Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 387/2020-122
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 101 824,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 510 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 510 Kč od 25.9.2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 78 314,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 43 967,15 Kč od 4.11.2020 do 24.9.2020 ve výši 8,25 % ročně, zákonným úrokem z prodlení z částky 20 457,15 Kč od 25.9.2020 do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 35 242 Kč od 4.11.2020 do zaplacení, zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 510 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 510 Kč od 25.9.2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 78 314,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 43 967,15 Kč od 4.11.2020 do 24.9.2020 ve výši 8,25 % ročně, zákonným úrokem z prodlení z částky 20 457,15 Kč od 25.9.2020 do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 35 242 Kč od 4.11.2020 do zaplacení, zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 6.11.2020 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 101 824,50 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12.2.2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Okresní soud ve Frýdku-Místku návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení.
4. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně i právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvili. Žalovaný se nedostavil. Soud tedy jednal v nepřítomnosti všech účastníků a právního zástupce žalobkyně.
5. Soud prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvou o úvěru, dokladem o vyplacení úvěru, vzorcem pro výpočet roční procentní sazby nákladů, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, formulářem ESIP, tabulkou umoření, smlouvou o inkasní službě, dotazníkem k posouzení úvěruschopnosti, žádostí o zřízení inkasní služby, smlouvou o zřízení doplňkové služby PODPORA, žádostí o doplňkovou službu PODPORA, souhlasem s inkasem, potvrzením o verifikační platbě, instrukcí k uzavření smlouvy, předžalobní výzvou, dokladem o odeslání, znaleckým posudkem, sazebníkem odměn, podkladovou dokumentací, výpisem ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, kopií občanského průkazu žalovaného, dokladem o kontrole neplatných dokladů, potvrzením o mzdě, výpisem z účtu, certifikátem, vyjádřením České národní banky, potvrzením o vyplacení úvěru, výpisem z internetového bankovnictví, potvrzením o úhradě dluhu, upomínkami, doklady o odeslání, oznámením o zesplatnění.
6. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:
Mezi účastníky byla dne 12.2.2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této úvěrové smlouvy úvěrující společnost, tedy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit v 72 měsíčních splátkách po 772 Kč s tím, že celkem měl uhradit dluh na jistině ve výši 30 000 Kč a úroky ve výši 25 562 Kč. Úroková sazba činila 23 % ročně. Součástí smlouvy jsou další doplňkové služby, a to inkasní služba, doplňková služba PODPORA, vzhledem k doplňkovým službám činila měsíční splátka 1 298 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, ocitl se v prodlení dne 15.8.2020, celkem žalovaný na dlužnou částku uhradil 6 490 Kč. Předžalobní výzva ze dne 21.9.2020 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy, jak vyplývá z dokladu o odeslání ze dne 21.9.2020, žalovaný zbývající část nároku neuhradil.
7. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují shora zjištěný skutkový stav věci. Soud v prvé řadě vycházel ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12.2.2020, jejíž součástí jsou další doplňkové služby. Ze smlouvy jednoznačně vyplývají vzájemná práva a povinnosti obou účastníků, zejména skutečnost, že úvěrová společnost poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se ho zavázal zaplatit a vrátit spolu s úroky v kapitalizované výši 25 562 Kč. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám
11. V projednávaném případě soud po zjištění skutkového stavu věci posoudil žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu. Pokud jde o předloženou smlouvu, tato byla nepochybně uzavřena ve smyslu ust. § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. obsahující ustanovení smlouvy o úvěru, současně však předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla nepochybně uzavřena dle ust. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména ustanovení § 86 odst. 1 a následující ukládají úvěrující společnosti řádně se zabývat úvěruschopností úvěrovaného, tedy zkoumat, jaké jsou finanční a majetkové poměry úvěrovaného v době uzavření úvěrové smlouvy, zabývat se těmito skutečnostmi dostačujícím způsobem tak, aby úvěrující společnost byla schopna řádně posoudit, zda je ve finančních a majetkových možnostech dlužníka řádná úhrada splátek dluhu. Žalobkyně jako úvěrující společnost v žalobě tvrdila, že se touto úvěruschopností zabývala řádně a dostačujícím způsobem. Ke svým tvrzením předložila listinné důkazy, zejména potvrzení o kontrole platných dokladů, výpis z účtu stejně jako potvrzení mzdy. Z potvrzení mzdy žalovaného za prosinec 2019 sice jednoznačně vyplývá, že žalovaný v prosinci 2019 pracoval u německé firmy právnická osoba právnická osoba právnická osoba a jeho mzda činila 1 954,40 euro. I přes tvrzení žalobkyně a předložené důkazy se soud se závěrem o dostačujícím posouzení úvěruschopnosti žalovaného neztotožnil.
12. Dle soudu se úvěrující společnost omezila zcela nedostatečně na jediné potvrzení mzdy za prosince 2019, nezabývala se příjmy žalovaného v širším rozsahu za zbývající měsíce roku 2019, případně jaká a zda vůbec byla mzda v roce 2020, když úvěrová smlouva byla uzavřena 12.2.2020. Soud má za to, že pokud by se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností žalovaného řádně, zkoumala by jeho příjmy v rozsahu širším, než jak učinila, tedy nespoléhala by na potvrzení mzdy v jednom měsíci, ale zkoumala by příjmy žalovaného minimálně v řádu několika měsíců. Primárně však dle soudu úvěrující společnost vůbec neposuzovala majetkové poměry žalovaného nad rámec mzdy. V tomto stejně jako shora uvedených skutečností shledává soudu nedostatek posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
13. Ze skutkových zjištění sice vyplývá, že žalovaný v prosinci 2019 pracoval, mzda mu byla vyplacena, jak vyplývá z výpisu z účtu za leden 2020, tato mzda činila v korunách 48 101,69 Kč, na druhé straně však ze sdělení žalovaného vyplývá a je rovněž prokazováno výpisem z účtu, že žalovaný měl v době uzavření úvěrové smlouvy vysoké výdaje, neboť jednak hradil za bydlení 31 000 Kč, měl i další výdaje většího rozsahu, ohledně výdajů žalovaný uvedl, že činí měsíční minimálně 37 800 Kč. V těchto výdajích však nejsou zahrnuty další výdaje žalovaného jako běžná spotřeba. Pokud by úvěrující společnost řádně vyhodnocovala nejen příjmy, ale i výdaje žalovaného, pokud by disponovala více než jedním dokladem o vyplacené mzdě a výpisem z účtu za více než jeden měsíc, jak je tomu v tomto případě, zcela nepochybně by dospěla k závěru, že není ve finančních a majetkových možnostech žalovaného, aby hradil poskytnutý úvěr, k čemuž nepochybně došlo, neboť žalovaný po zaplacení několika splátek v částce 6 490 Kč splátky přestal hradit a žalobkyně se svého nároku domáhá soudní cestou. Z důvodů shora uvedených i s přihlédnutím k aktuální judikatuře Ústavního soudu, a to zejména nálezu III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019 má zdejší soud za to, že úvěrující společnost nepostupovala řádně a obezřetně, nezabývala se úvěruschopností žalovaného dostačujícím způsobem a pro tento nedostatek shledal zdejší soud smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem, a to zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ČR i obecnými zásadami na kterých stojí právní řád této země, jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu. Pro tuto absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil soud nárok žalobkyně nikoliv z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. a přiznal žalobkyni právo na zaplacení zbývající části jistiny. Byla-li jistina ve výši 30 000 Kč částečně hrazena, a to částkou 6 490 Kč, neboť žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný uhradil po celou dobu smluvního vztahu 6 490 Kč, zbývá na jistině dluh ve výši 23 510 Kč. V této části soud žalobě vyhověl a žalobu shledal důvodnou. Žalovaného zavázal k zaplacení zbývající části jistiny ve výši 23 510 Kč včetně příslušenství představující zákonné úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy. Byla-li předžalobní výzva ze dne 21.9.2020 předána k přepravě dne 21.9.2020, dle aktuální judikatury se ocitla v dispozici žalovaného třetího dne, tedy 24.9.2020. Dnem následujícím byl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení. Proto je dle výroku I. povinen zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení od 25.9.2020 do zaplacení v požadované výši 8,25 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
14. Ve zbývajícím rozsahu z důvodů shora uvedených nebyla zbývající část nároku důvodná a soud tedy žalobu v této části výrokem II. zamítl.
15. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, její procesní neúspěch je větší než procesní úspěšnost, žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné do 15 dnů od doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, a to písemně ve 3 vyhotoveních.
Nesplní-li dobrovolně povinný to, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.