkem částku 40 590 Kč; za období od 14. 11. 2019 do 30. 7. 2020 pak žalovaná strana uhradila žalobkyni celkem částku 1 720 Kč.

Z Výzvy ke splacení celého úvěru soud zjistil, že dne 14. 5. 2020 žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného s úhradou závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 46 615,67 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy. Dopis byl žalovanému odeslán na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru dne 18. 5. 2020 (zjištěno z Poštovního podacího archu).

Z Před-žalobní výzvy k plnění soud zjistil, že dne 5 6. 2020 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou stranu k úhradě částky v celkové výši 47 424,30 Kč nejpozději do 7 dnů, jinak přistoupí k podání žaloby o zaplacení tohoto dluhu u soudu. Dopis byl žalovanému odeslán na adresu uvedenou ve smlouvě dne 8. 6. 2020 (zjištěno z Poštovního podacího archu).

6. Uvedená zjištění a závěry soud považuje za dostačující k závěru o skutkovém stavu v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci. Za podstatné soud považuje zdůraznit skutkové závěry o tom, že žalovaná strana dne 14. 11. 2019 uzavřela se žalobkyní úvěrovou smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný obdržel od žalobkyně dne 14. 11. 2019 částku ve výši 40 000 Kč, dne 23. 12. 2019 částku ve výši 500 Kč a dne 27. 12. 2019 částku ve výši 90 Kč; žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 1 720 Kč. Poprvé byla žalovaná strana vyzvána k zaplacení dluhu výzvou ze dne 14. 5. 2020 do 14 dnů od sepsání této výzvy, která byla žalované odeslána na adresu uvedenou ve smlouvě dne 18. 5. 2020. Žalovaná strana byla vyzvána k zaplacení dluhu před-žalobní výzvou ze dne 5. 6. 2020 do 7 dnů od sepsání této výzvy, která byla žalovanému odeslána na adresu uvedenou ve smlouvě dne 8. 6. 2020.

7. Naopak soud nevzal za prokázáno, že by při uzavření úvěrové smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet.

8. Žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z těchto vstupních dat pro zjištění kreditního skóre: specifikace klienta (rodinný stav – svobodný, počet dětí – 0, druh bydlení – podnájem), finanční údaje (zdroj příjmu klienta – podnikatel, výše čistého měsíčního příjmu – 35 000 Kč). Dále žalobkyně uvedla, že tvrzení žalovaného považovala za dostatečná s ohledem na neexistenci důvodné pochybnosti o pravdivosti údajů sdělených žalovanou.

9. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle a násl. , (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo , o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZSÚ).

10. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle ustanovení o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ustanovení o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ustanovení o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. V předmětné věci není patrně sporu, že posuzovaný právní vztah je spotřebitelským úvěrem ve smyslu , o spotřebitelském úvěru („ ZSÚ“).

17. V této souvislosti vyvstává otázka, zda sankci zakotvenou v § 87 odst. 1 větě první ZSÚ spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba aplikovat z úřední povinnosti, či zda k ní naopak přistoupit – jak plyne z doslovného znění druhé věty citovaného ustanovení – jen na návrh žalovaného (dlužníka).

18. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/„ (č) lenské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Podle odst. 2 citovaného článku„ (č) lenské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru.“

19. Podle čl. 23 směrnice 2008„ (č) lenské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“

20. Podle , (dále také„ ObčZ 2012“)„ je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.“ Podle odst. 2 citovaného ustanovení„ nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.“

21. Podle § 588 ObčZ 2012„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“

22. Článek 8 směrnice 2008 stanoví povinnost členských států zajistit, aby věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitele. Směrnice neupravuje přesný postup, jakým mají členské státy tohoto stavu docílit, a ani neurčuje konkrétní sankce za porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Článek 23 směrnice nicméně členským státům ukládá, aby zvolená sankce byla účinná, přiměřená a odrazující.

23. Co se judikatury Soudního dvora Evropské unie týče, pak konkrétně např. v rozsudku ze dne 4. června 2015, Faber proti Autobedrijf Hazet Ochten BV, C -497/13 (srov. bod 42 a tam citovanou judikaturu), SDEU dovodil, že spotřebitel se vůči věřiteli„ nachází v nerovném postavení jak z hlediska vyjednávací síly, tak z hlediska úrovně informovanosti, a že existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nedovolá právní normy určené k jeho ochraně.“ Obdobně, v rozsudku ze dne 21. 4. 2016, Radlinger a Radlingerová proti FINWAY a.s., C -377/14 (srov. bod 66 a tam uvedenou judikaturu), SDEU dospěl k závěru, že„ spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva.“

24. Za popsané situace je - dle názoru soudu - v souladu s euro-konformním výkladem soud povinen aplikovat sankci neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy za porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti, a to i bez návrhu dlužníka.

25. Ke stejnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrových smluv, byť za částečně odlišné argumentace, dospěl i Krajský soud v Ostravě, konkrétně v rozsudku ze dne 14. března 2018, sp. zn. .

26. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky, byl posílen již dříve novelou zákonného ustanovení provedenou zavedením sankce neplatnosti, nedostojí-li věřitel odborné péče při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tj. nedostojí-li vysoce kvalifikované činnosti profesionál v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka, jak dovozuje soudní teorie i soudní praxe, při vymezení odborné péče (k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. ).

27. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěry, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastává tedy takový výklad, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěru, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivně-aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

28. Jelikož žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela toliko z prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, které byly zaznamenány v úvěrové smlouvě, aniž by je jakkoliv ověřovala např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka o výši příjmů, resp. daňovým přiznáním podnikatele, nebo výpisy z účtu žalovaného, natož aby jakkoli ověřovala pasiva (výdaje) žalovaného, když na těchto závěrech nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že dlužník nebyl evidován v databázích dlužníků, tak soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy úvěru ze dne 14. 11. 2019 pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 o. z.).

29. Soud uzavírá, že již na základě tohoto skutkového tvrzení v kontextu shora uvedeného lze uzavřít, že společnost žalobkyně nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť žalobkyně nenabídla byť jen jediný důkaz, který by se posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr týkal.

30. Zástupce žalobkyně se nedostavil k jednání před soudem, připravil se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu poučen podle ustanovení a 3 Je to žalobce, kdo nese odpovědnost za to, že v řízení bude tvrzeno, jak posuzoval úvěruschopnost žalované a pravdivost tohoto tvrzení prokázána, aby mohl soud učinit právní závěr o naplnění odborné péče; pokud ne, je povinen žalobce nést negativní následky (spočívající v částečné ztrátě sporu).

31. Soud byl proto připraven žalobkyni poučit dle , 3 při jednání, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a o možnost být ze strany soudu poučena se tak dobrovolně připravila. Žádné z ustanovení neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z

32. S ohledem na nesplnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo ze dne 14. 11. 2019 pro rozpor se zákonem (shora citovaný , 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu ( ).

33. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázáno, že společnost žalobkyně poskytla žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to celkem částku 40 590 Kč (40 000 Kč v den uzavření smlouvy), žalovaná strana tuto částku převzala a uhradila před podáním žaloby částku 1 720 Kč (což žalobkyně nijak neprokazovala, nicméně ani žalovaná strana netvrdila a neprokazovala žádné úhrady nad rámec této částky).

34. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně má v souladu se shora citovaným ustanovením a právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalované, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 38 870 Kč (tj. 40 590 Kč mínus 1 720 Kč).

35. Zároveň soud podle § 1970 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z této částky za dobu od 31. 7. 2019 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši 658,45 Kč (výrok I.).

36. S ohledem na výše uvedené soud žalobu co do částky 2 447,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 811,28 Kč, úroku ve výši 29,88 % ročně z částky 39 871,75 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 54,71 Kč a úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 447,69 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok II. tohoto rozhodnutí).

37. Soud tedy ve stručnosti rekapituluje, že dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 40 590 Kč. Žalovaná strana se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., a proto je povinna žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaná strana uhradila žalobkyni celkem částku 1 720 Kč, soud žalobě vyhověl ohledně částky 38 870 Kč představující nevrácené peněžní prostředky.

38. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 14. 5. 2020, když soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované 14. 5. 2020. Jelikož byla žalovaná strana vyzvána k zaplacení dlužné částky do 14 dnů od sepsání výzvy, tj. do 28. května 2020, přiznal soud žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky od 29. května 2020, tj. ode dne, kdy se žalovaná strana dostala do prodlení (výrok I.).

Pro úplnost soud uvádí, že za dobu od 29. 5. 2020 do 30. 7. 2020 byl úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizován částkou ve výši 658,45 Kč.

39. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky cca. 49 844 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky cca. 39 529 Kč (výrok I.) a neúspěšná byla co do částky cca. 10 315 Kč (výrok II.). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 79 % a neúspěch 21 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 58 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (předžalobní výzva, převzetí věci a sepis žaloby) dle , písm. d) (dále jen vyhlášky). Odměna za tyto úkony byla stanovena dle vyhlášky ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal také náhradu hotových výdajů dle vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 653 Kč. Vše vyjma soudního poplatku zvýšeno o 21 % DPH (378 Kč). Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 3 831 Kč pak náleží žalobkyni 58 %, což představuje částka 2 222 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení vyhlášky, protože z úřední činnost je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky.

40. Dlužnou částku včetně příslušenství byla žalovaná strana zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku - dle , když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce).