Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
17 C 6/2021-46
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní titul Naděždou Librovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 9 954,71 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 490,82 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 490,82 ve výši 8,05 % p.a. od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 490,82 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 490,82 ve výši 8,05 % p.a. od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala proti žalované zaplacení celkové částky 9 954,71 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru. Uvedla, že dne datum uzavřela žalovaná s jejím právním předchůdcem, právnická osoba příjmení p.l.c., smlouvu o revolvingovém úvěru. Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách právnická osoba. Žalovaná doručila společnosti prostřednictvím webového rozhraní žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Společnost následně prověřila totožnost dlužníka, posoudila jeho úvěruschopnost a na základě tohoto zhodnocení zaslala dlužníkovi nabídku k uzavření smlouvy o úvěru ve formě návrhu textu smlouvy včetně textu obchodních podmínek a dalších součástí smlouvy. Žalovaná potvrdila, že se s textem smlouvy seznámila a vyjádřila svou vůli akceptovat nabídku společnosti tak, že ve svém uživatelském účtu vložila do příslušného pole unikátní identifikační kód, který jí byl zaslán na telefonní číslo, jež uvedla v rámci registrace. Klikla na příslušnou ikonu a potvrdila, že má zájem být vázána smlouvou o revolvingovém úvěru. Odesláním akceptace nabídky na základě vložení unikátního identifikačního kódu, který slouží jako elektronický podpis a jedinečná identifikace žalované, došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalované neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání finančních prostředků až do úvěrového limitu 35 000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala splatit věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru, v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaná na základě uvedené smlouvy čerpala částku 10 000 Kč, neuhradila však ani minimální pravidelnou splátku, byla proto vyzvána k úhradě dlužných částek formou výpisů, ale ani přes výzvy dluh neuhradila. Žalobkyně se tak domáhá vrácení jistiny ve výši 9 454,71 Kč a sjednaného úroku ve výši 8,5 % ročně v kapitalizované výši 2 545,05 Kč, účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalované ve výši 500 Kč a zákonného úroku z prodlení.
K výzvě soudu žalobkyně neprokázala ani netvrdila, jakým konkrétním způsobem byla jejím právním předchůdcem zkoumána a ověřena schopnost žalované jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr.
2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2 / a 4/ o.s.ř. , dnem datum, když žalované byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne datum).
3. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvami o postoupení pohledávek ze dne datum, kdy právnická osoba, která následně pohledávku dne datum postoupila žalobkyni.
4. Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne datum bylo prokázáno, že touto se právní předchůdce žalobkyně (příjmení příjmení p.l.c.) zavázal poskytnout žalované úvěr do úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč. Úroková sazba byla dohodnuta dle platného sazebníku a ke dni uzavření smlouvy činila 8,5 % měsíčně. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky za čerpání pravidelnými měsíčními splátkami odpovídajícími minimálním splátkám ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem za čerpání nebo částkou 1 000 Kč dle toho, která z těchto dvou položek je vyšší, a to vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem datum.
Dle výpisů z účtu (platební informace) byla žalované dne datum poskytnuta částka 10 000 Kč. Měla uhradit:
- do datum částku 1 512,49 Kč,
- do datum částku 1 426,06 Kč (v kolonce neuhrazené částky z minulého období byla uvedena 0)
- do datum částku 2 996,69 Kč (v kolonce neuhrazené částky z minulého období bylo konstatováno 1 426,06 Kč)
- do datum částku 1 299,05 Kč (v kolonce neuhrazené částky z minulého období byla uvedena 0)
- do datum částku 2 729,81 Kč (v kolonce neuhrazené částky z minulého období bylo konstatováno 1 299,05 Kč)
- do datum částku 4 295, 063 Kč (v kolonce neuhrazené částky z minulého období bylo konstatováno 2 729,81 Kč).
Je tedy zřejmé, že žalovaná na dluh uhradila celkem 4 509,18 Kč (1 512,49 Kč + 2 996,69 Kč).
5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze zčásti. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
11. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné důkazy, žádné listin y prokazující, že by provedla ověření příjmů a výdajů žalované, v rámci žalobních tvrzení se pouze omezila na konstatování, že právní předchůdce žalobkyně prověřil totožnost dlužníka a kladně posoudil jeho úvěruschopnost. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právní předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 číslo, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 číslo, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU číslo – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/2018 . příjmení příjmy ani výdaje žalované nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté zápůjčky. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalované částku 10 000 Kč, žalovaná do současné doby uhradila 4 509,18 Kč, a proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 5 490,82 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. číslo Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).
12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka 9 954,71 Kč s příslušenstvím, úspěch měla žalobkyně jen co do částky 5 490,82 Kč, tj. jen do 55 %, tedy po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci co do 10 %. Proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o soudní výkon rozhodnutí.