Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 109/2020-97
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 0 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 161 743,61 Kč od 14. 1. 2018 do zaplacení a dále úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 161 743,61 Kč od 14. 1. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce titul titul jméno příjmení, titul za jménem na náhradě nákladů řízení 4 483,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 161 743,61 Kč od 14. 1. 2018 do zaplacení a dále úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 161 743,61 Kč od 14. 1. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce [titul] [titul] [jméno] [příjmení], [titul za jménem] na náhradě nákladů řízení 4 483,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Předmětem řízení v této věci byl dluh vzniklý nesplacením úvěru podle smlouvy uzavřené dne 27. 12. 2011 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba
Žalobkyně se nejprve domáhala po žalovaném zaplacení 161 743,61 Kč, úroku ve výši 2 055,55 Kč (kapitalizovaného do 19. 7. 2013), úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 161 743,61 Kč od 20. 7. 2013 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 18,48 Kč (kapitalizovaného do 19. 7. 2013) a úroku z prodlení z částky 161 743,61 Kč od 20. 7. 2013. Podáním došlým soudu dne 21. 5. 2020 žalobkyně žalobu co do jistiny, kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení a dále úroků a úroků z prodlení do 13. 1. 2018 omezila, neboť tyto nároky uplatnila v insolvenčním řízení žalovaného a po zrušení konkurzu již v této části disponuje exekučním titulem. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 21. 7. 2020, č.j. 24C 109/2020 -19, zastavil.
Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne 27. 12. 2011 se právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu, jíž se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 184 000 Kč, z nichž část bude použita ne konsolidaci předchozích závazků žalovaného u společnosti a část bude žalovanému poskytnuta k volnému užití na jeho běžný účet. Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 18,9 % ročně v 84 měsíčních splátkách po 4 139,95 Kč (včetně pojištění), počínaje 25. 1. 2012. Před uzavřením smlouvy společnost zkoumala majetkovou situaci žalovaného, a to jednak z informací od žalovaného a dále ze skutečností, že žalovaný již u ní měl běžný účet a předchozí závazky, které řádně splácel a které měly být tímto úvěrem konsolidovány s nižší celkovou splátkou a delší dobou splácení. Společnost žalovanému peněžní prostředky poskytla, avšak žalovaný se dostal do prodlení se splácením, proto společnost přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni 19. 7. 2013. Žalobou uplatněný nárok byl smlouvou ze dne 18. 6. 2019 postoupen žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.
Jelikož se žalobkyně po žalovaném domáhala nároku z porušení smlouvy uzavřené v roce 2011, aplikoval soud na daný případ v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ustanovení zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále již jen„ obch. zák.“) a zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále již jen„ obč. zák.“).
Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Závazkový vztah mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně se dle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. řídil obchodním zákoníkem, jelikož jde o tzv. absolutní obchod. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným platnou smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. obch. zák., jejíž součástí byly dle § 273 odst. 1 obch. zák. obchodní podmínky. Podle uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 184 000 Kč s tím, že je žalovaný vrátí spolu se sjednanými úroky a poplatky formou pravidelných splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž postupovala v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), když před uzavřením smlouvy zkoumala majetkové poměry žalovaného a vzhledem k předchozím závazkům žalovaného, které měly být touto smlouvou konsolidovány, nepochybila, pokud dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytovaný úvěr splácet. Zatímco právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek splnila, žalovaný svou povinnost neplnil řádně a dostal se do prodlení (§ 365 obch. zák.). V důsledku prodlení žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně využila své oprávnění zakotvené v obchodních podmínkách a prohlásila všechny pohledávky z poskytnutého úvěru splatnými, přičemž žalovaného vyzvala k zaplacení takto zesplatněné částky. Žalobou uplatněný nárok byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.
Z vyložených důvodů soud žalobě (po jejím částečném omezení) v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni požadované úroky a úroky z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. K tomu je třeba konstatovat, že majetková situace žalovaného je nyní natolik nepříznivá, že neumožňuje stanovit plnění ve splátkách.
O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byla úspěšnou účastnicí žalobkyně a náleží jí tudíž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř. ). Při absenci právní úpravy stanovící sazby odměny paušálně pro řízení v jednom stupni jak předpokládá ustanovení § 151 odst. 2 věta první před středníkem o.s.ř. , je třeba postupovat podle § 151 odst. 2 věty první části za středníkem o.s.ř. a odměnu za zastoupení advokátem stanovit podle vyhl. č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“, která je v současné době jediným platným a účinným předpisem, který stanoví mimosmluvní výši odměny advokáta (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 ). Náklady řízení ve výši 4 483,40 Kč tak sestávají z odměny za čtyři úkony právní služby po 300 Kč (po částečném omezení žaloby byla předmětem řízení částka 0 Kč s příslušenstvím, přičemž skutečnosti, které žalobkyni vedly k částečnému omezení žaloby jí byly známy již před podáním žaloby a nebylo tak důvodu žalovat původních 161 743,61 Kč) za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku, podání žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a účast při jednání soudu (§ 7 , § 8 AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) , d), g) AT), čtyř náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 , 3 AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) , d), g) AT), náhrady za promeškaný čas, strávený cestou k soudu a zpět, za 2 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 AT, náhrady cestovních výdajů ve výši 271,70 Kč za cestu z obec do Chomutova a zpět za celkem 50 km při průměrné spotřebě 3,8 litrů motorové nafty na 100 km a ceně motorové nafty 27,20 Kč / l (§ 13 odst. 1 , 4 AT za užití vyhl. č. 589/2020 Sb. ) – náhrada za promeškaný čas a náhrada cestovného je pak snížena na 1/2, neboť zástupce žalobkyně se toho dne účastnil dvou jednání u zdejšího soudu, náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 553,54 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ) a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 294 Kč. Další zástupcem žalobkyně učiněné úkony soud neshledal účelnými. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.