Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
4 C 230/2020-26
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 12 775 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 000 Kč od 22. 1. 2019 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod sankcí ztráty výhody splátek v případě prodlení žalované byť jen s částí některé splátky.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky
2 275 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 275 Kč od 11. 11. 2017 do
21. 1. 2019 a z částky 2 275 Kč od 22. 1. 2019 do zaplacení, smluvního poplatku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 7 000 Kč od 11. 11. 2017 do 26. 3. 2019 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 000 Kč od 22. 1. 2019 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod sankcí ztráty výhody splátek v případě prodlení žalované byť jen s částí některé splátky. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 2 275 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 275 Kč od 11. 11. 2017 do 21. 1. 2019 a z částky 2 275 Kč od 22. 1. 2019 do zaplacení, smluvního poplatku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 7 000 Kč od 11. 11. 2017 do 26. 3. 2019 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení 12 775 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 18. 10. 2017 uzavřela žalovaná s žalobkyní v elektronické podobě smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí byla bezhotovostním převodem na účet poskytnuta částka 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit dlužnou částku a poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 275 Kč nejpozději do 10. 11. 2017. K podpisu smlouvy žalovanou došlo elektronicky, a to PINem zaslaným žalobkyní na telefonní číslo žalované. Žalobkyně nedoložila, zda, popř. jakým způsobem ověřila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Žalovaná svůj dluh řádně neuhradila, proto žalobkyně požaduje za prodlení žalované i úhradu smluvního poplatku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč a úhradu nákladů na vymáhání ve výši 2 000 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2019 k úhradě jejího dluhu.
2. Žalovaná se dostavila k prvnímu jednání ve věci a uvedla, že je ochotna zaplatit jistinu zápůjčky, ale nikoliv související poplatky, smluvní pokuty apod., neboť s těmito parametry zápůjčky nebyla při jejím sjednání věřitelem seznámena a za takových podmínek smlouvu o zápůjčce neuzavřela. Žalovaná uzavřela smlouvu na internetu a žalobkyně jí následně poskytla na účet 7 000 Kč. S hrazením úroků, smluvních poplatků a účelně vynaložených nákladů na upomínání žalovaná nesouhlasila. Dále žalovaná uvedla, že by pro ni bylo únosné s ohledem na finanční situaci uhradit dlužnou jistinu ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně.
3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Z nepodepsaného dokumentu nazvaného„ Smlouva o zápůjčce“ soud zjistil, že žalobkyně je v této listin ě označena jako„ věřitel“ a žalovaná jako„ klient“ a identifikována je jménem a příjmením, adresou bydliště, rodným číslem, telefonním číslem, emailovou adresou a doručovací adresou. V uvedeném dokumentu se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované zápůjčku ve výši 7 000 Kč převodem na její bankovní účet č. bankovní účet do dvou dnů ode dne účinnosti smlouvy a žalovaná se měla zavázat splatit žalobkyni poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 275 Kč ve lhůtě do 10. 11. 2017. Pro případ porušení povinnosti žalované s plněním jejích závazků dle této smlouvy si měly smluvní strany ujednat, že žalovaná uhradí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a že je povinna zaplatit žalobkyni náklady na vymáhání ve výši 500 Kč za zaslanou písemnou upomínku. V místě pro podpis žalovaného bylo v předmětném dokumentu uvedeno jméno a příjmení žalované, údaj datum 07:57:51, příjmení kód: anonymizováno. Z čl. II. všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, které měly být nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce, soud zjistil, že klient se před uzavřením smlouvy musí registrovat na internetových stránkách věřitele, kde vyplní formulář návrhu na uzavření smlouvy, tento návrh opatří prostým elektronickým podpisem ve formě identifikátoru a odešle jej věřiteli prostřednictvím jeho stránek, věřitel ověří totožnost klienta provedením autorizace platební karty, a to zasláním částky 1 Kč z účtu klienta na účet věřitele, a následně věřitel akceptuje návrh smlouvy a doručí mu její text na jeho emailovou adresu. Identifikátorem se podle čl. I. všeobecných obchodních podmínek rozumí unikátní kód, který věřitel odešle klientovi prostřednictvím SMS na mobilní telefonní číslo.
4. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet č. bankovní účet dne 18. 10. 2017 částku 7 000 Kč.
5. Z přehledu sankčních poplatků, které žalobkyně naúčtovala žalované po dni splatnosti zápůjčky, soud zjistil, že žalobkyně opakovaně upomínala žalovanou prostřednictvím SMS, emailových, telefonických i písemných výzev ohledně úhrady dluhu a účtovala mu penále a dne 15. 11. 2017 i smluvní pokutu ve výši 1 323 Kč. Z upomínek žalobkyně ze dne 17. 11. 2017, 24. 11. 2017, 1. 12. 2017 a dne 10. 12. 2017 soud zjistil, že žalobkyně měla vyzvat žalovanou k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2019 a z podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.
6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že podle žalovanou nepodepsaného dokumentu s názvem„ Smlouva o zápůjčce“ s uvedeným datem 18. 10. 2017 se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované částku 7 000 Kč a žalovaná měla žalobkyni vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 275 Kč do 10. 11. 2017. Pro případ prodlení žalované s úhradou jejích závazků měla být žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu. K uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím elektronického formuláře na internetových stránkách žalobkyně a žalovaná měla smlouvu podepsat zadáním SMS kódu, který jí zaslala žalobkyně. K prokázání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nadepsanému soudu ničeho nedoložila. Dne 18. 10. 2017 byla na účet žalované připsána platba z účtu žalobkyně ve výši 7 000 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu.
7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 588 věty první zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
10. Předně nebylo žalobkyní prokázáno, že žalovaná akceptovala smlouvu ve znění předloženém k důkazu. Žalovaná se bránila proti povinnosti uhradit smluvní poplatek, poplatek za vymáhání, neboť tato ujednání neakceptovala. Bylo tedy povinností žalobkyně prokázat především to, že žalované byl předložen návrh smlouvy v totožném znění jako smlouva založená v tomto spisu. Dále byla žalobkyně povinna prokázat, že žalovaná smlouvu v tomto znění přijala včetně ujednání o povinnosti zaplatit smluvní poplatek a poplatek za vymáhání. K označení důkazů v uvedených souvislostech by byla žalobkyně vyzvána během prvního jednání. Nebylo tedy ze strany žalobkyně prokázáno, že se žalovaná zavázala uhradit smluvní poplatek z prodlení a náklady na vymáhání v žalované výši, a proto byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta.
11. Dále se na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Tvrzení žalobkyně, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce v elektronické formě, žalovaná v řízení potvrdila. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče úvěrujícího při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). I když tyto rozsudky vykládají dříve účinnou právní úpravu posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), jsou plně použitelné i na právní vztahy řídící se úpravou zákona č. 257/2016 Sb. Z hlediska rozsahu povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele totiž v nové právní úpravě nedošlo k žádné obsahové změně. Nadto oba zákony (č. 145/2010 Sb. a č. 257/2016 Sb. ) jsou transpozicí směrnice 2008 /48/, která rovněž z hlediska požadavků na prověření úvěruschopnosti spotřebitele nedoznala od svého přijetí žádných změn.
12. Žalobkyně soudu neprokázala, jakým způsobem dospěla k závěru, že žalovaná byla schopna řádně splácet poskytnutý úvěr, a proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto posoudil úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako absolutně neplatnou; absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o poplatcích, nákladech vymáhání a smluvní pokutě, jak vyplývají ze smlouvy, a proto je soud žalobkyni nepřiznal.
13. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že při uzavření smlouvy žalované poskytla převodem na její účet částku 7 000 Kč, z níž žalovaná ničeho neuhradila. Žalovaná v řízení netvrdila, že zbývající část dluhu bez souvisejících poplatků a smluvních pokut žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná a mezi účastníky není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně jí plnila bez právního důvodu. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 22. 1. 2019, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu, do zaplacení. Podle ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a s ohledem na tíživou finanční situaci soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení pod sankcí ztráty výhody splátek v případě prodlení žalované se zaplacením byť jen s částí některé splátky.
14. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného poplatku, smluvní pokuty a nákladů vymáhání soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z poplatku za poskytnutí zápůjčky, protože z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy nemá žalobkyně na tuto úhradu nárok, a tudíž jí nenáleží ani nárok od ní odvozený, tj. úrok z prodlení.
15. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 12 775 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 7 000 Kč, tj. z cca 54,8 %. Žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 5 775 Kč, tj. z cca 45,2 %. S ohledem na skutečnost, že úspěch obou účastníků řízení je téměř stejný, rozhodl soud tak, že se žádnému z nich náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.