Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
2 C 10/2021-15
Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní titul Vladislavou Halodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 14 598 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč
od 19. 12. 2020 do zaplacení.
II. Žaloba se částečně zamítá co do uplatněného nároku na zaplacení částky 4 598 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 14 598 Kč od 16. 2. 2020 do 18. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 10% z částky 4 598 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % z částky 10 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 855,80 Kč
do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. II. Žaloba se částečně zamítá co do uplatněného nároku na zaplacení částky 4 598 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 14 598 Kč od 16. 2. 2020 do 18. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 10% z částky 4 598 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % z částky 10 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 855,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou z 8. 9. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 14 598 Kč. Nárok odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 20. 12. 2019 uzavřené s právnická osoba právnická osoba právnická osoba jako původním věřitelem. právnická osoba právnická osoba právnická osoba uzavřela 4. 10. 2019 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 14 598 Kč, který měl být splacen nejpozději 15. 2. 2020. Žalovaný však peněžní prostředky do tohoto data splatnosti nevrátil. právnická osoba právnická osoba právnická osoba poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný zaregistroval zadáním svých osobních údajů, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Tím zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru. Po dokončení registrace zaslal žalovaný právnická osoba právnická osoba právnická osoba žádost o poskytnutí kontokorentního úvěru. Po prověření jeho schopnosti úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal, tedy 14 598 Kč. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu právnická osoba právnická osoba právnická osoba na účet žalovaného bankovní účet pod variabilním symbolem číslo. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými právnická osoba právnická osoba právnická osoba i zástupcem žalobkyně. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla, aby byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož účet byla dlužná částka převedena.
2. Na základě provedeného dokazování nebylo možno uzavřít, že by mezi právnická osoba právnická osoba právnická osoba a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Žádným z předložených důkazů nebylo prokázáno, že by se žalovaný zaregistroval na webových stránkách právnická osoba právnická osoba právnická osoba a že by požádal právnická osoba právnická osoba právnická osoba o poskytnutí úvěru 14 598 Kč v říjnu 2019, natož že by akceptoval žalobkyní předložený návrh smlouvy o úvěru. Prokázáno však bylo, že právnická osoba právnická osoba právnická osoba 4. 10. 2019 poukázala na účet žalovaného 10 000 Kč. Nebylo prokázáno, ani žalovaným tvrzeno, že by následně částku 10 000 Kč právnická osoba právnická osoba právnická osoba vrátil. Byť žalobkyně tvrdila, že úvěr byl poskytnut ve výši 14 598 Kč, že v této výši byl úvěr žalovaným čerpán, vyplývá i z žalobkyní předložené listin y označené jako faktura, že čerpání úvěru představuje pouze částka 10 000 Kč a že zbývající částka tvrzeného čerpaného úvěru nepředstavuje čerpaný úvěr, ale náhradu účelně vynaložených nákladů dvakrát po 250 Kč a úroky za období čerpání ve výši 4 098 Kč. Dne 20. 12. 2019 byla mezi právnická osoba právnická osoba právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kdy jednou z postupovaných pohledávek byla i žalobou uplatněná pohledávka za žalovaným. Nebylo prokázáno, že by žalovanému byla před podáním žaloby byla doručena výzva k zaplacení žalobou uplatněného nároku.
3. Na základě těchto skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní.
4. Vzhledem k neprokázání akceptace žalobkyní předložené smlouvy o úvěru ze strany žalovaného nemohl být učiněn závěr o uzavření této smlouvu o úvěru, a nebylo tak možno ani uzavřít, že by právnická osoba právnická osoba právnická osoba měla vůči žalovanému pohledávku ze smlouvy o úvěru. Bylo však prokázáno, že právnická osoba právnická osoba právnická osoba žalovanému na jeho účet poukázala 10 000 Kč. Toto plnění je namístě posoudit jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého se bezdůvodně obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Dle odst. 1 téhož ustanovení, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovanému tedy vznikla povinnost zaplatit právnická osoba právnická osoba právnická osoba 10 000 Kč, tuto svoji povinnost nesplnil. právnická osoba právnická osoba právnická osoba tak vůči němu měla neuhrazenou pohledávku v této výši, kterou následně platně smlouvou o postoupení pohledávky dle § 1879 a násl. o. z. postoupila žalobkyni, jež je proto ve věci aktivně věcně legitimována.
5. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou jeho peněžitého dluhu mu dle § 1970 o. z. vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. Splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení nastává bez zbytečného odkladu po vyzvání dlužníka věřitelem k plnění. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen plnit bez zbytečného odkladu. Závazek z bezdůvodného obohacení je přitom typicky nárokem, kdy není dohodnuto, kdy ho má dlužník dluh splnit. Žalovaný tedy mohl být vyzván k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč hned následující den po poskytnutí této částky žalovanému. Vzhledem k neprokázání doručení výzvy k zaplacení nároku na adresu žalovaného nebylo možno užít ustanovení § 573 o. z. upravující domněnku doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb, neboť tato domněnka se vztahuje pouze na zásilky došlé. Za výzvu k úhradě dlužné částky je tak možno považovat až žalobu, která byla žalovanému doručena 18. 12. 2020. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak stal splatným až tohoto dne. Až od 19. 12. 2020 lze tedy žalobkyni přiznat právo na zaplacení úroku z prodlení. Soud proto uplatněnému nároku na zaplacení úroku z prodlení vyhověl pouze co do úroku z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení. K 19. 12. 2020 přitom činila výše zákonného úroku z prodlení 8,25% ročně, uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení proto mohl být shledán důvodným pouze v této výši.
6. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žaloba je důvodná co do uplatněného nároku na zaplacení částky 10 000 Kč spolu se úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, a v této části proto žalobě vyhověl.
7. Žalobu naopak nebylo možno shledat důvodnou co do uplatněného nároku na zaplacení zbývající části uplatněného nároku ve výši 4 598 Kč, neboť nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o poskytnutí této částky žalovanému, tento nárok proto nemohl být posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok nebylo možno přiznat ani jako nárok na zaplacení nákladů a úroků, jak by vyplývalo z předložené faktury, neboť takové nároky by měly mít základ ve smlouvě o úvěru, dle které by měla žalovanému vzniknout povinnost k jejich úhradě. Nebylo-li ale prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, nebylo ani prokázáno, že by bylo dohodnuto hrazení úroků a nákladů. Co do uplatněného nároku na zaplacení částky 4 598 Kč spolu s úrokem z prodlení proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K zamítnutí žaloby došlo rovněž v části, v níž nebyl shledán důvodným uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky 10 000 Kč, tedy za dobu od 16. 2. 2020 do 18. 12. 2020 v celé uplatněné výši a za období od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 1,75%.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 69 %, žalovaný z 31 %, je to tedy žalobkyně, komu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Plná náhrada nákladů řízení by činila 2 252 Kč. Je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis jednoduché výzvy k plnění) a náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a je navýšena o DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu 38 % plné náhrady nákladů řízení, tedy částky 855,80 Kč, v této výši proto byla žalovanému uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení
ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Odvolání se podává u Okresního soudu v Prachaticích.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, lze je na návrh vykonat výkonem rozhodnutí či exekucí.