Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 218/2020-21
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci
žalobce: ; žalobce, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem jméno jméno příjmení
sídlem adresa
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 675 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.
Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
Předmětem řízení byly žalovaným neuhrazené televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za období září 2019 až leden 2021, v celkové výši 675 Kč.
Soud jednal podle ust. § 115a o.s.ř. , neboť žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný za použití ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. rovněž
Na základě prokázaných a nesporovaných skutečností, kdy soud jednotlivá zjištění z jednotlivých důkazů v písemném vyhotovení rozsudku nevyjmenovává v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. , činí tento závěr o skutkovém stavu:
žalobce zaslal žalovanému výzvu ze dne 24.4.2019 k placení televizního poplatku. V této výzvě byl žalovaný vyzván k provedení přihlášky televizního přijímače, popř. k zaslání čestného prohlášení, že televizní přijímač nevlastní, nedrží apod., a to ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy. Tato výzva současně obsahovala poučení o následcích neprovedení řádné přihlášky či nedodání čestného prohlášení, v podobě zařazení žalobce jako poplatníka do evidence poplatníků s následnou povinností hradit televizní poplatky. Výzva byla žalovanému doručena dne 7.5.2019. Žalovaný na předmětnou výzvu žádným způsobem nereagoval, proto byl od září 2019 zařazen do evidence plátců televizního poplatku. Žalobce následně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky za poplatky, za shora uvedené období, avšak bezúspěšně.
Soud zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce podle zákona č. 348/2005 Sb. ,
o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“). Podle § 3 odst. 4 zákona jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci rozhlasového poplatku nebo v evidence poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě považuje se za poplatníka rozhlasového nebo televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle § 5 odst. 1 zákona poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. Podle § 6 zákona měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.
Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil svou oznamovací povinnost a nedoručil žalobci v zákonné 30 denní lhůtě ode dne doručení výzvy čestné prohlášení, ač byl poučen o následcích nesplnění této výzvy, stal se k datu 1.9.2019 podle ust. § 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen zákon) poplatníkem televizního poplatku s povinností platit poplatky za jeden televizní přijímač ve výši 135 Kč měsíčně. Jelikož tak žalovaný za období září 2019 až leden 2020 neučinil, uznal jej soud k této povinnosti výrokem I rozsudku. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán v souladu s ust. § 513 o.z. ve spojení s ust. § 1968 o.z. a ust. § 1970 o.z., neboť žalovaný byl s úhradou dlužné částky v prodlení. Výše úroku z prodlení je odůvodněna ust. § 2 nař. vlády č. 513/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení.
Pro úplnost soud dodává, že ve věci byly provedeny pouze listinné důkazy předložené žalobcem; tyto považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený a soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil žádné skutečnosti ke své obraně a ani neoznačil důkazy, vycházel soud při zjišťování skutkového stavu pouze z tvrzení žalobce a z důkazů, které žalobce k prokázání svých skutkových tvrzení doložil.
Soud nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů za odměnu za zastupování advokátem, neboť se v tomto případě nejedná o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Jelikož se v případě žalobce jedná o subjekt, který je financován z televizních poplatků stanovených zákonem a žalobce se tak na poli svého působení těší výsadnímu postavení, je na žalobce v určitých ohledech třeba klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 ). Ve výše uvedené věci se jedná o spor o bagatelní částku, který není složitý právně ani skutkově, žalobce disponuje právním úsekem, a je tedy personálně vybaven pro řešení právních sporů. Pokud si žalobce zvolil možnost být v tomto sporu zastoupen advokátem, což je jeho právem, nelze za této situace na žalovaném spravedlivě žádat, aby žalobci takto vzniklé náklady řízení plně hradil (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. I. ÚS 195/11 ). Náklady řízení se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1 ,3 písm. a) a ust. § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (2 úkony právní služby po 100 Kč – sepsání výzvy k plnění a podání žaloby) a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč.
Proto soud přiznal žalobci pouze právo na náhradu nákladů řízení představující zaplacený soudní poplatek a paušální náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka a nikoliv odměnu za zastupování advokátem.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.