Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 246/2020-68
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní titul Leonou Poplerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 13 406,12 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 406,12 Kč
s úrokem ve výši 4 146,81 Kč,
s úrokem ve výši 19,9 % p.a. z částky 13 406,12 Kč od 10. 7. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 799,96 Kč,
s úrokem z prodlení ve výši 9,75% p.a. z částky 13 406,12 Kč od 10. 7. 2020 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 070,50 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně titul jméno příjmení, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 406,12 Kč</b> <b>s úrokem ve výši 4 146,81 Kč,</b> <b>s úrokem ve výši 19,9 % p.a. z částky 13 406,12 Kč od 10. 7. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 799,96 Kč,</b> <b>s úrokem z prodlení ve výši 9,75% p.a. z částky 13 406,12 Kč od 10. 7. 2020 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 070,50 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 9. 7. 2020 domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 13 406,12 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 15. 9. 2015 smlouvu o úvěru ke kreditní kartě poštovní spořitelny, na jejímž základě poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami, minimální výše splátky měla činit 5% z vyčerpané částky úvěru ke dni vystavení výpisu, minimálně ve výši 500 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,9% p.a. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy o úvěru neplnil a dostal se do prodlení, proto žalobkyně v souladu se smlouvou prohlásila dne 20. 2. 2019 veškeré pohledávky za okamžitě splatné. Dlužnou částku představovala ke dni 9. 7. 2020 částku 19 352,89 Kč, což zahrnovalo
jistinu po splatnosti ve výši 13 406,12 Kč,
úrok ve výši 19,9% p.a. z jistiny ode dne zesplatnění do dne podání žaloby, tj. od 20. 2. 2019 do 9. 7. 2020 v kapitalizované výši 4 146,81 Kč
úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 799,96 Kč, tj. od 20. 2. 2019 do 9. 7. 2020
Do současné doby žalovaný dluh neuhradil ani přes předchozí výzvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř. , když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
6. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
7. Podle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
10. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav:
11. Smlouvou o úvěru ke kreditní kartě poštovní spořitelny uzavřenou dne 23. 9. 2015 mezi žalobkyní na straně jedné a žalovaným na straně druhé, bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 21,9% p.a. s tím, že úroková sazby může být kdykoliv v průběhu trvání smluvního vztahu změněna. Součástí smlouvy byly Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, Obchodní podmínky.
12. Opakovanými výzvami k zaplacení dluhu, přehledem plateb žalovaného a oznámením žalobkyně o zesplatnění úvěru ze dne 22. 2. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr k 21. 2. 2019 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 14 079,45 Kč do 1. 3. 2019
13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě, z tvrzení žalobkyně a předložených listin vyplývá, že žalobkyně před podpisem smlouvy o úvěru se zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru, když jednak žalobkyně provedla dlouhodobé vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném a spořícím účtu žalovaného – jeho příjem byl 15 000 Kč, výdaje zahrnovaly splátky 1 000 Kč, životní náklady 7 858 Kč a další výdaje 1 000 Kč, platební kapacita pro splátku ve výši 500 Kč měsíčně byla tedy dostatečná. Dále bylo provedeno vyhodnocení rizikovosti klienta na základě výpisů z běžného účtu, kontrolou Blacklistů, Fraudlistů, Delikvencí, Kontrolu DB neplatných dokladů, insolvencí, exekucí a žalovaný nevykazoval nestandardní transakce. Soud tedy s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení posoudil smlouvu jako platnou.
14. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu shora citovaného ustanovení. Smlouvou o ČSOB spotřebitelském úvěru se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch peněžní částku ve výši 10 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 21,9 % p.a.. Žalovaný tím, že úvěr nesplácel ve sjednaných lhůtách, porušil podstatným způsobem své smluvní povinnosti stanovené smlouvy, ocitl se v prodlení se zaplacením jistiny úvěru a úrokového příslušenství. Následkem uvedeného žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala zaplacení jednak dlužné jistiny úvěru, tak i úroků a úroků z prodlení. Soud tedy na základě těchto skutečností považuje za oprávněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky jistiny ve výši 13 406,12 Kč, dlužných smluvních úroků 4 146,81 Kč a úroku z prodlení ve výši 1 799,96 Kč k datu 9. 7. 2020 a dále pak za dobu od 10. 7. 2020 je oprávněný nárok jak na úroky ve sjednané procentuální výši 19,9% (žalobkyně požadovala nižší úrok, než byl předmětem smlouvy, tj. 21,9%, soud je však vázán žalobním žádáním žalobkyně), tak na úroky z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Žalovaný v řízení netvrdil, ani nenabízel soudu důkazy k prokázání, že by dluh ke dni vyhlášení rozsudku neexistoval, proto soud žalobě vyhověl v celém rozsahu.
15. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována
zaplaceným soudním poplatkem v částce 800 Kč,
odměnou advokáta za 2,5 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) § vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, ½ úkon za výzvu k plnění),
náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. ,
s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty.
Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 070,50 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat do 15 dnů ode dne doručení odvolání, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích prostřednictvím zdejšího soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o výkon rozhodnutí.