Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 157/2020-36
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 23 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 630 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 630 Kč od 26. 4. 2020 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 12 270 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 900 Kč od 7. 1. 2020 do 25. 4. 2020 a z částky 12 270 od 26. 4. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 630 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 630 Kč od 26. 4. 2020 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 12 270 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 900 Kč od 7. 1. 2020 do 25. 4. 2020 a z částky 12 270 od 26. 4. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala dne datum ke zdejšímu soudu žalobu o zaplacení celkové částky 23 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne datum smlouva o úvěru, skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a kapitalizovaného úroku 12 270 Kč, který se žalovaná zavázala splácet ve splátkách po 455 Kč týdně, splatných vždy do 7. dne následujícího týdne, počínaje 7. dnem od podpisu smlouvy, když nejprve je splácena cena půjčky a poté jistina. V případě prodlení žalované se stává splatným celý dluh a to v termínu nejbližší další splátky. Žalovaná splácela nepravidelně a uhradila celkem 3 370 Kč, po rozpočtení na týdenní splátky se žalovaná ocitla v prodlení. Následně došlo v důsledku prodlení žalované ke splatnosti pohledávky k datu 7. 1. 2020, když žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 7. 1. 2020 (od konce smlouvy 6. 1. 2020).
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila, žalobce se z jednání omluvil. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Provedeným dokazováním, a to ze smlouvy o úvěru číslo formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že dne datum podepsala žalovaná smlouvu o úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout úvěr, když jako celková výše úvěru je uvedena částka 27 270 Kč, avšak jako jistina spotřebitelského úvěru je uvedena částka 15 000 Kč. Způsob čerpání byl uveden v hotovosti při podpisu smlouvy. Doba trvání úvěru činila 60 týdnů, úrok 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 4 500 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr ve splátkách 454,50 Kč týdně od datum. Z předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího archu z téhož data vyplynulo, že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky s možností uplatnění své pohledávky v soudním řízení. Z přehledu plateb vyplynulo, že na dluh žalované započetli částku 3 370 Kč.
4. Z evidenční karty klienta vyplynulo, že byla vyplněna datum za účelem žádosti o úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně vycházela z údajů o žalované, že bydlí v nájemním bydlení, jako spolubydlící, je svobodná, měla úvěr u žalobce, s poznámkou ref, pracuje na plný pracovní úvazek, což mělo být ověřené smlouvou. Čistá měsíční mzda, tedy čistý příjem činí 14 200 Kč. Jakožto výdaje jsou uvedeny výdaje na bydlení 4 420 Kč, životní minimum na ověření 4 410 Kč, jiné životní výdaje 1 000 Kč. Jakožto výdaje celkem je uvedena částka 9 830 Kč a disponibilní zůstatek 4 370 Kč. Jakožto ověřené dokumenty jsou uvedeny pracovní smlouva, potvrzení o příjmu, výpis z bankovního účtu.
5. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
6. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. , ve znění účinném od 1. 12. 2016, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
10. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne
datum. Žalobkyně však soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru číslo Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Žalobkyně k prokázání své povinnosti předložila soudu jediný důkaz a to evidenční kartu klienta, kdy vyplynulo, že žalobkyně neměla nijak ověřené výdaje žalované, kdy vycházela z neprokázaných výdajů na bydlení ve výši 4 420 Kč, když se jedná o nepravděpodobně nízkou částku za nájemní bydlení. Dále vycházela z částky 4 410 Kč, plus 1 000 Kč jakožto všechny ostatní výdaje, tedy na domácnost a další výdaje, což je částka na hraně nutné částky na výdaje na živobytí na jednu osobu, když je předpoklad, že žalovaná měla minimálně další výdaje na dojíždění do práce, neboť adresa místa výkonu práce (obec) se neshodovala s adresou výběru klienta - obec anonymizováno (včetně poznámky o označení zvonku jménem klientky). Zároveň z karty vyplynulo, že žalovaná měla někdy úvěr u žalobkyně s poznámkou„ ref“, nebylo však žádným způsobem prokázáno, jak vysoká částka byla ev. refinancována a z jakého důvodu. Samotná situace, že žalovaná v okamžiku žádosti o další úvěr pravděpodobně měla jiný závazek u žalobkyně, představovala důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet další částku. Žalobkyně soudu neprokázala žádný z údajů, ze kterých vycházela, neboť nedoložila ani zmíněné listin y, které měla mít k dispozici. Ze všech těchto skutečností nelze dospět k závěru, že žalovaná byla úvěruschopná, a proto žalobkyně neprokázala, že posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní. Dále soud dospěl k závěru, že v samotné smlouvě ke spotřebitelskému úvěru je neurčitým způsobem stanovena celková výše úvěru, která je v článku II. uvedena jakožto celková výše úvěru částka 27 270 Kč a jako jistina spotřebitelského úvěru je uvedená částka 15 000 Kč, když však je zřejmé, že částka 27 270 Kč zahrnuje rovněž kromě jistiny sjednané platby za úrok a poplatky v souvislosti s poskytnutím úvěru. Jedná se tak o informace zcela zavádějící, neboť je zavádějícím způsobem uvedena celková výše úvěru.
12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto soud uložil žalované, která dosud z poskytnutých peněžních prostředků vrátila 3 370 Kč (dle tvrzení žalobkyně, které nikdo nesporoval), zaplatit žalobkyni částku 11 630 Kč, (kterou dluží do celkově předané částky 15 000 Kč). Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení v požadované výši 10 % ročně, (když zákonná výše je 10 % k datu prodlení), z dlužné částky od datum do zaplacení, když dluh byl splatný na základě výzvy odeslané dne datum, pokud byla výzva dle § 573 o.z. doručena dne 23. 4. 2020 a částka mohla být nejdříve následující den převedena a následující den uhrazena, pak prodlení nastalo dne 26. 4. 2020.
13. Ohledně zbývající žalované částky ve výši 12 270 Kč včetně zákonného úroku z prodlení, které mají původ v neplatné smlouvě o úvěru, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že si každý z účastníků ponese náklady řízení ze svého, neboť procesně úspěšnějším účastníkem byla žalovaná, které však žádné náklady nevznikly, jak vyplývá ze spisu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zák. č. 120/2001 Sb. ).