Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 184/2020-45

Okresní soud v Semilech rozhodl samosoudkyní titul Pavlou Erlebachovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 87 404,16 Kč s příslušenstvím;

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni 85 404,16 Kč s úrokem ve výši 17,18% z částky 59 346,13 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 59 846,13 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky 2 000 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení 21 356,60 Kč.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni 85 404,16 Kč s úrokem ve výši 17,18% z částky 59 346,13 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 59 846,13 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky 2 000 Kč se zamítá. III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení 21 356,60 Kč.

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na peněžité plnění ve výši jistiny 87 404,16 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně právnická osoba (dříve právnická osoba, IČO) dne datum. Žalovaný neplnil sjednané splátky úvěru ve výši 3 184 Kč měsíčně, proto předchůdce žalobkyně dne 26. 7. 2018 od smlouvy odstoupil, pohledávku za žalovaným postoupil dne 12. 3. 2019 na žalobkyni. Ke dni podání žaloby činily závazky žalovaného podle tvrzení žalobkyně celkem 59 346,13 Kč na dlužné jistině úvěru, 500 Kč na poplatcích, na smluvní pokutě (4 828,50 Kč jako neuhrazená smluvní pokuta z původní částky 5 000 Kč za každou z 10 odeslaných upomínek kvůli prodlení žalovaného, smluvní pokuta 10 000 Kč za porušení povinnosti dodání originálního technického průkazu předchůdci žalobkyně, smluvní pokuta 12 729,53 Kč – konkrétně ve výši 0,3% denně za každý den prodlení z jednotlivých neuhrazených splátek úvěru před odstoupením od smlouvy, resp. následně z celkové dlužné jistiny 59 346,13 Kč, omezená v žalobě konkrétními daty). Z úvěru byl sjednán úrok 17,18% ročně, který žalobkyně požadovala, stejně jako úrok z prodlení ve výši 9% ročně, z dlužné jistiny 59 846,13 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, byť mu byla doručována do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu ( , , , (dále jen )), přičemž účinky doručení nastaly 21. 12. 2020.

Podle soud rozhodl ve věci bez jednání, na základě listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě, u žalovaného byl souhlas dovozen postupem dle

Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti.

Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum (dále jen Smlouva) bylo zjištěno, že ji jako úvěrující uzavřela právnická osoba, IČO (dále jen předchůdce žalobkyně) a jako úvěrovaný žalovaný, a to podpisem jméno příjmení za úvěrujícího a podpisem žalovaného. Výše úvěru byla sjednána na 109 949 Kč za účelem úhrady části kupní ceny (102 949 Kč) vozidla VW Passat příjmení příjmení 0,5 – 2.0 TDI Executive, příjmení: anonymizováno, s číslem technického průkazu UE číslo. Žalovaný se zavázal úvěr splácet po 3 184 Kč měsíčně k 3. dni v měsíci, počínaje 3. 1. 2016, splatnost poslední splátky (při počtu 48) byla stanovena na 3. 12. 2019. Úroková sazba byla sjednána na 17,18% ročně, RPSN činila 18,6%, žalovaný měl celkem uhradit 152 832 Kč. Podle čl. 11 Smlouvy měl věřitel (předchůdce žalobkyně) právo odstoupit od Smlouvy v případě, (mj.) je-li klient v prodlení s placením nejméně jedné měsíční splátky úvěru; úvěrujícímu zároveň vznikalo právo na úhradu od úvěrovaného – a to splatných pohledávek do data předčasného ukončení včetně doúčtovaného úroku, nesplacené jistiny, účelně vynaložených administrativních nákladů a úroků z dlužné jistiny. V čl. 4, 5.4 a číslo Smlouvy byly jednány smluvní pokuty, a to 0,3% denně z dlužné částky (splátky úvěru i zesplatněného úvěru) v případě prodlení úvěrovaného s platbami těchto částek, dále 10 000 Kč za nedodržení lhůty 40 dnů od převzetí vozidla úvěrovaným k doručení technického průkazu vozidla, v němž byl úvěrovaný povinen zajistit provedení změny v registru vozidel (registrace úvěrujícího jako vlastníka a úvěrovaného jako provozovatele), a konečně smluvní pokutu 500 Kč„ za vystavení jakékoli upomínky věřitelem“.

Z korespondence předchůdce žalobkyně ze dne 17. 7. 2018 (již pod označením právnická osoba) má soud za prokázané, že k datu 26. 7. 2018 se předchůdce žalobkyně rozhodl odstoupit od Smlouvy v důsledku prodlení žalovaného, kvalifikovaného jako podstatné porušení Smlouvy. Následně byly vyčísleny veškeré nároky předchůdce žalobkyně, a to celkem 59 346,13 Kč na dlužné jistině úvěru, 500 Kč na nákladech za předčasné ukončení smlouvy, 622,93 Kč na smluvní pokutě do té doby neuhrazené, 14 828,50 Kč na„ ostatním dluhu“ (zjevně – jak uvedla žalobkyně – částka 4 828,50 Kč jako neuhrazená smluvní pokuta z původní částky 5 000 Kč za každou z 10 odeslaných upomínek kvůli prodlení žalovaného a smluvní pokuta 10 000 Kč za porušení povinnosti dodání originálního technického průkazu předchůdci žalobkyně.

Smlouvou ze dne datum, dohodou o úplatě ze dne datum a potvrzením předchůdce žalobkyně ze dne datum má soud za prokázané, že předchůdce žalobkyně postoupil žalobkyni pohledávky z titulů (smluv) specifikovaných v Seznamu postoupených pohledávek (příloha číslo smlouvy o postoupení pohledávek). Z citovaného Seznamu má soud za prokázané, že součástí těchto postoupených pohledávek byl i nárok předchůdce žalobkyně z předmětné Smlouvy vůči žalovanému.

Korespondencí ze dne 25. 3. 2019 odeslanou žalovanému podle podacího lístku 7. 4. 2019 žalobkyně prokázala, že původní úvěrující (předchůdce žalobkyně) oznámil žalovanému postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni.

Uvedená skutková zjištění soud posuzoval dle následující právní úpravy.

Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

Podle § 1968 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. platí, že věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Podle § 1879 o. z. může věřitel celkovou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Postoupení pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.). Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná (§ 1882 odst. 1 o. z.).

Podle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

Po skutkové a právní stránce soud uzavřel, že mezi žalovaným jako úvěrovaným a předchůdcem žalobkyně došlo dne 3. 12. 2015 k uzavření smlouvy o úvěru dle o. z. (zároveň jde o spotřebitelský úvěr dle , , o spotřebitelském úvěru – a to pro projednávanou věc ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tj. ke dni datum, dále jen ZoSÚ). Výše úvěru byla sjednána na 109 949 Kč za účelem úhrady části kupní ceny (102 949 Kč) vozidla VW Passat příjmení příjmení 0,5 – 2.0 TDI Executive, příjmení: anonymizováno, s číslem technického průkazu UE číslo. Žalovaný se zavázal úvěr splácet po 3 184 Kč měsíčně k 3. dni v měsíci, počínaje 3. 1. 2016, splatnost poslední splátky (při počtu 48) byla stanovena na 3. 12. 2019. Úroková sazba byla sjednána na 17,18% ročně, RPSN činila 18,6%, žalovaný měl celkem uhradit 152 832 Kč. Podle Smlouvy měl věřitel (předchůdce žalobkyně) právo odstoupit od Smlouvy v případě, byl-li žalovaný v prodlení s placením nejméně jedné měsíční splátky úvěru. Úvěrujícímu zároveň vznikalo právo na úhradu od úvěrovaného – a to splatných pohledávek do data předčasného ukončení včetně doúčtovaného úroku, nesplacené jistiny, účelně vynaložených administrativních nákladů a úroků z dlužné jistiny. V , 5.4 a číslo Smlouvy byly jednány smluvní pokuty ( o. z.), a to 0,3% denně z dlužné částky (splátky úvěru i zesplatněného úvěru) v případě prodlení úvěrovaného s platbami těchto částek, dále 10 000 Kč za nedodržení lhůty 40 dnů od převzetí vozidla úvěrovaným ke splnění povinnosti žalovaného jako úvěrovaného doručit předchůdci žalobkyně technický průkaz vozidla, v němž byl úvěrovaný povinen zajistit provedení změny v registru vozidel (registrace úvěrujícího jako vlastníka a úvěrovaného jako provozovatele), a konečně smluvní pokutu 500 Kč„ za vystavení jakékoli upomínky věřitelem“ při prodlení žalovaného.

Negativní tvrzení o tom, že žalovaný nehradil řádně sjednané splátky úvěru 3 148 Kč, když podle žalobkyně poslední splátku zaplatil 9. 4. 2018 (zatímco dle Smlouvy mělo být spláceno k 3. dni v měsíci až do 3. 12. 2019), nemůže žalobkyně z hlediska zásad důkazního břemene prokazovat. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by po 9. 4. 2018 uhradil řádně další splátky. Zároveň bylo korespondencí předchůdce žalobkyně ze dne 17. 7. 2018 prokázáno využití práva úvěrujícího, zakotveného čl. 11 Smlouvy, odstoupit od Smlouvy v případě prodlení úvěrovaného žalovaného byť jen s jednou měsíční splátkou. K datu zesplatnění úvěru 26. 7. 2018 přitom závazky žalovaného – podle vyčíslení předchůdce žalobkyně – představovaly celkem 59 346,13 Kč na dlužné jistině úvěru, 500 Kč paušálních nákladů spojených s předčasným ukončením Smlouvy (čl. 11 a číslo Smlouvy), 622,93 Kč na smluvní pokutě ve vztahu k dlužným splátkám, 10 000 Kč na smluvní pokutě za porušení povinnosti dodání originálního technického průkazu předchůdci žalobkyně (u těchto nároků soud nemá k požadavku žádné výhrady), a konečně 4 828,50 Kč na smluvní pokutě za 10 odeslaných upomínek kvůli prodlení žalovaného (upomínky z 27. 12. 2017, 8. 2. 2018, 23. 2. 2018, 6., 8. a 23. 3. 2018, 4., 14. a 29. 4. 2018, a konečně 4. 5. 2018). Soud však neshledal opodstatněnou část tzv. smluvní pokuty za odeslané upomínky ve výši 500 Kč za každou uvedených deseti upomínek. Je zjevné, že svým charakterem nešlo o smluvní pokutu spojenou s porušením smluvní povinnosti ve smyslu § 2048 o. z., jelikož ve vztahu k tomuto porušení byla zvlášť ujednána smluvní pokuta 0,3% denně z dlužné splátky, zároveň podmínky pro vznik nároku předchůdce žalobkyně na„ smluvní pokutu“ 500 Kč nebyly vázány jen na porušení smluvní povinnosti žalovaným (prodlení s platbami), nýbrž také na postup předchůdce žalobkyně, totiž, zda a kolik upomínek vyhotoví. Ostatně, označení této platby 500 Kč bylo zahrnuto do bodu 11 Smlouvy pro případ„ vystavení jakékoliv upomínky věřitelem“, tj. zjevně představovalo paušální platbu nákladů předchůdce žalobkyně, spojených s vystavením upomínky kvůli nezaplacené splátce, a to byť bylo v čl. 11 číslo zařazeno pod kategorií„ smluvní pokuty“. Z přehledu zaslaných upomínek je přitom zřejmé, že předchůdce žalobkyně vystavil v měsíci březnu i dubnu 2018 upomínky celkem 3. Při splatnosti splátek úvěru s měsíční periodicitou je třeba vyhodnotit, že předchůdce žalobkyně tyto platby za vystavenou upomínku zbytečně v březnu a dubnu 2018 navyšoval, proto soud nárok žalobkyně na neuhrazenou část této tzv. smluvní pokuty (fakticky však nákladů upomínání) ve výši 4 828,50 Kč (podle žalobkyně došlo ke snížení„ smluvní pokuty“ 500 Kč, tj. nákladů upomínky vystavené dne 27. 12. 2017 následnou platbou 171,50 Kč) snížil o 2 000 Kč (4 x 500 Kč za 2. a 3. upomínku v měsících březnu a dubnu 2018). Žalobkyni tudíž z tohoto titulu přísluší pouze 2 828,50 Kč.

Ke smluvní pokutě 622,93 Kč ve vztahu ke splátkám splatným před zesplatněním úvěru soud dodává, že nárok na ně vznikl dle čl. 5 a číslo Smlouvy a dle § 2048 o. z., sjednaná denní sazba činila 0,3%. Žalobkyně ji požadovala kapitalizovanou ve výši 168,75 Kč – z dlužné splátky 3 184 Kč za období od 4. 6. 2018 do 26. 7. 2018, ve výši 267,46 Kč – z dlužné splátky 3 184 Kč za období od 4. 5. 2018 do 26. 7. 2018, ve výši 19,10 Kč – z dlužné částky 3 184 Kč za období od 4. 4. 2018 do 9. 4. 2018 a ve výši 167,62 Kč – z dlužné splátky 1 552 Kč od 10. 4. 2018 do 26. 7. 2018. Z toho je zřejmé, že nemohla fakticky počítat se sazbou 0,3% ročně, nýbrž 0,1%, což je ostatně výše denní sazby smluvní pokuty z peněžitého dluhu, o níž bylo Nejvyšším soudem ČR judikováno, že jde o sazbu (u dlužníka – spotřebitele) přijatelnou.

Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu v procentní sazbě z dlužné jistiny 59 346,13 Kč dle čl. 5 a číslo Smlouvy a § 2048 o. z. i za dobu po odstoupení předchůdce žalobkyně od Smlouvy o úvěru, resp. dle upřesnění žaloby ze 4. 12. 2020 tuto smluvní pokutu požadovala až od 9. 8. 2018, a to do 28. 2. 2019 v celkové výši 12 106,60 Kč. Zjevně i zde – přes znění Smlouvy upravující sazbu smluvní pokuty na 0,3% denně – požadovala žalobkyně de facto smluvní pokutu v sazbě 0,1% denně, neboť při této sazbě činí z jistiny 59 346,13 Kč za dobu od 9. 8. 2018 do 28. 2. 2019 právě částku 12 106,60 Kč. V této části byla žaloba shledána zcela důvodnou. Celkem tak žalobkyni bylo přisouzeno z titulu smluvní pokuty 22 729,53 Kč, jde tedy o výši souladnou s ustanovením § 122 odst. 1 písm. c) a odst. 3 ZoSÚ, podle něhož nesmí souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Zároveň dle § 3 odst. 2 písm. e) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona celkovou výší spotřebitelského úvěru rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici. Žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši 102 949 Kč, přisouzená částka smluvní pokuty tedy zdaleka nedosahuje poloviny celkové výše spotřebitelského úvěru.

Jelikož je žalovaný počínaje dnem 27. 7. 2018 (den po nástupu účinků odstoupení předchůdce žalobkyně od Smlouvy) v prodlení ( o. z.) každopádně s dlužným zbytkem jistiny úvěru 59 346,13 Kč, pak žalobkyně opodstatněně uplatnila nárok na úrok z prodlení od tohoto data ( o. z.), a to v řádné výši 9% ročně, která koresponduje cit. ust. a nař. vlády č. , jelikož k datu 27. 7. 2018 představovala výše repo sazby ČNB sazby 1% ročně.

Vzhledem k uvedenému soud žalobě vyhověl v rozsahu uvedeném ve výroku I rozsudku, avšak ohledně částky 2 000 Kč žalobu výrokem II zamítl.

Ve věci ve zcela převažující míře úspěšné žalobkyni bylo podle a vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 3 497 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 17 859,60 Kč, které byly určeny dle , o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 87 404,16 Kč ( AT, neboť předmětem řízení byla tato peněžitá částka jako jistina – dlužná jistina úvěru 59 346,13 Kč, poplatky 500 Kč a smluvní pokuta 27 558,03 Kč) činí odměna advokáta za jeden úkon 4 620 Kč ( ). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokáta, u kterého lze zohlednit 3 účelně v řízení učiněné úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, žaloba; , d) AT), celkem 13 860 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 900 Kč (3 x 300, AT). Konečně náklady právního zastoupení podle tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. číslo Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 3 099,60 Kč (0,21 x (13 860 + 900)). Soud dodává, že náhrada nákladů řízení (právního zastoupení) nebyla přisouzena ve vztahu k písemnému podání žalobkyně ze dne 4. 12. 2020, byť jím žalobkyně reagovala na výzvu soudu k uvedení rozhodných skutkových tvrzení o vzniku nároku žalobkyně (právního předchůdce žalobkyně) na smluvní pokutu v konkrétní výši 27 558,03 Kč, neboť taková tvrzení měla být obsažena již v žalobě, kde se však žalobkyně o těchto skutečnostech de facto vůbec nezmiňovala.

Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena v souladu s  část věty první před středníkem , jelikož nešlo o vyklizení bytu, zároveň soud dle části věty za středníkem cit. ustanovení neshledal důvod (žalovaný k tomu ostatně ničeho netvrdil) určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Semilech, a to v případě listinné podoby ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.