Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 47/2021-12
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Červenkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
státní anonymizováno země
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 4 281 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 4 281 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 4 081 Kč od datum do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 4 281 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 4 081 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč.
Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 281 Kč s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla značka automobilu, registrační značka, s počátkem pojištění ke dni 30. 4. 2019, ve které se žalovaný zavázal platit roční pojistné ve výši 13 236 Kč, a to ve čtvrtletních splátkách. Žalovaný neuhradil pojistné splatné ke dni 30. 4. 2019, proto byl k jeho zaplacení vyzván s upozorněním, že nezaplatí-li dlužné pojistné do 21. 8. 2019, pojistná smlouva zanikne. Žalovaný dlužné pojistné ve stanovené lhůtě nezaplatil. Za období od 30. 4. 2019 do 21. 8. 2019 dluží žalovaný žalobkyni částku ve výši 4 281 Kč, přičemž součástí žalované částky jsou náklady spojené s upomínáním k dlužnému pojistnému ve výši 200 Kč. Zároveň žalobkyně požaduje úrok z prodlení z dlužné částky.
Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem země. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval ke dni zahájení řízení na území České republiky, na adrese adresa žalovaného, došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu.
Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , v platném znění (dále jen„ o. s. ř. “), soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému byla výzva doručena ve smyslu § 49 odst. 2 , odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. dne 5. 3. 2021. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil.
Soud má z předložených důkazů za zjištěné, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla číslo na vozidlo značka automobilu, registrační značka. Žalovaný se zavázal hradit roční pojistné ve výši 13 236 Kč s tím, že pojistné bude spláceno ve čtvrtletních splátkách po 3 309 Kč, s účinností smlouvy od 30. 4. 2019. Žalovaný neuhradil první pojistné, a proto byl žalobkyní k zaplacení vyzván upomínkou s upozorněním na možnost zániku pojištění, nezaplatí-li dlužné pojistné ve lhůtě do 20. 8. 2019. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužné pojistné neuhradil, proto pojištění zaniklo ke dni 21. 8. 2019, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 31. 8. 2019.
Ze shora uvedeného vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 3 a násl. zák. č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný neuhradil pojistné splatné ke dni 30. 4. 2019. Vzhledem k tomu byl vyzván ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) cit. zákona upomínkou k zaplacení dlužného pojistného za uvedené pojistné období ve lhůtě do 20. 8. 2019. Žalovaný dlužnou částku ve stanovené lhůtě neuhradil a v důsledku toho pojištění odpovědnosti sjednané mezi účastníky podle shora cit. ustanovení ke dni 21. 8. 2019 zaniklo. Žalobkyni z tohoto titulu vznikl nárok ve smyslu § 13 odst. 2 cit. zákona na pojistné za období od 30. 4. 2019 do 21. 8. 2019, a to v celkové výši 4 081 Kč, tedy jinak řečeno nárok na poměrnou část původně sjednaného ročního pojistného ve výši 13 236 Kč a nárok na náhradu nákladů spojených s upomínáním k zaplacení dlužného pojistného ve výši 200 Kč. Soud shledal, že tyto náklady jsou odůvodněné a částka 200 Kč za upomínku je přiměřená s ohledem na vynaložené náklady (poštovné, cena obálky, cena za tisk a papír, mzdové náklady). Uvedené částky žalovaný doposud neuhradil, proto soud žalobě vyhověl. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.