Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 105/2020-52
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní titul Zuzanou Masnerovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně,
zastoupeného advokátem titul titul jméno příjmení, titul za jménem,
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
o 14 903 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 096 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 6 096 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 8 807 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 389,38 Kč, kapitalizovaní smluvní úrok 4 621,66 Kč, smluvní úrok 28 % ročně z částky 8 241,52 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení 8,50 % ročně z částky 8 241,52 Kč od 21. 1. 2020 do 28. 2. 2020 a zákonný úrok z prodlení 8,50 % ročně z částky 2 145,52 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 096 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 6 096 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 8 807 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 389,38 Kč, kapitalizovaní smluvní úrok 4 621,66 Kč, smluvní úrok 28 % ročně z částky 8 241,52 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení 8,50 % ročně z částky 8 241,52 Kč od 21. 1. 2020 do 28. 2. 2020 a zákonný úrok z prodlení 8,50 % ročně z částky 2 145,52 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 14 903 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na částku 10 000 Kč, kterou žalovaná převzala v den podpisu smlouvy a zavázala se kromě jistiny zaplatit také částku ve výši 8 807 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků (s úrokovou sazbou 28 % ročně) ve výši 1 724 Kč, odměny za zpracování a doručení 2 620 Kč a odměny za administrativní činnosti 4 463 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce (dále jen„ smluvní podmínky“). Žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně závazek v 60 týdenních splátkách po 314 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná však nehradila splátky zápůjčky řádně a včas, poslední splátku žalovaná uhradila dne datum, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Ke dni datum činila dlužná jistina 8 241,52 Kč a dlužný poplatek 6 661,48 Kč. Do data postoupení žalovaná uhradila 3 904 Kč, posléze již ničeho neuhradila. Jelikož dlužná částka nebyla ze strany žalované uhrazena, úročí se neuhrazená jistina 8 241,52 Kč dále úrokem 28% ročně, a to od datum, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, do zaplacení. Dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 241,52 Kč, dlužné části poplatku tvořeného částkou 1 113 Kč na úroku, 2 052,38 Kč na poplatku za zpracování a doručení a 3 496,10 Kč na administrativní činnosti, dále se pak žalobkyně domáhá kapitalizovaných úroků ve výši 4 621,66 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení výši 1 389,38 Kč, úroků ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny 8 241,52 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) rozhodl soud ve věci na základě žalobkyní předložených listin tak, že bez nařízení jednání veřejně vyhlásil rozsudek.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, smluvních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy a písemného oznámení o této skutečnosti žalované včetně podacího lístku, tabulky umoření, z předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího lístku soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne datum uzavřela žalovaná se právnická osoba smlouvu o zápůjčce na částku 10 000 Kč, která jí byla v den podpisu smlouvy vyplacena. Žalovaná se zavázala kromě jistiny zaplatit také další poplatky v souhrnné výši 8 807 Kč, z toho 1 724 Kč na úroku, 2 620 Kč na poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a 4 463 Kč na poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení, a to v 60 týdenních splátkách, 59 splátkách po 314 Kč, poslední splátka 281 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy a poslední splátka byla stanovena na datum. Strany si sjednaly úrokovou sazbu 28 % ročně. Dle čl. 6 smlouvy je každá částka zaplacená zákazníkem započtena v pořadí na: splatný poplatek, splatnou část jistiny zápůjčky, splatné sankční poplatky, nesplatnou část jistiny. Dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno a byla také vyzvána k dobrovolnému plnění. Žalovaná uhradila celkem 3 904 Kč, naposledy dne datum částku 320 Kč. Před uzavřením smlouvy vyplnila žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně příjmení kartu, z níž se podává, že žalovaná byla ke dni sepsání zaměstnána jako anonymizováno u anonymizováno obec (rozuměj anonymizována dvě slova obec) s měsíčním příjmem částka a dalšími příjmy domácnosti částka s tím, že výdaje dosahují částka. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaná k ověření údajů předložila pracovní smlouvu a 4 výplatní pásky.
4. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 580 odstavec 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
11. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně splnila podmínku dle zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s náležitou pečlivostí před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet.
13. Soud přitom dospěl k závěru, že žalobkyně povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nedostála. Žalobkyně k prokázání své povinnosti předložila soudu jediný důkaz, a to u obou uzavřených smluv kartu zákazníka. Ačkoli v zákaznické kartě u obou smluv je uvedeno, že žalovaná přiložila pracovní smlouvu a výplatní pásku, resp. čtyři výplatní pásky, žalobkyně k žalobě i přes výzvu soudu žádné listin y nedoložila, ani co do dalších žalobkyní tvrzených kontrol žalovaného. Žalobkyně proto neprokázala, že její právní předchůdce posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládají citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Ačkoli samotný text ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. jeho jazykový výklad, naznačuje, že absence posouzení úvěruschopnosti lze sankcionovat toliko neplatností relativní, dospěla odborná i soudní praxe k převážnému závěru, že důsledkem nedostatečného, a v tomto případě dokonce žádného, posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Opačný výklad by byl v rozporu s vývojem zásad práv ochrany spotřebitele a narušil by tak dlouhodobou tendenci nejen české, ale rovněž celoevropské právní vědy i praxe směřující k vyvážení faktické nerovnosti mezi spotřebitelem a podnikatelem, projevující se ochranou slabší strany (viz rovněž směrnice č. 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a směrnice č. 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru). Relativní neplatnost by nemohla zajistit vyvážení nerovnováhy mezi spotřebitelem a podnikatelem, neboť spotřebitel jako osoba nepožívající odborných znalostí by zpravidla ani nebyl schopen neplatnost namítnout, a to právě s ohledem na to, že jako slabší smluvní strana nedisponuje potřebnými znalostmi, jakými disponuje prof. Setrval-li by výklad na relativní neplatnosti, došlo by ve svém důsledku k popření zásad ochrany spotřebitele. K obdobnému závěru již dospěla i judikatura vyšších soudních instancí (viz. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 -75, usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ), v nedávné době rovněž stanovisko Generální advokátky SD EU stanovisku ze dne 14. 11. 2019 ve věci C-616/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK, podle níž„ v případě, že vnitrostátní soud zjistil z úřední povinnosti porušení článku 8 směrnice 2008 (jenž zakládá povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy – pozn. soudu), musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce stanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené“. Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti také zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). I s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ing Bakkaus a další) v citovaném nálezu Ústavní soud uvedl, že„ poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“.
14. Ze shora uvedených důvodů proto soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne datum je absolutně neplatným právním jednáním.
15. Žalobkyně však předloženými listinami prokázala, že její právní předchůdce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to při podpisu smluv hotovostně. Smlouvou o postoupení pohledávky včetně přílohy pak prokázala, že jí právním předchůdcem byl postoupen dluh vůči žalované a předžalobní výzvou prokázala, že žalovaná byla o dluhu zpravena.
16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Jelikož je smlouva o zápůjčce neplatným právním jednáním od počátku, žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je tak povinna toto plnění vrátit. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 10 000 Kč, žalovaná vrátila 3 904 Kč. Výše jejího bezdůvodného obohacení pak představuje rozdíl mezi těmito částkami, tj. 6 096 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 6 096 Kč (10 000 – 3 904 Kč) jako nárok z bezdůvodného obohacení vyplývající z neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne datum.
17. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení v požadované výši 8,50 %, když nemohl překročit návrh žalobkyně, z dlužné částky od 29. 2. 2020 do zaplacení, neboť dluh byl splatný na základě první výzvy k zaplacení odeslané žalované dne datum v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky. Tuto výzvu lze ve smyslu § 573 o.z. považovat za doručenou dnem 18. 2. 2020. Jelikož žalobkyně poskytla žalované lhůtu deseti dnů, nastalo prodlení žalované dne 29. 2. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o.z. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) jako třídenní.
18. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější než žalobkyně, žádné náklady jí však v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Pokud by povinná dobrovolně nesplnila povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. o.s.ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zák. č. 120/2001 Sb. ).