Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 434/2020-23
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 3 237 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se do částky 500 Kč zamítá.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2 737 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 251 Kč a k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč.
Odůvodnění:
I. Žaloba se do částky 500 Kč zamítá. II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2 737 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 251 Kč a k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu s počátkem pojištění dne
24. 3. 2019 (předmět Komplexní pojištění vozidla NAMÍRU) a půlročním pojistným obdobím (pojistné 4 991 Kč). Žalovaný přes výzvu neuhradil pojistné a pojištění zaniklo ke dni 3. 1. 2020. V návaznosti žalobkyně požaduje pojistné za dobu od 24. 9. 2019 do
3. 1. 2020, ačkoli dle zákona č. 168/1999 Sb. náleží pojistiteli pojistné až do konce kalendářního měsíce, s poplatkem za upomínku.
2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. “), jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud má za zjištěné, že mezi účastníky řízení byla dne 24. 3. 2019 uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo komplexní pojištění vozidla NAMÍRU (zahrnuta též doplňková pojištění, dále jen„ pojištění vozidla“) zahrnující pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tovární značky Audi, řady A6, registrační značka a asistenční služby s ročným pojistným ve výši po odečtení bonusu a slev 9 982 Kč a pojistným za pojistné období 6 měsíců ve výši 4 991 Kč. V sazebníku nákladů na vymáhání pojistného (dále jen„ sazebník nákladů“) je pro produkty neživotního pojištění uvedena sazba 300 Kč za upomínku i pokus o smír po zániku pojištění. Žalovaný nezaplatil pojistné, žalobkyní byl vyzván k úhradě částky 5 052 Kč (4 752 Kč pojistné, 300 Kč náklady spojené s vymáháním) upomínkou ze dne
12. 11. 2019 s upozorněním na ukončení pojistné smlouvy v případě nezaplacení pojistného do 2. 1. 2020 O ukončení pojistné smlouvy uplynutím uvedeném lhůty spolu s výší pohledávky 2 937 Kč (včetně nákladů spojených s upomínáním) byl žalovaný informován písemně v oznámení ze dne 16. 1. 2020. V pokusu o smír ze dne 11. 2. 2020 účtovala žalobkyně žalovanému kromě dluhu ve výši 2 637 Kč též náklady na vymáhání ve výši 600 Kč. Dlužná částka 3 237 Kč uvedená v předžalobní upomínce ze dne 29. 5. 2020 byla v platební bilanci ze dne 29. 7. 2020 po odečtení částky uhrazené na první předpis (4 991 Kč) rozepsána jako součet vymáhacího předpisu za období od 24. 9. 2019 do 2. 1. 2020 (2 637 Kč) a nákladů za upomínání (2x 300 Kč).
4. Soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu ve smyslu § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, doplňkové pojištění (asistenční služby) se řídí úpravou zakotvenou v ustanovení § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “). Pojištění zaniklo ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. pro nezaplacení pojistného. Žalobkyni z uzavřené smlouvy vznikl nárok na zaplacení dlužného pojistného ve smyslu § 13 odst. 2 zákona 168/1999 Sb. , pokud jej požaduje za období od 24. 9. 2019 do 2. 1. 2020, považuje soud tento její nárok za důvodný. Částku 2 637 Kč žalovaný doposud neuhradil. Žalobkyně se dále domáhala částky 600 Kč z titulu paušálních nákladů za vymáhání dle svého sazebníku nákladů (fakticky všeobecných obchodních podmínek). Takto zpoplatněné upomínky mají ale dle soudu charakter smluvních pokut. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 , podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), nemohl soud žalobkyni smluvní pokuty přiznat, neboť pojistná smlouva mezi žalobkyní a žalovaným je smlouvou spotřebitelskou a ujednání o smluvní pokutě neobsahovala. Vzhledem k množství zasílaných upomínek a oznámení však soud považoval za spravedlivé přiznat žalobkyni částku 100 Kč a žalobě proto vyhověl co do částky 2 737 Kč a zamítl ji do částky 500 Kč.
5. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. , když žalobkyni neúspěšné pouze v nepatrné části přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, odměny právní zástupkyně za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu
§ 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.
7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku odvolání není v souladu s § 202 odst. 2 o.s.ř. přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.