Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 366/2020-25
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem titul Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně,
právně zastoupený titul jméno příjmení,
advokátem se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 14 680 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 5 160 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 11.4.2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 6 020 Kč s příslušenstvím, částky 3 500 Kč a úroku z prodlení z částky 5 160 Kč za dobu od 26.11.2019 do 10.4.2020, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 5 160 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 11.4.2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 6 020 Kč s příslušenstvím, částky 3 500 Kč a úroku z prodlení z částky 5 160 Kč za dobu od 26.11.2019 do 10.4.2020, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 14 680 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 11 180 Kč od 26.11.2019 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že dne 24.9.2018 byla mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem, uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 7 000 Kč, a to za úrok, poplatek za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek a poplatek za uzavření Smlouvy, splatný při podpisu smlouvy. Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 6 020 Kč, přičemž se skládají z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tedy 1 960 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 280 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 1 540 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2 240 Kč Smlouvou se žalovaný zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 12 740 Kč, po odečtení poplatku za uzavření smlouvy ve výši 280 Kč, jenž byl splatný při podpisu Smlouvy, a to ve 14 pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 910 Kč, přičemž každá splátka byla splatná 24. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena, s tím, že neexistuje-li v daném kalendářním měsíci tento den, je splátka v tomto měsíci splatná posledního dne tohoto měsíce. Úroky, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek byly splatné v prvních 6 měsíčních splátkách a také částečně v 7. splátce, což bylo sjednáno v čl. III. odst. 3. Smlouvy. Složení každé jednotlivé splátky je uvedeno v Předpisu splátek pro smlouvu číslo ze dne 24.9.2018, který žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem současně při uzavření smlouvy. Žalovaný poskytnutou jistinu v hotovosti převzal při podpisu smlouvy, což rovněž stvrdil svým podpisem. Žalovaný před podáním tohoto návrhu uhradil na svůj závazek vyplývající ze Smlouvy poplatek za uzavření Smlouvy ve výši 280 Kč a dále 1 560 Kč. Žalovaný se dne 25.11.2018 dostal do prodlení se splácením svého dluhu vyplývajícího ze Smlouvy, neboť řádně a včas neuhradil druhou splátku splatnou dne 24.11.2018. Dnem splatnosti poslední splátky, tj. dnem 24.11.2019, nastala splatnost celého úvěru. Žalobce započetl platby žalovaného následujícím způsobem: částku ve výši 490 Kč na poplatek za správu úvěru, částku ve výši 700 Kč na poplatek za hotovostní výběr splátek a částku ve výši 370 Kč na úrok. Dále žalobce uvedl, že po žalovaném požaduje zaplacení smluvní pokuty, a to za prodlení s odkazem na čl. V. odst. 4. smlouvy, která byla sjednána ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Žalobce tak požaduje smluvní pokutu v celkové výši 3 500 Kč. Žalovaný již ničeho neuhradil i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem.
2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:
3. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi účastníky řízení vyplynulo ujednání shora uvedených práv a povinností. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že 7 000 Kč obdržel při podpisu smlouvy a při podpisu smlouvy také uhradil 280 Kč jako poplatek.
4. Dále žalobce předložil předžalobní upomínku adresovanou žalovanému včetně poštovního archu svědčícího o jejím odeslání žalovanému před podáním žaloby, a to dne 7.4.2020.
5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel celkem 7 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy žalobci uhradil celkem 1 840 Kč. Žalobce odeslal žalovanému před podáním žaloby předžalobní výzvu, a to dne 7.4.2020.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník ), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
9. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 7 000 Kč a žalobci uhradil 1 840 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
12. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce netvrdil a tím méně prokázal, že by se jakýmkoliv způsobem zabýval schopností žalovaného splácet předmětný úvěr, což mu ukládá § 86 odst. 1 zákona o SP . V tomto ohledu je nutno dále podotknout, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, nedošlo (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), a to dokonce ani ve formě informací sdělených žalovaným bez jejich následného ověření žalobcem. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP , tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). S ohledem na výše uvedené a absenci tvrzení a důkazů o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, soudu nezbylo než předmětnou úvěrovou smlouvu kvalifikovat jako neplatnou. Svou neúčastí při jednání soudu se pak žalobce vzdal možnost být v daném smyslu poučen dle § 118a odst. 1 , odst. 3 o.s.ř. o.s.ř.
13. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalovanému 7 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaný v dané souvislosti žalobci uhradil 1 840 Kč, je tedy povinen vrátit rozdíl v obou částkách ve výši 5 160 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Jako první výzvu k zaplacení lze kvalifikovat až předžalobní výzvu odeslanou žalovanému dne 7.4.2020. Tuto je pak s odkazem na § 573 občanského zákoníku třeba považovat za doručenou třetí pracovní den od jejího odeslání, tedy dne 10.4.2020. Jelikož v tento den žalovaný neplnil, je od následujícího dne v prodlení a žalobci náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1968 , § 1970 občanského zákoníku ), tedy dle nařízení vlády č. č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 5 160 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.
14. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.