Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 99/2020-51

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa, Česká republika, rozhodl samosoudkyní titul Markétou Lanzovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 33.860 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17.500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17.500 Kč ode dne 20. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 16.360 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33.860 Kč ode dne 2. 12. 2019 do 19. 2. 2020 a z částky 16.360 Kč ode dne 20. 2. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 297,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17.500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17.500 Kč ode dne 20. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 16.360 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33.860 Kč ode dne 2. 12. 2019 do 19. 2. 2020 a z částky 16.360 Kč ode dne 20. 2. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 297,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 8. 2020 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 33.860 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o úvěru ze dne 8. 10. 2018. Tvrdil, že na základě této smlouvy se žalovaná zavázal splácet částku 36.360 Kč, sestávající z půjčené částky 20.000 Kč a z úroku ve výši 16.360 Kč, po 606 Kč týdně. Pro případ prodlení s plněním tohoto závazku si pak strany sjednaly ve smluvních podmínkách zesplatnění zbylého dluhu včetně příslušenství v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Jelikož žalovaný hradil sjednané splátky nepravidelně, kdy doposud zaplatil pouze 2.500 Kč, stala se pohledávka žalobce splatnou ke dni 11. 11. 2018 a prodlení s její úhradou pak nastalo k datu 2. 12. 2019. Na základě této skutečnosti se proto žalobce domáhal úhrady zbývající částky 33.860 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jdoucím od data 2. 12. 2019 do zaplacení, soudní cestou.

2. K výzvě soudu žalobce následně doplnil, že v rámci posuzování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr provedl kontrolu v databází neplatných dokladů, dále kontrolu předložených dokumentů dle evidenční karty klienta, v příslušných registrech zkontroloval osobní údaje žalovaného, aktuální počet exekucí na něj vedených včetně jejich vyhodnocení, dále stav v insolvenčním rejstříku, jakož i platební historii žalovaného a vyhodnotil jeho aktuální finanční situaci dle poskytnutých podkladů a příslušnou lokalitu bydliště a zdroje příjmů na základě vědomostí obchodního zástupce v dané oblasti.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož se strany k jednání soudu nedostavily, přičemž žalobce svou neúčast omluvil, soud věc ve smyslu ustanovení , (dále jen „“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 8. 10. 2018 ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne zjistil, že na jejím základě žalobce poskytl žalovanému v hotovosti v den podpisu smlouvy spotřebitelský úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobci splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 3.960 Kč (zápůjční úroková sazba činila 70,89 % p.a.), s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 6.000 Kč a s poplatkem z hotovostní inkaso splátek v částce 6.400 Kč, celkem tedy 36.360 Kč, v 60 týdenních splátkách po 606 Kč, splatných počínaje dnem 15. 10. 2018.

6. Nedílnou součástí smlouvy pak jsou příslušné smluvní podmínky, dle nichž se každé jednotlivé prodlení s úhradou splátky úvěru považuje za porušení smlouvy ze strany klienta, jehož důsledkem je – v případě nezaplacení dluhu ani v následně poskytnuté 30denní lhůtě – právo žalobce požadovat splacení celé dlužné částky včetně příslušenství v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky.

7. Dle evidenční karty klienta byl žalovaný k datu sjednání smlouvy o úvěru svobodný, bydlel na ubytovně, nevlastnil žádnou nemovitost ani vozidlo a byl zaměstnán na plný úvazek u zaměstnavatele právnická osoba, v obec jako lisař s čistým měsíčním výdělkem 25.163 Kč. Jeho výdaje pak představovaly náklady na bydlení 6.489 Kč, životní minimum na ověření 4.410 Kč a bankovní závazky ve výši 8.653 Kč (příjmení, příjmení příjmení, příjmení jméno ve výši 160.000 Kč, 130.000 Kč a 130.000 Kč), celkem tedy 21.052 Kč; disponibilní zůstatek (rozdíl mezi příjmy a výdaji) tak činil 4.111 Kč.

8. Z transakční historie předmětné úvěrové smlouvy pak bylo zjištěno, že žalovaný uhradil pouze jedinou splátku ve výši 2.500 Kč, další splátky po 606 Kč již nesplácel. Celkový dluh tak dosáhl výše 33.860 Kč.

9. Předžalobní výzvou ze dne 11. 2. 2020 následně žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužného plnění v dodatečné lhůtě sedmi dnů od doručení upomínky s upozorněním na možnost soudního vymáhání již splatné pohledávky. Odeslání této písemnosti do dispoziční sféry žalovaného je dokládáno poštovním podacím archem.

10. Soud si nakonec sám pro účely svého rozhodování prověřil osobu žalovaného ve svém informačním systému, přičemž zjistil, že u Okresního soudu v Berouně byla proti žalovanému vedena další řízení ve věcech nesplacených úvěrů či zápůjček. Jedná se tak o řízení pod sp. zn. spisová značka ve věci žalovaného jako povinného, jehož předmětem je exekuční vymožení peněžitého plnění ve výši 18.000 Kč s příslušenstvím ve prospěch oprávněného právnická osoba, na základě vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 21. 10. 2020 č.j. číslo jednací (původně pohledávka věřitele příjmení příjmení p.l.c. ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 3. 2018, poskytnutý úvěr ve výši 20.000 Kč). Dále se jedná o řízení sp. zn. spisová značka opět ve věci žalovaného jako povinného, jehož předmětem je vymožení peněžitého plnění ve výši 7.000 Kč s příslušenstvím ve prospěch oprávněného právnická osoba, na základě exekučního titulu – rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 25. 8. 2020 č.j. číslo jednací (pohledávka z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 4. 2018, poskytnutá zápůjčka ve výši 7.000 Kč). V řízení pod sp. zn. spisová značka se pak žalobce příjmení jméno a právnická osoba domáhá proti žalovanému zaplacení částky 11.068,20 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené dne 10. 8. 2018 s původním věřitelem právnická osoba (výše úvěru 7.800 Kč). Dle výpisu z informačního systému ke sp. zn. spisová značka bylo dále zjištěno, že u zdejšího soudu je proti žalovanému jako povinnému vedeno exekuční řízení k návrhu oprávněného právnická osoba k vymožení pohledávky ve výši 12.317 Kč s příslušenstvím dle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 1. 2020 č.j. číslo jednací z titulu úvěru na základě smlouvy ze dne 2. 5. 2018 (poskytnutý úvěr ve výši 6.600 Kč), podle výpisu z informačního systému ke sp. zn. spisová značka je u zdejšího soudu vedeno proti žalovanému jako povinnému exekuční řízení k návrhu oprávněného právnická osoba, k vymožení pohledávky ve výši 22.823 Kč s příslušenstvím dle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 21. 6. 2019 č.j. číslo jednací z titulu úvěru na základě smlouvy ze dne 2. 5. 2018 (poskytnutý úvěr ve výši 6.600 Kč). Nakonec je pak v řízení sp. zn. spisová značka vůči žalovanému jako povinnému vymáhána pohledávka oprávněného právnická osoba na základě vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 21. 3. 2019 č.j. číslo jednací z titulu spotřebitelského úvěru poskytnutého žalovanému ve výši 3.000 Kč dne 17. 5. 2018.

11. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož byla mezi účastníky dne 8. 10. 2018 sjednána úvěrová smlouva, dle níž žalobce poskytl žalovanému hotovostní úvěr ve výši 20.000 Kč na dobu 60 týdnů. Žalovaný se pak zavázal žalobci tyto prostředky uhradit společně s úrokem ve výši 3.960 Kč a s poplatky ta zpracování a doručení úvěru a za hotovostní inkaso splátek v částkách 6.000 Kč a 6.400 Kč, celkem tedy 36.360 Kč, v 60 týdenních splátkách po 606 Kč počínaje dnem 15. 10 2018. Ke sjednání úvěru za uvedených podmínek pak došlo v době, kdy již žalovaný měl další závazky jednak vůči třem„ bankovním“ subjektům v souhrnné výši 420.000 Kč, jednak potom vůči dalším nebankovním věřitelům z titulu spotřebitelských úvěrů v souhrnné výši 51.000 Kč (celkem šest dalších pohledávek posléze uplatněných žalobou u zdejšího soudu, a následně vymáhaných cestou exekuce), jejichž existenci v rámci tvrzení o svých poměrech v evidenční kartě klienta zamlčel. Při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr pak žalobce vycházel pouze z jeho prohlášení o výši jeho příjmu (25.163 Kč), o jeho výdajích a o disponibilních prostředcích (4.111 Kč), aniž by tato tvrzení byla žalovaným jakkoliv dokládána a prověřena. Jelikož žalovaný svému shora uvedenému závazku ke splacení úvěru nedostál, neboť na úvěr uhradil pouze 2.500 Kč, a nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku, je se splněním své peněžité povinnosti v prodlení.

12. Podle ustanovení a , (dále jen „“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

14. Ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

15. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

16. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle ustanovení a je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Ve smyslu ustanovení kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. Podle ustanovení může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je

21. Na podkladě provedených důkazů soud v daném případě dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému na základě ujednání o smlouvě o úvěru peněžité plnění ve výši 20.000 Kč v hotovosti při popisu smlouvy a že žalovaný žalobci toto peněžité plnění vrátil pouze zčásti a neuhradil ani další plnění vyplývající z předmětné smlouvy, tj. poplatky za zpracování a doručení úvěru a za hotovostní inkaso splátek ani úroky. Soud pak posoudil platnost předmětné úvěrové smlouvy z hlediska právní úpravy ochrany spotřebitele co dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Dospěl pak závěru, že v dané věci žalobce ani přes výzvu soudu dostatečně netvrdil, resp. nedoložil takové skutečnosti, resp. důkazy, z nichž by bylo možné splnění této jeho zákonné povinnosti dovodit. Z listinných důkazů v řízení provedených, konkrétně pak z přehledu údajů poskytnutých žalovaným žalobci pro účely posouzení jeho schopnosti splácet požadovaný úvěr, lze zjistil pouze povšechné, nijak blíže doložené údaje o poměrech žalovaného, resp. o jeho příjmech a výdajích. Výdajová stránka pak zjevně blíže či dostatečně prověřována ani dokládána nebyla, stejně tak žalobce nepožadoval od žalovaného upřesnění a doložení jeho poměrů osobních a rodinných (které jsou rovněž relevantním údajem za situace, kdy žalovaný uvedl, že žije na ubytovně) a existenci a stav jeho dalších závazků (z nichž některé již byly vymáhány soudní cestou), nevyžádal si např. doklad o výši nákladů na bydlení, výpis z účtu žalovaného dokládající jeho měsíční hospodaření za účelem zhodnocení jeho bonity dle skutečných nákladů apod. Rovněž tak nebyly soudu předloženy ani doklady k tvrzení žalobce o prověřování žalovaného v příslušných databázích. Žalobce – i s ohledem na svou omluvenou neúčast na nařízeném ústním projednání věci, a tím i nemožnost poskytnutí náležitého procesního poučení – tedy v tomto rozsahu nesplnil své procesní povinnosti. Postup žalobce tak svědčí jedině o tom, že nejednal v dané věci dostatečně obezřetně a tvrzení žalovaného dostatečně neověřoval a nežádal jejich prokázání (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. ).

22. Soud proto nemohl dospět k jinému závěru, než že splnění své zákonné povinnosti žalobce ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neprokázal (ač v tomto směru nese důkazní břemeno; v souladu se shora citovanou právní úpravou je nadto povinen po stanovenou dobu uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele), a proto nelze ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a předmětnou smlouvu hodnotit jinak než jako neplatnou, a to absolutně s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. či Ústavního soudu ve věci sp. zn. , či ). K tomu soud odkazuje i na předešlou právní úpravu obsaženou v ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, jakož i na dosavadní právní výklad v tom smyslu, že důsledkem porušení (kontinuálně stanovené) povinnosti poskytovatele úvěru je absolutní neplatnost smlouvy (k tomu viz i rozhodovací praxi finančního arbitra). Byť shora citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, účinného ode dne 1. 12. 2016, může nasvědčovat změně v posuzování důsledků nesplnění povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti v podobě pouhé relativní neplatnosti dotčené smlouvy, již by měl soud zkoumat výhradně k námitce spotřebitele, nelze opomíjet smysl a účel dané právní úpravy (k výkladu právních norem viz rozhodnutí Ústavní soud ve věci sp. zn. , , Sb. n. u. sv. 7, str. 87, , Sb. n. u. sv. 13, str. 131, , či ), jakož ani tu skutečnost, že povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy je zákonem ukládána nikoli spotřebiteli samotnému (jejichž motivací je leckdy získání úvěru za každou cenu bez ohledu na rizika z toho pro něj plynoucí), ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto titul v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele účinné vyvažování faktické nerovnosti smluvních stran znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Pokud by soud sám ex offo nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel úvěru dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, byla by ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní. Obdobně pak chápe koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv též Ústavní soud ve svém rozhodnutí ve věci sp. zn. . Výklad předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tedy nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti poskytovatele úvěru byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení titul, je proto nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

23. Soud tedy posoudil vymáhanou pohledávku jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy žalobce poskytl žalovanému peněžité plnění na základě neplatného právního jednání, a to předáním částky 20.000 Kč v hotovosti. Žalovaný je tak v souladu se shora citovaným ustanovením povinen vydat toto plnění, ponížené o provedenou úhradu v částce 2.500 Kč. Žalobce tedy má nárok na vydání bezdůvodného obohacení v tom rozsahu, ve kterém doposud nebylo žalovaným splaceno, tedy na částku 17.500 Kč, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotné neplatné smlouvě, tj. na zaplacení poplatků a úroků. S ohledem na shora uvedené tedy výrokem I. uložil žalovanému, který se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnil (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení), povinnost zaplatit žalobci výše uvedený obnos 17.500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, jdoucím až ode dne 20. 2. 2020 až do zaplacení, tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě k úhradě ze dne 11. 2. 2020 až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem , neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

24. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení částky 16.360 Kč, představované rozdílem mezi zažalovanou částkou 33.860 Kč (jistina spolu s úrokem a poplatky ponížená o jedinou částečnou úhradu) a částkou přiznanou tímto rozhodnutím, spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, jdoucího nejprve z celé původně žalované částky 33.860 Kč ode dne 2. 12. 2019 do 19. 2. 2020 (kdy teprve dne 19. 2. 2020 se dluh z titulu bezdůvodného obohacení stal splatným) a následně již jen z částky 16.360 Kč (jíž se týká zamítnutí žaloby) ode dne 20. 2. 2020 do zaplacení, pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť – jak již bylo uvedeno shora - žalobce má vůči žalovanému pouze nárok na vydání peněžitého plnění, které mu poskytl, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotné neplatné smlouvě.

25. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. ve smyslu ustanovení ve spojení s  tak, že žalobci, který byl ve věci úspěšný pouze částečně, přiznal právo na jejich náhradu pouze v poměrné části 18 % z celkové částky těchto nákladů, neboť předmětem řízení bylo zaplacení celkové částky 29.900 Kč (součet jistiny a poplatků, ponížený o provedenou úhradu; k příslušenství se nepřihlíží), žalobce byl úspěšný pouze v částce 17.500 Kč, tedy v rozsahu 59 %, a neúspěšný co do nedůvodně žalované částky 12.400 Kč (k příslušenství se nepřihlíží), tj. co do 41 %. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s  je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobce) ve výši 59 % z předmětu řízení odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany) ve výši 41 %. Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 18 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování svého práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí celkem 297,90 Kč, tzn. poměrná 18procentní část nákladů řízení ve výši 1.655 Kč, představovaných zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 1.355 Kč a dále paušální náhradou hotových výdajů nezastoupeného účastníka dle ustanovení ve spojení s , a to za tři úkony po 100 Kč (2x sepis podání ve věci samé, výzva k plnění) dle této vyhlášky, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech). Lhůta k plnění ve výroku III. pak byla stanovena rovněž v souladu s  část věty za středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze, se sídlem adresa, Česká republika, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně, se sídlem adresa, Česká republika.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem () u soudního exekutora.