Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
22 C 311/2020-35
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem titul Martinem Chládkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 6 988 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 108 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 358 Kč od 21. 4. 2016 do 24. 4. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 478 Kč od 25. 4. 2020 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 880 Kč od 25. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 108 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 358 Kč od 21. 4. 2016 do 24. 4. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 478 Kč od 25. 4. 2020 do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 880 Kč od 25. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), a proto soud uvádí pouze stručný popis předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.
2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 5. 11. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 988 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 21. 3. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 858 Kč. Jistina i poplatek byly splatné dne 8. 2. 2019, žalovaný však své smluvní závazky řádně a včas neuhradil. Žalovaný na dluh ke dni podání žaloby uhradil částku 620 Kč, a touto částkou byly umořeny účelně vynaložené náklady, písemné upomínky. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny a poplatku ve výši 4 358 Kč, účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 880 Kč, a dále smluvní pokuty ve výši 1 750 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % od 21. 4. 2016 do zaplacení, a náhrady nákladů řízení ve výši 1 300 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celé řízení byl neaktivním a k jednání se nedostavil. K nařízenému jednání se nedostavila ani žalobkyně a vzdala se tak dobrodiní poučení o nedostatcích svých žalobních tvrzení a jejich doložení.
4. Věc byla soudem projednána na jednání konaném dne 20. 1. 2021.
5. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaný elektronicky jednal s žalobkyní o uzavření smlouvy, když na základě těchto jednání byla žalovanému dočasně poskytnuta částka 3 500 Kč, která byla na jeho účet připsána dne 21. 3. 2016, a žalovaný ke dni podání na svůj dluh uhradil částku 620 Kč. Žalovaný byl žalobkyní vyzván dne 20. 4. 2020 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby do 24. 4. 2020.
6. Pokud se jedná o tvrzení žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy se žalovaným, v této části se žalobkyni svá tvrzení prokázat nepodařilo. V listinných důkazech, které žalobkyně navrhla jako důkaz, a které soud při nařízeném jednání provedl, je sice obsažen text obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně, z těchto listin však nevyplývá, nevyplývá, že by tyto byly žalovanému známy a jím písemně akceptovány, resp. že by na nich, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalovaného, byl připojen např. její elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o. z.“). V takovém případě lze konstatovat, že z uvedených listin nelze dovodit, že by byla mezi účastníky skutečně smlouva o úvěru uzavřena. Z tohoto důvodu žalobkyně neunesla svá břemena tvrdit a prokazovat skutečnosti rozhodné pro soudní rozhodnutí, kterýžto stav mohl být zvrácen po poučení soudu poskytnutém při jednání dle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně se však k jednání soudu po včasné omluvě nedostavila, čímž naprosto rezignovala na dobrodiní soudem poskytovaných poučení, a jde proto jen k její tíži, že jí příslušná poučení poskytnuta být nemohla.
7. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 o. z.). Vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Ochuzenou (žalobkyní) byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalovanému) věc určená podle druhu, v tomto případě částka 2 880 Kč, spočívající právě v rozdílu částky poskytnuté žalovanému a částky, kterou žalovaný uhradil, a žalovaný byl k vrácení této částky vyzván (§ 1958 o. z.) výzvou ze dne 20. 4. 2020 do 24. 4. 2020. Soud tak z výše uvedených důvodů uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč, která mu byla žalobkyní poskytnuta, poníženou o částku 620 Kč, kterou na svůj dluh žalovaný uhradil, tedy výslednou částku 2 880 Kč. Dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k plnění se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné částky ve výši 2 880 Kč také úrok z prodlení z částky 2 880 Kč dle nařízení, a to od prvního dne prodlení, tedy od 25. 4. 2020, až do zaplacení. V části týkající se ostatních nároků žalobkyně, skládajících se z poplatku ve výši 858 Kč, účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky v celkové výši 880 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 750 Kč, tedy v celkové částce 4 108 Kč, byla soudem žaloba zamítnuta, jelikož nebylo doloženo, že by na tyto částky vznikl žalovanému nárok, a nemohly být proto započteny. Soud žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 108 Kč, zamítl také včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení ročně z částky 4 358 Kč od 21. 4. 2016 do 24. 4. 2020, a zákonného úroku z prodlení ročně z částky 1 478 Kč od 25. 4. 2020 do zaplacení, jelikož se tyto zákonné úroky z prodlení nevztahují k částce 2 880 Kč, kterou se žalovaný bez právního důvodu obohatil na úrok žalované, a s jejíž platbou se dostal do prodlení dle nařízení dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní.
8. Lhůta ke splnění rozsudkem uložených povinností byla žalovanému uložena na 3 dny od právní moci rozsudku, a to dle § 160 o. s. ř. o. s. ř. , když pro uložení jiné lhůty neshledal soud důvod.
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tak, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému, který byl ve věci částečně úspěšný, žádné prokazatelné náklady nevznikly
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.