Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 7/2021-35
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem titul Ondřejem Doubkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 13.600 Kč / úvěr
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 13.600 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.470,50 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6.600 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 12,17 % ročně z částky 6.600 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 200 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 13.600 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.470,50 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6.600 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 12,17 % ročně z částky 6.600 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 200 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 13.600 Kč s příslušenstvím (6.600 Kč dlužná jistina úvěru a 7.000 Kč smluvní pokuta) z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o úvěru číslo 2017 číslo uzavřené dne 19. 2. 2017 mezi právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ původní věřitel“) a žalovanou jako dlužníkem (žadatelem o úvěr). Původní věřitel převedl k 28. 9. 2018 část svého závodu (včetně předmětné pohledávky) na právnická osoba, IČO, sídlem adresa 1 z 13. 7. 2020 na žalobkyni. Původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované podle informací od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů (získané informace byly zapsány do Žádosti o úvěr z 19. 2. 2017).
2. Žalovaná se k žalobě (při jednání soudu) vyjádřila tak, že úvěr přestala splácet proto, že jí přestali poskytovat součinnost zástupci věřitele (nevybírali splátky). Žalovaná ponechala na posouzení soudu povinnost k úhradě dluhu žalobkyně. Žalovaná se však necítila být odpovědná za navýšení částky v důsledku prodlení se zaplacením dluhu, protože bylo způsobeno prodlením původního věřitele.
3. Ze smlouvy o úvěru číslo 2017 číslo uzavřené dne 19. 2. 2017 mezi původním věřitelem a žalovanou jako dlužníkem soud zjistil, že původní věřitel se zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 12.000 Kč (za současného předání částky v hotovosti při podpise smlouvy) a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve 13 měsíčních splátkách po 1.560 Kč včetně poplatků ve výši 8.760 Kč (poplatek za uzavření smlouvy 480 Kč, poplatek za správu úvěru 2.640 Kč a poplatek za hotovostní výběr 2.280 Kč), RPSN činilo 189,38 %. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (do výše 50 % z jistiny), pro případ nezaplacení jakékoli splátky v dodatečné lhůtě 30 dnů bylo ujednáno zesplatnění celého dluhu.
4. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná původnímu věřiteli celkem částku 13.780 Kč a jako poplatek za uzavření smlouvy 480 Kč.
5. Dle tvrzení žalobkyně byl úvěr zesplatněn k datu 19. 3. 2018.
6. Z obchodního rejstříku na www.justice.cz soud zjistil, že původní věřitel převedl část svého obchodního závodu na právnická osoba Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 24. 6. 2020 ve znění dodatku číslo z 13. 7. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z dopisu z 24. 7. 2020 soud zjistil, že právnická osoba oznamoval žalované postoupení předmětné pohledávky.
7. Z výzvy k plnění ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu, výzva byla odeslána téhož dne (jak je zřejmé z podacího lístku).
8. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru (č.l. 25) soud zjistil, že žalovaná na výzvu původního věřitele sdělila, že je na rodičovské dovolené s příjmem 12.085 Kč, její výdaje za bydlení a energie činí 13.000 Kč. Žalovaná čila s výdělečně činnou osobou a dále s dítětem do 6 let v nájemním bytě (se standardním vybavením domácnosti). Z finanční analýzy (č.l. 26) soud zjistil, že žalovaná měla příjem 12.085 Kč, její měsíční výdaje činily 6.500 Kč (evidentně snížené na 50 % s ohledem na bydlení s další osobou); jako volné zdroje byla uvedena částka 4.585 Kč. Jako minimální měsíční výdaj na žalovanou byla uvedena částka 3.950 Kč. Credit scoring žalované z 19. 2. 2017 (č.l. 27) činil 18 bodů (tj. lze poskytnout úvěr do 25.000 Kč). Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory (č.l. 28) soud zjistil, že na nezletilou jméno jméno příjmení byla přiznána částka přídavku ve výši 500 Kč měsíčně. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory z 24. 11. 2016 (č.l. 28 p.v.) soud zjistil, že žalované byla snížena částka dávky na 3.985 Kč od 1. 10. 2016 do 30. 6. 2017. Ze smlouvy o nájmu bytu (č.l 29) soud zjistil, že žalovaná byla nájemcem bytu Náměstí sv. obec a číslo, H. obec s výší nájmu 6.000 Kč a výší zálohy na elektřinu 2.000 Kč měsíčně. Z podacího lístku z 12. 1. 2017 a 13. 12. 2016 soud zjistil, že žalované byly vyplaceny částky 12.085 Kč a z podacího lístku z 14. 11. 2016 a z 22. 11. 2016 soud zjistil, že žalované byla vyplacena celkem částka 12.085 Kč (č.l. 31 a 31 p.v.). Z předložených listin nevyplývalo, že by původní věřitel zkoumal úvěrovou historii žalované (popř. zda je povinnou v exekučním řízení).
9. Z tabulky obec národní banky – příjmení – Systém časových řad pro rok 2017 (č.l. 13) soud zjistil, že průběrné úrokové sazby spotřebitelských úvěrů se splatností 1 – 5 let a fixací sazby činily od 8,69 % do 10,40 % p.a., úročený úvěr z kreditních karet (nejvyšší úroky) 24,18 % – 24,31 % p.a.
10. Z článku z webových stránek Člověka v tísni, o.p.s. (www.clovekvtisni.cz) z 10. 12. 2017„ Člověk v tísni zveřejnil velké srovnání poskytovatelů půjček: Rozdíl v sankcích může činit až pětinásobek“ (č.l. 14) soud zjistil, že úvěrové produkty původního věřitele byly za rok 2017 v celkovém srovnání poskytovatelů úvěrů (tedy ceny a nákladů při prodlení, transparentnosti a komunikaci, vstřícnosti vůči zákazníkovi) hodnoceny jako druhé nejhorší (z 42 poskytovatelů úvěrů, včetně bank)
11. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.
12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku občanského zákoníku “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 1813 občanského zákoníku občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku občanského zákoníku nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Pohledávka přešla na žalobkyni dle § číslo odst. 1, § číslo, § 1880 odst. 1 občanského zákoníku občanského zákoníku . Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku občanského zákoníku , na základě které původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 12.000 Kč a žalovaná se zavázala peněžní prostředky splatit ve 13 měsíčních splátkách včetně sjednaných úroků a poplatků, celkem ve výši 20.760 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem částku 14.260 Kč. Žalobkyni (i její právní předchůdkyním) nepochybně vzniklo právo na vrácení poskytnutých peněz - jistiny, nicméně smlouvu, na kterou dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku občanského zákoníku ), soud podrobil zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.
17. Ze smlouvy bylo zjištěno, že při úvěru ve výši 12.000 Kč byly sjednány náklady úvěru ve výši 73 % jistiny (v celkové částce 8.760 Kč), a pokud soud uvážil, že RPSN činící více jak 189 % (tedy mnohonásobně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů), dobu splatnosti nepatrně přesahující jeden rok, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dluhu za každý den prodlení, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. V této souvislosti lze odkázat též na srovnání poskytovatelů půjček a úvěrů, které prováděla nezávislá společnost a na srovnání výše úroků bank (dodatečné náklady samozřejmě též přicházejí v úvahu, cena bankovních úvěrů je převážně vyjádřena v úrokové sazbě; tak tomu u nebankovních poskytovatelů často není) a celkových nákladů na posuzovanou půjčku. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku občanského zákoníku . Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz).
18. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 citovaného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Významnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je, že původní věřitel se rozhodl žalované poskytnout úvěr 12.000 Kč (se splátkami 1.560 Kč po dobu 13 měsíců), i když si neověřil dobu poskytování rodičovského příspěvku a předpokládanou dobu trvání rodičovské dovolené (byla ověřena pouze výše přídavků na děti, výše příspěvku na bydlení a celková výše dávek státní sociální podpory z ústřižku pro příjemce). Původní věřitel se dále spokojil s informací, že celkové náklady na domácnost nese i další dospělá osoba (nespecificky výdělečně činná), jinak by totiž náklady převyšovaly výši příjmu žalované. Uvedená další osoba však neměla vůči žalované žádnou konkrétní právní povinnost (tj. mohlo dojít k prakticky okamžité ztrátě příspěvku, pokud nějaký byl). Z listin, které byly předloženy žalobkyní nevyplývá ani to, že by byla v souvislosti s úvahami o poskytnutí úvěru zkoumána úvěrová minulost žalované. Původní věřitel tak nepostupoval v souladu s 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. V důsledku těchto skutečností (neodůvodněný předpoklad podmínek pro splácení úvěru po celou dobu trvání vztahu a nedostatečného zjištění poměrů žalované před uzavřením smlouvy) právní předchůdce žalobkyně porušil § 86 odst. 1 , odst. 2 věta druhá z.č. 257/2016 Sb. ; byť žalovaná námitku neplatnosti nevznesla, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše, do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Skutečnost, zda žalovaná uvedla při sjednání úvěru pravdu, nezbavuje povinnosti poskytovatele úvěru, aby podstatné skutečnosti ověřil, jinak by vlastně úvěruschopnost žalované nebylo možné posoudit. Právní předchůdce sice určité kroky k ověření poměrů žalované poskytl, nebyl však důsledný (aniž by přitom dodatečné ověření znamenalo nepřiměřený požadavek na poskytovatele). Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby byla též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18 .
20. Soud proto v daném případě dospěl k závěru, že smlouva je jako celek neplatná dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku občanského zákoníku . Protože žalovaná původnímu věřiteli uhradila částku převyšující částku poskytnutou, není žalovaná povinna žalobkyni uhradit nic ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2993 věta první o. z.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 z. č. o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.
22. Povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč za žalobu byla žalobkyni uložena dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, v souladu s položkou 2 bod 2. a položkou 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků (soudní poplatek činí v daném případě 1.000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila 800 Kč, nedoplatek tak činí 200 Kč).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se stát domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.