Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 200/2020-35

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní titul Irenou Trombikovou v právní věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 16 400 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 700 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 8 700 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 28. 1. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 700 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 7 700 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 13. 4. 2019 do zaplacení, a dále v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení z částky 8 700 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 13. 4. 2019 do 27. 1. 2020, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 700 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 8 700 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 28. 1. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 700 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 7 700 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 13. 4. 2019 do zaplacení, a dále v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení z částky 8 700 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 13. 4. 2019 do 27. 1. 2020, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 25. 4. 2020, domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 400 Kč s úrokem z prodlení z částky 16 400 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 13. 4. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 16. 2. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl poskytnut žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč za poplatek ve výši 7 700 Kč, kdy žalovaný měl částku v celkové výši 17 700 Kč splácet v týdenních splátkách po 295 Kč, splatnost kvůli neplacení dluhu nastala dne 23. 3. 2018. Žalovaný uhradil jen částku 1 300 Kč, jeho dluh činí stále 16 400 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu úroku z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti dluhu.

2. Žalovaný se k žalobnímu požadavku nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v obec část obce, anonymizována dvě slova číslo. Zásilka obsahující všechny uvedené y byla doručena žalovanému dne 23. 11. 2020, kdy nastala fikce doručení podle ustanovení Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. .

3. K nařízenému jednání se předvolaní účastníci nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svoji neúčast omluvila dopisem ze dne 13. 11. 2020, žalovaný neúčast u jednání neomluvil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. V daném řízení bylo prokázáno na základě obsahu smlouvy o úvěru, že dne 16. 2. 2018 byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč za poplatek ve výši 7 700 Kč (částka 7 700 Kč zahrnuje úrok ve výši 3 500 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 200 Kč). Žalovaný se zavázal částku v celkové výši 17 700 Kč splatit formou 60 týdenních splátek po 295 Kč, s tím, že první splátka je splatná dne 23. 2. 2018 a další vždy do 7 dnů po splatnosti přechozí splátky. Ve smlouvě žalovaný současně potvrdil převzetí v hotovosti částky 10 000 Kč. Při uzavření smlouvy o úvěru byl vyplněn také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém jsou znovu uvedeny základní parametry zápůjčky. Z platební historie bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje platby žalovaného v celkové výši 1 300 Kč O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán v předžalobní upomínce ze dne 15. 1. 2020, která byla téhož dne odeslána na adresu žalovaného.

5. Při uzavření smlouvy o úvěru byla vyplněna také evidenční karta klienta, ve které jsou uvedeny údaje zjištěné z dokladu totožnosti žalovaného a údaje, které o sobě prohlásil sám žalovaný. Žalovaný uvedl, že je rozvedený a bydlí spolu s rodiči, uvedl kromě adresy trvalého bydliště, odlišnou korespondenční adresu, která byla uvedena také jako místo výběru splátek v hotovosti. Označil svůj pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy u právnická osoba příjmení se sídlem v obec, kde měl pracovat jak řidič vysokozdvižného vozíku. Příjem z pracovního poměru uvedl ve výši 16 700 Kč měsíčně. Ačkoliv žalovaný neuvedl, že by byl poživatelem jakéhokoliv důchodu, mezi svými příjmy uvedl i částku 7 600 Kč právě jako příjem z důchodu. Pod kolonkou odhadované měsíční výdaje klient označil částku 10 340 Kč, z toho za bydlení platí 5 000 Kč měsíčně, za energie neplatí žádnou částku, neplatí ani žádné výživné, jiné výdaje činí částku 4 500 Kč měsíčně a splátky dluhu 840 Kč měsíčně. Při uzavření smlouvy byly podle textu evidenční karty údaje tvrzené žalovaným ověřeny žalobkyní z dokumentů: občanský průkaz/povolení k pobytu, pracovní smlouva/živnostenský list, doklady SIPO, výplatní pásky (3x) a nájemní smlouva.

6. Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně má nárok na peněžité plnění z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

7. Soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou s ohledem na obsah ustanovení a , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu uvedeného Žalovaný při sjednávání smlouvy zjevně vystupoval v pozici spotřebitele, zatímco žalobkyně vystupovala v pozici podnikatele jednajícího v rámci své podnikatelské činnosti. Povinností věřitelky bylo údaje tvrzené žalovaným si ověřit, zkoumat finanční minulost žalovaného v insolvenčním či exekučním rejstříku, a dále zjistit, resp. prověřit jeho aktuální příjmy a pravidelné výdaje. Žalobkyně ani netvrdila, jakým způsobem při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala, pouze doložila mezi ostatními důkazy na podporu svých tvrzení evidenční kartu zákazníka, která obsahuje toliko údaje uvedené žalovaným. I když žalobkyně tvrdila, že sdělení žalovaného prověřila konkrétními důkazy, tyto důkazy soudu nepředložila. Přestože v evidenční kartě klienta je uvedeno, že žalovaný předložil při podpisu úvěrové smlouvy také pracovní smlouvu a 3 výplatní pásky, tyto důkazy ale žalobkyně soudu nepředložila ani po písemné výzvě. Výši nákladů na bydlení žalobkyně také soudu nedoložila, ačkoliv podle obsahu uvedeného dokladu měla od žalovaného obdržet nájemní smlouvu, na druhé straně žalovaný podle údajů v kartě tvrdil, že bydlí u rodičů. Žalobkyně podle názoru soudu neprokázala, že by skutečně kontrolovala tvrzené zaměstnání žalovaného. Nebylo tvrzeno a ani prokázáno, že by žalobkyně nahlížela do databáze neplatných dokladů vedené ministerstvem vnitra, do insolvenčního rejstříku nebo rejstříku vedených exekucí, do platební historie žalovaného u žalobkyně, ani do systému právnická osoba Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr, věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat.

8. Žalobkyně tedy neprokázala, že by prováděla řádné šetření schopnosti žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy, že by zjišťovala a řádně ověřovala jeho příjmy, výdaje a platební morálku u dřívějších smluvních vztahů. Ve smyslu ustanovení a věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud nucen přihlédnout i bez námitky žalované, a to podle přijaté směrnice Evropského soudního dvora č. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, která je závazná pro stát a jeho orgány, tedy i soudy. Podle přijaté judikatury Evropského soudního dvora C -449/13 z 18. 12. 2014. Toto soudní rozhodnutí mimo jiné uvádí, že článek 8 odst. 1 směrnice 2008 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.

9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení a následující č. Žalovaný na základě neplatně uzavřené smlouvy převzal od žalobkyně v hotovosti peněžitou částku 10 000 Kč, což potvrdil ve smlouvě o spotřebitelském úvěru a uhradil podle tvrzení žalobkyně a podle jí předložené y částku 1 300 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně ve výši rozdílu, tj. ve výši 10 914 Kč a tuto částku byl žalovaný žalobkyni zavázán zaplatit žalobkyni v zákonné lhůtě do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru.

10. Spolu se základem dluhu soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované procentní sazbě 9,75 % ročně za dobu od 28. 1. 2020 do zaplacení, splatnost dluhu vyplývá z předžalobní upomínky advokáta žalobkyně ze dne 15. 1. 2020, která byla odeslána na adresu známou žalobkyni dne 15. 1. 2020 doporučenou poštou, kdy do sféry dispozice žalovaného se mohla tato výzva dostat následujícího dne a soud ji považuje za doručenou, v upomínce je uložena lhůta k plnění do 14 dnů od doručení. Je proto zřejmé, že splatnost dluhu nastala dne 27. 1. 2020 a od následujícího dne 28. 1. 2020 je žalovaný v prodlení s plněním dluhu. Za dobu od 13. 4. 2019, odkdy žalobkyně požadovala úhradu úroku z prodlení, do 27. 1. 2020, byl s ohledem na výše uvedené požadavek na úhradu úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut. Stejně tak byl v plném rozsahu zamítnut návrh na úhradu úroku z prodlení z částky 7 700 Kč, když žaloba byla v této části zamítnuta i co do jistiny, proto nárok na příslušenství z této částky musel být také zamítnut.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly a žalobkyně podle tohoto ustanovení nemá na náhradu nákladů řízení nárok. Při zkoumání procesního úspěchu a neúspěchu každé ze stran soud přihlédl i k požadovanému příslušenství.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.