Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 51/2020-51
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 3 129,97 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 30. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 129,97 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 500 Kč od 31. 5. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 500 Kč od 9. 1. 2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 629,97 Kč od 8. 1. 2017 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od 8. 2. 2017 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 810,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 30. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 129,97 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 500 Kč od 31. 5. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 500 Kč od 9. 1. 2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 629,97 Kč od 8. 1. 2017 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od 8. 2. 2017 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 810,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Odůvodnění rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř. ).
2. Žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2019 se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení částky 3 129,97 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 11. 7. 2015 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací číslo (dále jen„ Účastnická smlouva“). Na základě Účastnické smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal platit za služby sjednanou cenu. Žalobkyně dále se žalovaným dne 3. 6. 2016 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru T-Mobile k tel. číslu tel. číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč bezhotovostním převodem. Úroková sazba za poskytnutí úvěru činila 0 % ročně, byl však sjednán poplatek za jeho poskytnutí ve výši 10 % z výše úvěru. Žalovaný měl poskytnutou jistinu splatit v deseti stejných měsíčních splátkách, splatných společně s vyúčtováním. Žalovaný poskytnutý úvěr splatil pouze částečně, když neuhradil splátku úvěru ve výši 500 Kč vyúčtovanou vyúčtováním číslo splatným dne 7. 2. 2017, splátku úvěru ve výši 500 Kč vyúčtovanou vyúčtováním číslo splatným dne 7. 1. 2017, splátku úvěru ve výši 500 Kč vyúčtovanou vyúčtováním číslo splatným dne 8. 1. 2017. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou výše uvedených splátek úvěru vyúčtovala žalobkyně žalovanému vyúčtováním číslo splatným dne 30. 5. 2018 zbývající tři neuhrazené splátky v celkové výši 1 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu poplatku 129,97 Kč za vystavení splátkového kalendáře, jež byl vyúčtován vyúčtováním číslo splatným dne 7. 1. 2017. Žalobkyně požaduje také úrok z prodlení z dlužných splátek dle jejich jednotlivých splatností. Žalovaný i přes upomínku žalobkyně ze dne 30. 11. 2018 svůj dluh nezaplatil.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila svým vyjádřením ze dne 21. 9. 2020. Žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 9. 7. 2015 Účastnickou smlouvu, na jejímž základě poskytovala žalovanému služby elektronických komunikací. Dne 3. 6. 2016 pak žalobkyně se žalovaným uzavřela Smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit v deseti stejných splátkách, splatných vždy současně s vyúčtováním služeb dle Účastnické smlouvy a zároveň jednorázový poplatek ve výši 10 % z poskytnuté částky. Žalovaný poskytnutý úvěr splatil pouze částečně, když neuhradil splátku úvěru ve výši 500 Kč vyúčtovanou vyúčtováním číslo ze dne 20. 1. 2017 splatným dne 7. 2. 2017, splátku úvěru ve výši 500 Kč vyúčtovanou vyúčtováním číslo ze dne 20. 12. 2016 splatným dne 7. 1. 2017, splátku úvěru ve výši 500 Kč vyúčtovanou vyúčtováním číslo ze dne 20. 11. 2016 splatným dne 8. 12. 2016. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou výše uvedených splátek úvěru vyúčtovala žalobkyně žalovanému vyúčtováním číslo ze dne 16. 5. 2018 splatným dne 30. 5. 2018 zbývající tři neuhrazené splátky ve výši 1 500 Kč. Ve vyúčtování číslo ze dne 20. 12. 2016 splatným dne 7. 1. 2017 je pak i uvedena položka:„ Vystavení splátkového kalendáře 165,29“. Z obsahu daného vyúčtování je zřejmé, že žalobkyně k tomuto poplatku přičetla DPH ve výši 21 %, tj. daný poplatek měl činit částku 200 Kč. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 9 odst. 2 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky převodem na účet a žalovaný poskytnutý úvěr částečně splatil. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy nijak nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 9 odst. 2 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 9 odst. 2 poslední věty ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
12. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 9 odst. 2 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci, když žalobkyně úvěruschopnost žalovaného žádným způsobem nezkoumala.
13. Za okamžik, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. pak soud považuje den 30. 9. 2020, když žaloba byla žalovanému doručena fikcí dne 28. 9. 2020. Následující den tak mohl žalovaný svůj závazek splnit. Když tak neučinil, dostal se následující den, tj. 30. 9. 2020, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po dlužníkovi úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. S ohledem na výše uvedené tak soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
15. V návaznost na právní kvalifikaci právního vztahu mezi žalobkyní a žalobcem jako bezdůvodného obohacení, pak soud neakceptoval tvrzení žalobkyně o splatnosti jednotlivých tvrzených sjednaných splátek z neplatné Smlouvy. Pro úplnost soud uvádí, že při formulaci výroků I. a II. vyšel z toho, že žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení v určité definované výši. Když pak v důsledku právní kvalifikace věci soudem byla tato výše zákonného úroku z prodlení přiznání v jiné (vyšší) výši, tak není možné, aby se jejich původně uplatněná výše přetransformovala od určitého data na jinou sazbu. Proto ve výroku I. přiznal zákonný úrok z prodlení samostatně (tj. od 30.9.2020 do zaplacení) a ve výroku II. jednotlivé sazby zákonných úroků z prodlení zamítl také samostatně (tj. od požadovaného data do zaplacení). Soud zároveň nepřiznal žalobkyni nárok na úhradu tvrzeného poplatku za vyhotovení splátkového kalendáře, protože jednak tvrzená částka tohoto poplatku nesouhlasí s vyúčtováním číslo žalobkyně neuvedla, o jaké smluvní ujednání opírá účtování tohoto poplatku, včetně určení jeho výše, a v neposlední řadě, nebylo ani prokázáno, že nějaký splátkový kalendář byl vyhotoven a že by žalovaný byl do doby doručení mu žaloby soudem v prodlení s úhradou předmětné částky. Z těchto důvodů pak nadepsaný soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
16. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 810,29 Kč, přičemž tato částka představuje 54,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,21 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22,79 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 129,97 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. povinen zaplatit zástupci žalobkyně.
17. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.