Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 11/2021-17
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 898 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 898 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 898 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 898 Kč od 17. 7. 2019 do 1. 6. 2020, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 898 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 898 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 898 Kč od 17. 7. 2019 do 1. 6. 2020, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 2 989 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 898 Kč od 17. 7. 2019 do zaplacení, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě Účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací číslo jejíž nedílnou součástí byla kupní smlouva a rovněž Všeobecné podmínky právnická osoba. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému ke koupi specifikované koncové zařízení a žalovaný se zavázal k úhradě kupní ceny za toto zařízení formou splátek, a to podle splátkového kalendáře, který byl součástí předmětné smlouvy. Splatnost jednotlivých měsíčních splátek byla stanovena tak, že tyto odpovídají datu splatnosti uvedeným v jednotlivých vyúčtováních služeb elektronických komunikací. Žalobkyně žalovanému přitom poskytla koncové zařízení IMEI číslo typu Outdoor anonymizováno modem Huawei B2338 číslo s dotací (3998), přičemž část kupní ceny uhradil žalovaný jako akontaci při převzetí koncového zařízení a zbylá část kupní ceny ve výši 1 380 Kč pak měla být žalovaným uhrazena formou 23 pravidelných měsíčních splátek ve výši 60 Kč. Žalovaný však své povinnosti porušil, když přestal hradit sjednané měsíční splátky za koncové zařízení, konkrétně se jedná o vyúčtování číslo splatné dne 31. 1. 2019, na částku 60 Kč, a číslo splatné dne 3. 3. 2019, na částku 60 Kč; následně žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním obsaženým v kupní smlouvě automaticky zesplatnila zbylé, dosud neuhrazené splátky, a tyto žalovanému vyúčtovala vyúčtováním označení vyúčtování číslo splatným dne 2. 7. 2019, na částku 180 Kč. Podmíněná sleva byla v souladu s účastnickou smlouvou podmíněna dodržením sjednané doby trvání účastnické smlouvy uzavřené na 24 měsíců s tím, že v případě, že tato nebude dodržena z důvodu jejího předčasného ukončení ze strany žalobkyně či žalovaného, je žalovaný povinen poskytnutou podmíněnou slevu žalobkyni vrátit, přitom pro neplnění závazků ze strany žalovaného žalobkyně smlouvu vypověděla a vyúčtováním číslo splatným dne 16. 7. 2019, na částku 2 598 Kč vyúčtovala žalovanému podmíněnou slevu a poplatek za odbornou instalaci. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží žalobkyni právě částku 2 898 Kč.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud usnesením ze dne 14. 1. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř. ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 25. 1. 2021 osobním převzetím, žalovaný se však k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že i on s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
4. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr spočívající v tom, že účastníci se písemně dohodli na tom, že žalobkyně bude žalovanému poskytovat základní, doplňkové a prémiové služby elektronických komunikací v jí provozované síti v podobě služeb dohodnutých ve smlouvě číslo resp. ve všeobecných obchodních podmínkách, a poskytne žalovanému ke koupi ve smlouvě specifikované koncové zařízení a žalovaný se zavázal tyto žalobkyní poskytované služby užívat a hradit za ně dohodnutou cenu dle platného ceníku služeb a uhradit kupní cenu koncového zařízení s podmíněnou slevou formou splátek, a to podle splátkového kalendáře, který byl součástí předmětné smlouvy, a v případě, že žalovaný bude porušovat povinnosti vyplývající z účastnických smluv, bude povinen doplatit kupní cenu koncového zařízení. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv porušil, když přestal hradit sjednané splátky za koncové zařízení, když konkrétně neuhradil vyúčtování číslo splatné dne 31. 1. 2019, na částku 60 Kč, a číslo splatné dne 3. 3. 2019, na částku 60 Kč; následně žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním obsaženým v kupní smlouvě automaticky zesplatnila zbylé, dosud neuhrazené splátky, a tyto žalovanému vyúčtovala vyúčtováním označení vyúčtování číslo splatným dne 2. 7. 2019, na částku 180 Kč. Podmíněná sleva byla v souladu s účastnickou smlouvou podmíněna dodržením sjednané doby trvání účastnické smlouvy uzavřené na 24 měsíců s tím, že v případě, že tato nebude dodržena z důvodu jejího předčasného ukončení ze strany žalobkyně či žalovaného, je žalovaný povinen poskytnutou podmíněnou slevu žalobkyni vrátit, přitom pro neplnění závazků ze strany žalovaného žalobkyně smlouvu vypověděla a vyúčtováním číslo splatným dne 16. 7. 2019, na částku 2 598 Kč vyúčtovala žalovanému podmíněnou slevu a poplatek za odbornou instalaci.
5. Podle ust. § 1746 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.
6. Podle ust. § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
7. Soud v souladu s argumentací žalobkyně o pravomoci soudu k projednání dané věci dospěl k závěru, že je skutečně dána jeho pravomoc ve věci jednat, když předmětem řízení není úhrada služeb elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, jak rovněž opakovaně uzavřel ve svých rozhodnutích i zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb. , o rozhodování některých kompetenčních sporů (srov. např. Konf 40/2012 ze dne 29.11.2012, Konf 99/2009-7 ze dne 31.05.2010).
8. Soud má za to, že mezi stranami sporu tedy byly platně v písemné podobě uzavřeny tři smlouvy podléhající právním režimem nepojmenované smlouvě ve smyslu cit ust. § 1746 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , na základě kterých vznikla jednak žalobkyni povinnost poskytovat žalovanému po dohodnutou dobu dohodnuté služby elektronických komunikací, jakož i poskytnout žalovanému ke koupi ve smlouvě specifikované koncové zařízení a žalovaný se zavázal tyto žalobkyní poskytované služby užívat a hradit za ně dohodnutou cenu dle platného ceníku služeb a uhradit kupní cenu koncového zařízení s podmíněnou slevou formou splátek, a to podle splátkových kalendářů, které byly součástí předmětné smlouvy. Žalovaný své povinnosti porušil, když přestal za poskytnuté koncové zařízení hradit vyúčtované ceny.
9. Vzhledem k uvedenému soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a při vázanosti rozsahem podané žaloby zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni požadovanou částku v celkové výši 2 898 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 898 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení. Žalobkyně přitom vyzvala prokazatelně žalovaného k úhradě dluhu dopisem ze dne 18. 5. 2020, který byl téhož den podán k poštovní přepravě a dle kterého měl žalovaný uhradit svůj dluh nejpozději do 25. 5. 2020. Jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j. 15 Co 128/2019 -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 21. 5. 2020. Od této chvíle běžela ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , žalovanému lhůtu„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. 32 Cdo 2484/2012 , kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k § 1958 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721 –2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný splnit svůj dluh nejpozději dne 1. 6. 2020. Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 2. 6. 2020 podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 10 % ve smyslu vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
10. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.
11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou úspěch s výjimkou části zákonných úroků z prodlení, ve zbytku pak byla plně úspěšná. Tento její neúspěch soud vyhodnotil ve smyslu shora citovaného ustanovení jako neúspěch pouze v nepatrné části ve vztahu k žalovanému zbytku dluhu a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 4. 9. 2020, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť jde v prvé řadě o žalobu, podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy jednotlivé žaloby mají podobu využitého vzoru a v zásadě se od sebe liší jen údaji o žalovaných, době vzniku žalovaného dluhu a někdy žalované částce, avšak základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je tak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Jde přitom o pohledávku, v rámci níž na jedné straně vystupoval spotřebitel, který byl současně fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky právního úkonu o jiném obsahu (typicky jde právě o smlouvy o přepravě, dodávky energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, pojistné smlouvy, úhradu regulačního poplatků apod.). Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její tři úkony právní pomoci, učiněné do podání návrhu (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) přiznat odměnu a režijní paušály dle vyhl. č. 120/2014 Sb. účinné od 1. 7. 2014.
12. Soud proto zavázal žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částku 1 089 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb. (tj. 600 Kč jako sazba odměny dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři žalobkyní účelně poskytnuté úkony právní pomoci po 200 Kč v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky, dále 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. , to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinna z přiznané odměny a náhrad odvést zástupkyně žalobkyně jako advokátka, jenž v řízení osvědčila, že je registrovaným plátcem DPH). I v této části byl pak žalovaný soudem zavázán plnit žalobkyni a tedy zaplatit jí na nákladech řízení celkovou částku 1 489 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. , a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. , když pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud ani zde žádné důvody neshledal, resp. tyto nebyly účastníky ani tvrzeny.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.