Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 134/2020-29
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní titul Silvií Slanou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se zamítá ohledně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do datum a zákonný úrok z prodlení ve výši přesahující úrok 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá ohledně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení ve výši přesahující úrok 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.</b>
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a částky částka, včetně náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný, jako úvěrovaný, uzavřel dne datum se právnická osoba, jako úvěrujícím (ke dni datum byla část závodu právnická osoba, zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, převedena na právnická osoba) Smlouvu o úvěru číslo. Pohledávka vůči žalovanému vyplývající ze smlouvy o úvěru byla postoupena právnická osoba na základě smlouvy ze dne datum právnická osoba, která ji následně smlouvou ze dne datum postoupila žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný řádně vyrozuměn. Na základě smlouvy o úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši částka s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou, sjednaný na dobu určitou. Úvěr byl poskytnut žalovanému dne datum v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a s inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit ve 13 pravidelných splátkách, když první splátka byla splatná v měsíci, jenž bezprostředně následuje po podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni datum. Žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru nesplnil řádně a včas a ocitl se tak v prodlení s úhradou dlužné částky ve výši částka. Za prodlení byla žalovanému dle článku V. smlouvy vyúčtována smluvní pokuta 0,1 % denně z částky částka za dobu od datum do datum ve výši částka. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky, kterou žalobkyni neuhradil.
3. Usnesením č. j. 7C 134/2020 -9 ze dne 6. 10. 2020 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě, a to jakou celkovou částku byl žalovaný povinen na poskytnutý úvěr žalobkyni zaplatit, zda při uzavření smlouvy uhradil poplatek ve výši částka, co představuje dlužná částka částka a ke kterému dni byla vypočtena, kolik žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil a na co byly případné platby žalovaného započteny.
4. V doplnění žaloby ze dne datum žalobkyně uvedla, že žalovaný byl povinen na poskytnutý úvěr zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši částka, dosud nezaplatil žádnou částku, pouze uhradil poplatek ve výši částka. Žalobkyně touto žalobou neuplatňuje vůči žalovanému celou dlužnou částku, žalovaná částka ve výši částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši částka, poplatku za správu úvěru ve výši částka, z inkasního poplatku ve výši částka a z úroku z úvěru ve výši částka. Pokud jde o smluvní pokutu, žalobkyně se vůči žalovanému domáhá zaplacení smluvní pokuty pouze ve výši částka a to s ohledem na zákonnou limitaci smluvní pokuty dle § 122, odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, když celková výše úvěru činila částka a ohledně částky částka vzala žalobu zpět.
5. Usnesením č. j. 7C 134/2020 -13 ze dne 3. 11. 2020 soud řízení ohledně částky částka, představující část žalované smluvní pokuty, zastavil. Předmětem sporu nadále zůstalo zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a smluvní pokuty ve výši částka, včetně náhrady nákladů řízení.
6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. K jednání nařízenému na datum se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání dostavila, na podané žalobě setrvala v celém rozsahu. Uvedla, že žalovaný na dluh, který je předmětem žaloby, v mezidobí ničeho neuhradil. Dále uvedla, že nemá k dispozici žádné doklady, prokazující zkoumání úvěruschopnosti, např. výplatnice nebo výpisy z účtu žalovaného.
7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o úvěru číslo na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši částka a žalovaný se zavázal vrátit částku částka, z čehož částka částka měla představovat celkové náklady spotřebitelského úvěru (zahrnující úrok ve výši částka, poplatek za správu úvěru ve výši částka a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši částka). Smluvní strany se dohodly, že žalovaný za uzavření smlouvy zaplatí při podpisu poplatek ve výši částka. Žalovaný měl žalobkyni plnit v 13-ti měsíčních splátkách po částka, přičemž první splátka byla splatná 18. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Smluvní strany se dohodly, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Žalovaný žádnou částku neuhradil. Žalobkyně uplatnila vůči žalovanému pouze částku částka, která se skládá z jistiny ve výši částka, z poplatku za správu úvěru ve výši částka, z inkasního poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši částka, z úroku ve výši částka a dále se domáhala úhrady smluvní pokuty ve výši částka. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou, žalovaný dlužnou částku neuhradil (z výzvy k úhradě ze dne datum). Dne datum byla pohledávka vůči žalovanému postoupena právnická osoba na právnická osoba, která jej následně smlouvou ze dne datum postoupila žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný řádně vyrozuměn.
8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: dne datum žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši částka a žalovaný se zavázal vrátit částku ve výši částka v třinácti měsíčních splátkách po částka, když první splátka byla splatná 18. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Žalovaný neuhradil žádnou částku s výjimkou poplatku ve výši částka při poskytnutí úvěru. Žalobkyně touto žalobou neuplatňuje vůči žalovanému celou částku, ale pouze zaplacení částky ve výši částka a požadovaná smluvní pokuta za prodlení s úhradou dluhu činí částka (polovina poskytnuté částky).
9. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také OZ ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní s žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb. , zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018 , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
17. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb. , neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.
18. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
19. Zejména nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008, musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem), uplatní pouze v případě, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.
21. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – číslo a na články 8 a 23 směrnice 2008 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018 ).
22. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že prověřovala bonitu žalovaného, což však nebylo ničím prokázáno. Žalobkyně soudu předložila pracovní smlouvu žalovaného, dle které však pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu určitou a skončil dne datum. Příjem žalovaného dle pracovní smlouvy činil částka hrubého, výše nájemného dle nájemní smlouvy činila částka. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne datum, kdy pracovní poměr byl již půl roku ukončen, a soudu nebyly předloženy žádné doklady o příjmech žalovaného v době sjednávání úvěrové smlouvy. Žalobkyně ani na výzvu soudu u jednání dne datum nebyla schopna předložit soudu důkazy prokazující zkoumání úvěruschopnosti, např. výplatnice nebo výpisy z účtu žalovaného. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
23. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně poplatku) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ .
24. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku částka, kterou do dnešního dne nevrátil. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ . Soud proto v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
25. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, okresní soud vycházeje z právního názoru odvolacího soudu v obdobných věcech považuje za notorietu, že zásilka (předžalobní výzva k plnění) zaslaná žalovanému prostřednictvím pošty, je doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání, v tomto případě nejpozději dne datum. Soud má za to, že splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou nastala dne datum na základě výzvy žalobkyně, která byla žalovanému doručena a ve které mu byla určena lhůta k plnění 3 dny. Ode dne následujícího, tj. od datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.
26. Ohledně dalších požadovaných nároků (poplatků ve výši částka, úroku ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka) soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku částka se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.
27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu mu žádné náklady dosud nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.