Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 257/2020-24
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Martou Gottwaldovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to
do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zbytku, ohledně zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zbytku, ohledně zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), která byla doručena nadepsanému soudu dne datum, domáhala po žalované zaplacení částky
částka s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne datum distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši částka převodem na účet
č. bankovní účet. Žalovaná se předmětnou smlouvou zavázala splácet úvěr minimální částkou částka měsíčně, dále úrok ve sjednané výši 20 % měsíčně z poskytnuté částky
a poplatek za čerpání úvěru ve výši částka. Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši částka za každý započatý kalendářní měsíc prodlení v celkové částce částka. Žalovaná žalobkyni zaplatila celkem částka, která byla započtena v následujícím pořadí:
1. smluvní pokuty, 2. úroky z prodlení, 3. náklady spojené s uplatněním pohledávky, 4. úroky z úvěru, 5. poplatky za čerpání úvěru a 6. jistina úvěru.
2. Zdejší soud ve věci vydal dne datum elektronický platební rozkaz pod č. j. EPR 181524/2020 -5 (nachází se na č. l. 10 spisu). Soud však tento elektronický platební rozkaz dle ustanovení § 173 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. zrušil v plném rozsahu (jak plyne z usnesení na č. l. 11 spisu), neboť se nepodařilo řádně doručit žalované do vlastních rukou. Následně byla věc převedena do agendy C pod sp. zn. 15 C 257/2020 .
3. Dále soud v řízení postupoval tak, že k projednání věci nařídil ústní jednání na den datum, přičemž předvolání k tomuto jednání bylo žalobkyni resp. právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne datum (potvrzení o doručení do DS připojeno na č. l. 13), žalované bylo předvolání k jednání doručeno fikcí (tj. 10. dnem uložení na poště) na adresu trvalého bydliště, a to dne datum (doručenka připojena na č. l. 13). Žalobkyně, resp. právní zástupce podáním ze dne datum (nachází se na č. l. 19) zaslal soudu omluvu z jednání, a to z důvodu komplikované dopravní situace a zároveň souhlasil s tím, aby věc byla projednána
v jeho nepřítomnosti. Žalovaná se na výzvu soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. 15 C 257/2020 -13,
k žalobě nijak nevyjádřila a ani se bez omluvy k jednání soudu nedostavila, ač byla řádně obeslána. Proto soud postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z předložených listinných důkazů.
4. Soud pak na nařízeném jednání provedl dokazování řadou listinných důkazů, založených
do spisu ze strany žalobkyně, přičemž poté dospěl soud ke zjištění níže popsaných skutečností.
5. Soud v rámci řízení provedl následující listinné důkazy: Výpis k revolvingovému úvěru ze dne
datum; výpis k revolvingovému úvěru ze dne datum; výpis z účtu za období od datum
do datum; výpis z účtu za období od datum do datum; výpis z účtu od datum
do datum; výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně; výzva k úhradě k úhradě – předžalobní upomínka ze dne datum; smlouva o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum; podací arch; kopie příjmení; výpis k revolvingovému úvěru ze dne datum; výpis k revolvingovému úvěru ze dne
datum; výpis z účtu za období od datum do datum; výpis k revolvingovému úvěru ze dne
datum; výpis k revolvingovému úvěru ze dne datum; výpis k revolvingovému úvěru ze dne
datum, ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum
6. Provedené listinné důkazy pak soud hodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty,
a to jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaná soudu nenavrhla
a nepředložila žádné důkazy.
7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:
8. Žalobkyně je obchodní společností s předmětem podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její žádost úvěr do výše úvěrového limitu částka; na podkladě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované na její žádost peněžní prostředky v celkové výši částka. Žalovaná se zavázala úvěr splácet vždy alespoň minimální splátkou úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však částka; za čerpání byla povinna zaplatit poplatek ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem částka; smluvní úrok byl sjednán ve výši 20 % měsíčně, s tím, že pokud by se dluh stal splatným, činil úrok 15 % ročně; celková výše úroků účtovaných měsíčně tedy činí ve výši 20 % (tj. 240 % ročně). Dále bylo sjednáno, že úrok přirůstá ke konci každého měsíce k jistině úvěru; v čl. 6 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši částka za prodlení se splácením úvěru za každých započatý kalendářní měsíc prodlení; žalované byly poskytnuty informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaná peněžní prostředky částečně uhradila žalobkyni ve výši částka.
9. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout, a to zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaná se v řízení nijak nebránila a nic netvrdila.
10. Po právní stránce soud dospěl k následujícím právním závěrům:
11. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.
12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání
a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (absolutní neplatnost). To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Dle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze
od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by
k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
15. Dle § 1969 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu.
16. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil svoje smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ).
17. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že účastníci platně uzavřeli smlouvu
o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na základě níž žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky do sjednané výše a žalovaná se zavázala je splatit spolu se sjednaným úrokem, sjednaným způsobem a v dohodnuté době. Dále byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru. S ohledem na spotřebitelský charakter daného úvěru se na posuzovaný případ aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
18. Pokud jde ujednání o výpůjční sazbě úroku za poskytnutí úvěru dle číslo Smlouvy ve výši
20 % měsíčně (tj. 240 % ročně), tak soud dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro určení absolutní neplatnosti tohoto ujednání, a to z důvodu zcela excesivní a neodůvodněné výše úroku (240 % ročně), který se dle názoru soudu zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 o. z.).
19. Předně je na místě uvést, že spotřebitel (zde žalovaná) je chráněn nejen proti zastírání skutečných nákladů spotřebitelského úvěru zavedením ukazatele roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr (tj. RPSN), ale též proti nepřiměřeně vysoké výpůjční sazbě úroku. Lze sice připustit, že výše úroku je dána dohodou stran úvěrové smlouvy, odrážející mimo jiné i riziko pro věřitele, ovšem nikoliv bez omezení.
20. Při posouzení otázky, zda je v daném případě sjednaná výše úroku nepřiměřená, se zdejší soud zaměřil na relevantní konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR a zohlednil také konkrétní okolnosti daného případu, zejména poměry stran. Za stěžejní lze považovat např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí konstatoval, že za nepřiměřenou výši úroků lze zpravidla mít takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména
s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Obdobný závěr dále nalezneme v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007, kdy skutkově se jednalo o případ, kde došlo k uzavření smlouvy
o peněžité zápůjčce, tentokrát s úrokem 66 % p. a., přičemž dovolací soud zopakoval závěry
z již citovaného rozhodnutí ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a dodal, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát
až třikrát. Z vedeného tedy lze dovodit, že hranice mravnosti úroku se pohybuje okolo trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank a stanovené s ohledem na nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček. Obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů se přitom v rozhodné době (tj. v době kdy byla uzavřena předmětná smlouva o úvěru) pohybovala okolo 8 % p. a. Tedy v posuzovaném případě, kdy sjednaná úroková sazba byla téměř třicetkrát vyšší (240 % p. a.) než obvyklá bankovní úroková sazba, lze dovodit,
že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. I přes riziko, které pro žalobkyni poskytnutí úvěru představovalo, nelze třicetkrát vyšší úrok oproti tomu bankovnímu považovat za přiměřený.
21. Dále se soud zabýval otázkou (která vyvstala ihned poté, co soud shledal, že sjednaná sazba úroku je v rozporu s dobrými mravy), zda bude shledána jako neplatná celá Smlouva o úvěru či, zda bude za neplatně sjednanou považována jen odpovídající část úroků, která je za hranicí mravnosti.
22. Z ustanovení § 2395 o. z. explicite vyplývá, že v případě uzavření smlouvy o úvěru
se úvěrovaný zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Tedy povinnost zaplatit úroky za poskytnutí úvěru je jedním z esenciálních znaků smlouvy o úvěru. S ohledem na zde uvedené, Nejvyšší soud ČR konstatoval, že povaha smlouvy o úvěru umožňuje, pokud dojde
k neplatnosti ujednání o úrocích, oddělit toto ujednání od zbytku smlouvy, která tak bude považována
za platnou. Úroky totiž přiznává sám zákon a v případě, že bude následné ujednání o nich neplatné, bude jejich výše určena právě zákonným ustanovením. Obecně by pak dlužník platil úroky obvyklé v místě svého bydliště nebo sídla v době uzavření smlouvy (srov. rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 ).
23. S ohledem na výše uvedené tedy lze uzavřít, smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, tudíž neplatnost smluvního ujednání o výši úrokové sazby úvěru nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku, nýbrž pouze absolutní neplatnost částečnou. Žalobkyni tedy náleží obvyklé úroky za poskytnutí úvěru, které poskytují banky v místě bydliště a v době uzavření smlouvy.
24. Následně matematickým výpočtem soud dospěl k závěru, že žalobkyni náleží úrok ve výši
částka ročně (snížením uplatněné částky odpovídající 240 % úroku p. a. na částku, která odpovídá 30 % úroku p. a.). Ve zbývající části úroku tj. 210 % p. a., (tedy rozdílu mezi požadovaným úrokem 240 % p. a. a přiznaným úrokem 30 % p. a.), který v přepočtu odpovídá částce částka, soud shledal nárok nedůvodným. Žalovaná totiž žalobkyni dlužila nesplacenou jistinu částka, úroky částka, poplatky ve výši částka a smluvní pokutu částka, což činí částku částka. Po započtení částečné úhrady ze strany žalované ve výši částka je zřejmé, že k úhradě zbývá částka částka, kterou soud žalobkyni výrokem I. přiznal, ve zbytku pak žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, z důvodů shora podrobně popsaných.
25. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud s ohledem na mimořádnou situaci v ČR v souvislosti
se zamezením šíření virového onemocnění SARS-CoV-2 a z ní plynoucí negativní ekonomické dopady na osoby, ať už fyzické či právnické, určil pariční lhůtu v délce jednoho měsíce s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) Lhůtu k plnění tak soud určil odlišně, než je standardní třídenní lhůta od právní moci rozsudku, když lze předpokládat, že žalobkyně stanovením takovéto pariční lhůty nebude nadměrně zatížena.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně i žalovaná měly ve věci téměř poloviční úspěch, a proto soud rozhodl o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku
III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má žalobkyně právo domáhat se nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem
na nařízení exekuce.