Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
4 C 165/2020-12
Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní titul Ludmilou Horskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 100 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 100 Kč od 16. 3. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 100 Kč od 16. 3. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
Žalobkyně se domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že její právní předchůdkyně, právnická osoba se žalovaným uzavřela v rámci účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací i kupní smlouvu na prodej koncového zařízení, které žalobkyně žalovanému předala a ten se jej zavázal zaplatit ve splátkách po dobu 23 měsíců. Účastnická smlouva byla z důvodu porušení splátek zesplatněna, žalovaný do dnešního dne neuhradil zbývající počet splátek za koncové zařízení ve výši žalované částky, proto se jejich zaplacení domáhá žalobkyně žalobou.
Vydaný elektronický platební rozkaz se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto usnesením ze dne 2. 12. 2020 zrušen. Žaloba byla žalovanému ve smyslu § 46b písm. a) zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále o. s. ř. o. s. ř. ) doručována na adresu trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, spolu s výzvou soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Zároveň byl žalovaný vyzván, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k žalobě do 7 dnů písemně vyjádřil a v případě, že uplatněný nárok neuznává, aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a nabídl důkazy k prokázání svých tvrzení. Výzva, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla doručena i žalobkyni. Účastníci svým postojem dali najevo, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto využil možnosti, kterou dává ustanovení § 115a o.s.ř. a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.
Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: předchůdce žalobkyně jako operátor poskytující služby elektronických komunikací žalovanému pro užívání těchto služeb na základě uzavřené smlouvy poskytl koncové zařízení v hodnotě 2 300 Kč, které mělo být zaplaceno v pravidelných měsíčních 23 splátkách po 100 Kč. Z předložených faktur se podává, že žalobkyně žalovanému účtovala pravidelné měsíční platby i splátky zařízení. Jelikož žalovaný dlouhodobě platby nehradil, dne 28. 2. 2018 byl vyzván, aby dlužnou částku zaplatil do 13. 3. 2018.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka banky za žalovanou z výše uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Oznámením ze dne 21. 9. 2020 bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému, který byl zároveň vyzván, aby svůj dluh zaplatil.
Podle ustanovení § 2079 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále o. z.), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy, že předchůdce žalobkyně dodal žalovanému na základě ústně uzavřené kupní smlouvy výše uvedené zboží a žalovaný nevyvrátil její tvrzení, že část kupní ceny za toto zboží nezaplatil, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s tímto ustanovením ode dne následujícího po datu splatnosti závazku žalovaného.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 100 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Jak již bylo uvedeno výše, elektronický platební rozkaz ze dne 11. 11. 2020, vydaný zdejším soudem pod č.j. EPR 289945/2020 -6 se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl zrušen.
S ohledem na požadavek žalobkyně na zaplacení nákladů řízení ve výši 5 119 Kč považuje soud za nutné uvést, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , které bylo s účinností od 1. 7. 2014 vtěleno do advokátního tarifu nejen s ohledem na závěry Ústavního soudu, např. III ÚS 727/2000 ze dne 17. 5. 2001, ale i s ohledem na skutečnost, že náklady řízení mnohdy několikanásobně přesahovaly žalovanou částku. O takový případ se sice v projednávané věci nejedná, ale soud má za to, že se jedná zcela jasně o řízení, vycházející z tzv. formulářové žaloby, tedy o soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem, podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení představuje peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně je společností, kupující pohledávky, která podává žaloby stejného typu. Od doby, kdy lze podat návrh na vydání elektronického platebního rozkazu na zvláštním ustáleném vzoru, se v něm, kromě označení účastníků, žalované částky či úroků z prodlení, dne a čísla uzavřené smlouvy, výše splátek a okamžiku prodlení, prakticky nic nemění.
Soud má proto za to, že se jedná o typický příklad řízení, které mělo ministerstvo spravedlnosti na mysli, když byla vyhláška č. 120/2014 Sb. přijímána a nevidí proto důvod, proč by po splnění všech uvedených podmínek, nemělo být ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu aplikováno (viz např. i Ústavního soudu I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 rozhodnutí).
Poučení
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.