Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (9)No categories available
11 C 20/2020-40
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem titul et titul Martinem Pavlíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 19 708,90 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 9 708,90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 645 Kč od 8. 7. 2020 do 4. 1. 2021, z částky 5 645 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení a ve výši 1,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 9 708,90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 645 Kč od 8. 7. 2020 do 4. 1. 2021, z částky 5 645 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení a ve výši 1,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 19 708,90 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 645 Kč od 8. 7. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 18. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž podkladě poskytla žalobkyně žalovanému dne 24. 9. 2019 peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku v souhrnné výši 16 260 Kč sestávající z jistiny zápůjčky ve výši 10 000 Kč, obchodní úrok ve výši 3 860 Kč a administrativní poplatek ve výši 2 400 Kč, a to formou 12 měsíčních splátek po 1 355 Kč při splatnosti první splátky ke dni 3. 11. 2019. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, pročež tak žalobkyně v souladu s čl. 13 obchodních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy, resp. čl. 11 smlouvy o zápůjčce neuhrazenou dlužnou jistinu ve výši 10 000 Kč zesplatnila ke dni 3. 5. 2020. Po zesplatnění žalovaný neuhradil ničeho. Vedle této jistiny pak žalovaný doposud dluží žalobkyni na neuhrazených obchodnících úrocích za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po zesplatnění, částku 3 295 Kč (na obchodních úrocích zápůjčky do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, měl žalovaný uhradit celkem 3 295 Kč, z čehož do dne 7. 7. 2020 neuhradil ničeho). Na neuhrazených měsíčních poplatcích za správu zápůjčky (administrativních poplatcích) za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 1 600 Kč (na administrativních poplatcích do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, měl žalovaný uhradit celkem 1 600 Kč, z čehož do dne 7. 7. 2020 neuhradil ničeho). S ohledem na to, že žalovaný nehradil své závazky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce řádně a včas, požaduje žalobkyně úhradu i zákonného úroku z prodlení, který za dobu do 7. 7. 2020 kapitalizovala na částku 446,62 Kč. Podle článku číslo obchodních podmínek ve spojení s ustanovením článku 9 smlouvy o zápůjčce žalobkyně dále uplatnila vůči žalovanému i nárok smluvní pokutu z důvodu prodlení se splácením ve výši 2 616 Kč a dále smluvní pokutu za porušení povinnosti uhradit dluh po zesplatnění ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, kterou kapitalizovala za dobu do 7. 7. 2020 na částku 1 001,28 Kč. Konečně se pak domáhala ještě nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 750 Kč. Na výzvu soudu pak žalobkyně doplnila svá tvrzení ve vztahu k tomu, jakým způsobem při uzavírání smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného při uzavírání úvěrové smlouvy, přitom uvedla, že tuto schopnost ověřila jednak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, jednak posouzením údajů uvedených samotným žalovaným, kdy předložil výpis z účtu, ze kterého vyplývá, že jeho měsíční příjem činí minimálně 20 500 Kč čistého, k čemuž žalovaný doložil i formulář příjmů a výdajů a výplatní pásky za červen a červenec 2019.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci usnesením ze dne 2. 12. 2020 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 21. 12. 2020 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně se k totožné výzvě doručené jí dne 7. 12. 2020 nevyjádřila, a proto soud předpokládal i její souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listin označených jako anonymizováno číslo Splátkový kalendář Smlouvy o zápůjčce číslo Sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut žalobkyně a Obchodní podmínky pro poskytování spotřebitelských úvěrů žalobkyně, je v řízení prokázáno, že dne 18. 9. 2019 žalovaný uzavřel pod číslo s žalobkyní písemnou dohodu, na podkladě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a tento se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku 16 260 Kč, z toho 10 000 Kč jako samotnou zápůjčku a 6 260 Kč jako administrativní poplatek spolu s úrokem, a to formou 12 měsíčních splátek po 1 355 Kč při splatnosti první splátky ke dni 3. 11. 2019. Strany si přímo ve smlouvě dále sjednaly, že pokud žalovaný poruší svoji povinnost platit měsíční splátky řádně a včas, je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši dle sazebníku. Výplatními páskami žalovaného vystavenými právnická osoba v období 6,7/ 2019, jakož i výpisem z účtu žalovaného vedeného u právnická osoba pod č. bankovní účet za měsíce 6, 7, 8/ 2019, je dále prokázáno, že žalovaný pobíral jako zaměstnanec mzdu v průměrné výši 26 137 Kč, která mu byla poukazována na jeho bankovní účet, z tohoto účtu hradil běžné nákupy a vybíral hotovost kartou; přitom na předmětném účtu byl dle předloženého výpisu z účtu za měsíc červen 2019 starý zůstatek ve výši 75,08 Kč a nový zůstatek ve výši 106,08 Kč, za měsíc červenec 2019 byl zůstatek 99,08 Kč a za měsíc srpen 2019 byl zůstatek ve výši 76,08 Kč. Z čehož vyplývá, že výdaje žalovaného (aniž by bylo zjišťováno, kolik platí nájem, výdaje domácnosti, atd.) byly ve shodné výši jako jeho příjmy.
5. Výpisem z účtu žalobkyně č. bankovní účet, je v řízení prokázáno, že žalobkyně dne 24. 9. 2019 poukázala na účet č. bankovní účet vedený na jméno žalovaného částku 10 000 Kč.
6. Dopisy ze dne 19. 3. 2020 a ze dne 3. 5. 2020 označenými jako Výzva k úhradě dlužných splátek a Oznámení o zesplatnění zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce číslo je dále prokázáno, že žalobkyně nejprve upozornila žalovaného na neplnění povinností ze smlouvy a následně oznámila žalovanému, že ke dni 3. 5. 2020 zesplatnila předmětnou pohledávku ze smlouvy o zápůjčce pro neplnění povinností ze strany žalovaného.
7. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2020 bylo dále v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 18 090,30 Kč, s upozorněním na možnost podání žaloby v případě neuhrazení dluhu ve stanovené lhůtě.
8. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.
9. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že písemnou dohodou uzavřenou pod číslo se měli dne 18. 9. 2019 žalovaný s žalobkyní dohodnout na tom, že žalobkyně žalovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný žalobkyni tuto částku vrátí společně s úroky a administrativním poplatkem za sjednání smlouvy a zaplatí jí tak celkem částku 16 260 Kč, z toho 10 000 Kč jako samotnou zápůjčku a 6 260 Kč jako administrativní poplatek vč. úroku, a to formou 12 měsíčních splátek po 1 355 Kč při splatnosti první splátky ke dni 3. 11. 2019. Předmětné peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč byly žalobkyní převedeny na bankovní účet žalovaného. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet jednak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a do centrální evidence exekucí, jednak posouzením příjmů žalovaného, které byly doloženy jeho výplatní páskou a výpisem z bankovního účtu, z nichž vyplývalo, že žalovaný má průměrný čistý měsíční příjem ve výši 26 137 Kč, výdaje žalovaného nebyly zkoumány, z výpisu z účtu vyplývá toliko, že žalovaný nebyl ze svých příjmů schopen cokoli ušetřit.
10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L. a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale žalobkyně si měla rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Žalobkyně byla povinna postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ). V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že vycházela vlastně toliko z potvrzení o příjmu žalovaného za poslední tři měsíce a z formuláře o příjmech a výdajích žalovaného vyplněné samotným žalovaným, nijak blíže již nezkoumala výdaje žalovaného, ani to, zda žije s někým ve společné domácnosti a zda je tento výdělečně činný a jaká je výše jeho příjmů, neboť i toto má vliv na platební možnosti a schopnosti žalovaného, apod. Při porovnání pravidelných měsíčních příjmů žalovaného s odhadovanými měsíčními výdaji (dle výpisu účtu žalovaného za 3 měsíce před uzavřením předmětné smlouvy) je nutno konstatovat, že žalovaný není schopen splácet jakýkoli úvěr. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 18. 9. 2019 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo.
18. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 18. 9. 2019 žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný dosud ničeho nevrátil, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 10 000 Kč. Žalobkyně přitom vyzvala žalovaného prokazatelně k vrácení poskytnuté částky až doručením žaloby (když žalobkyně nepředložila doklad o odeslání předžalobní výzvy ze dne 1. 6. 2020), která byla žalovanému doručena dne 21. 12. 2020. Od této chvíle běžela ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. žalovanému lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 2484/2012 , kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k § 1958 o. z. (Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ číslo). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – číslo) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný splnit svůj dluh nejpozději dne 4. 1. 2021. Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 5. 2. 2021 podle § 1970 o. z. do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 %, která odpovídá zákonné výši úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení číslo Sb. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
19. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.
20. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 10 043 Kč včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, zatímco částka jistiny s příslušenstvím, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 10 697 Kč. Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.