Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 C 260/2019-95

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Bohumilem Vašákem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o uložení povinnosti zaplatit náhradu za strpění vodního díla

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu za strpění umístění a užívání stavby studny„ zásobování vodou objektů příjmení a příjmení č.e. rok v obec“, umístěné na pozemku parc. číslo v katastrální uzemí, a to v částce 39 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náhradu nákladů řízení 27 964 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu za strpění umístění a užívání stavby studny„ zásobování vodou objektů [příjmení] a [příjmení] č.e. [rok] v [obec]“, umístěné na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], a to v částce 39 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náhradu nákladů řízení 27 964 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.</b>

1. Žalobce se v řízení zahájeném dne 21.12.2018 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu za strpění umístění a užívání stavby studny umístěné na pozemku parc. číslo v katastrální uzemí. Svůj návrh odůvodnil tím, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. číslo v katastrální uzemí s tím, že tento pozemek nabyl od Pozemkového fondu ČR postupem dle § 11a zákona o půdě na základě smlouvy o převodu pozemku číslo ze dne 31.5.2011, přičemž vklad vlastnického práva k pozemku byl povolen s právními účinky 7.6.2011. Žalobce tvrdil, že po nabytí předmětného pozemku a po jeho převzetí zjistil, že na pozemku je umístěna stavba studny„ zásobování vodou objektů příjmení a příjmení č.e. rok v obec, jejíž rozměry na povrchu pozemku jsou 2 x 2 m a která je ohraničena ochranným pásmem o rozměrech cca 20 x 20 m. Z dostupné dokumentace žalobce zjistil, že stavba byla povolena rozhodnutím OKÚ RŽP obec č.j. ŽP 876/1991/235.1 ze dne 18.12.1991 a rozhodnutím Městského úřadu Jablonec nad Nisou odboru stavebního a životního prostředí č.j. OŽP/SR/26898 2005 ze dne 14.11.2005 byla uvedena do trvalého provozu a byl jí povolen odběr podzemních vod. Žalobce tvrdil, že dopisem ze dne 23.3.2018 jej kontaktoval žalovaný prostřednictvím svého advokáta a sdělil mu, že je vlastníkem stavby a žalobce upozornil na to, že stavba je vodním dílem ve smyslu § 55 vodního zákona a že je žalobce povinen stavbu na pozemku strpět a umožnit její užívání. Žalovaný vyzval žalobce k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, na což žalobce reagoval emailovou zprávou svého advokáta z 13.11.2018, jímž žalovaného vyzval k doložení dokumentace vztahující se ke stavbě a k jednání o podmínkách úpravy právních vztahů. Dle žalobce podle § 59a vodního zákona je vlastník pozemku povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1.1.2002 a jeho užívání, přičemž nedojde-li mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodního díla k dohodě o náhradě za užívání pozemku podle vodního zákona do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti rozhodne na návrh vlastníka pozemku nebo vodního díla o výši náhrady soud. Z dokumentů, jež má žalobce k dispozici, žalobce dovozuje, že stavba je skutečně vodním dílem s tím, že vlastníkem stavby je žalovaný. Došlo-li tedy k tomu, že stavba studny na pozemku byla vybudována před 1.1.2002, náleží žalobci přiměřená náhrada ve smyslu shora specifikovaného ustanovení vodního zákona. Ke stanovení přiměřené výše náhrady za strpění umístění a užívání studny na pozemku navrhoval žalobce ustanovit znalce.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nijak nezpochybnil existenci studny na pozemku žalobce s tím, že v reakci na předžalobní výzvu advokáta žalobce uvedl, že bude respektovat výši náhrady za omezení vlastnického práva žalobce a že souhlasí i s ustanovením znalce. Zároveň nabídl žalobci coby smírné vyřešení sporu částku 10 000 Kč, resp. nabídl žalobci k odkoupení tu část pozemku, kterou zabírá jeho studna při ceně 170 Kč za 1 m2. Žalovaný zdůraznil, že necítí vinu na vzniklé situaci. Žalovaný uvedl, že v květnu 2016 koupil 5 let zavřené rekreační zařízení v obec s tím, že rekreační areál se skládá ze dvou budov, přičemž obě budovy jsou zásobovány vodou z předmětné vrtané studny vybudované v roce 1991. Žalovaný podotkl, že na vrtanou stavbu bylo řádně vydáno stavební povolení a v roce 1992 byl vrt i zrealizován, avšak žalovanému ze záhadných důvodů ke kolaudaci studny došlo až 14.11.2005. Žalovaný v první řadě namítal to, že žalobce nemohl nevědět o tom, že na pozemku, který od Pozemkového fondu řádně nabyl, se nachází předmětná stavba studny. Dle žalovaného je předmětná stavba i zřetelně vidět, protože vyčnívá nad terén. Dále žalovaný poukazoval na to, že se pokoušel i se syny žalobce vyjednat smírné vyřešení sporu, ale k tomu bohužel nedošlo. Žalovaný namítal, že žalobce pořídil pozemek s předmětnou stavbou, tzn. že o této„ závadě“ pozemku věděl, resp. musel vědět a dle jeho názoru se existence stavby musela promítnout do ceny, kterou žalobce za pozemek zaplatil, a proto měl žalovaný za to, že k žádné újmě na straně žalobce nedochází a není tudíž co hradit.

3. Pokud šlo o dokazování, soud vycházel z toho, že podstatné skutečnosti mezi účastníky jsou jasné a zejména vlastnické vztahy vyplývají z katastru nemovitostí, a proto soud vycházel z toho, že je evidentní, že je žalobce vlastníkem pozemku parc. číslo v katastrální uzemí a žalovaný je vlastníkem vrtané studny, která se na předmětném pozemku nachází. Dále bylo mezi stranami nesporné, že vodní dílo – vrtaná studna vzniklo na počátku 90. let, ale ke kolaudaci došlo až v roce 2005. Ve věci byl zadán znalecký posudek, kdy úkolem znalce bylo stanovit obvyklou cenu služebnosti – přístupu a možnosti obsluhovat vodní dílo na předmětném pozemku s tím, že znalec postupoval tak, že věcné břemeno ocenil tak, že vzal celkovou plochu, kterou stavba vodního díla – vrtané studny na pozemku žalobce zabírá včetně ochranného pásma, což je 344,09 m2 a tuto vynásobil cenou odpovídající obvyklému nájemnému, které však v dané lokalitě nelze zjistit, a proto vycházel ze simulovaného nájemného, které dle jeho zjištění bylo 115 Kč/m2.

4. Podle vlastník pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání. Dle odborné literatury, jež se věnuje předmětnému ustanovení, se mimo jiné traktuje, že nejrozšířenější odvození výše nájemného je z obvyklé ceny pozemku, tedy z tzv. simulovaného nájemného. To bylo v rámci znaleckého zkoumání stanoveno znalcem s tím, že z judikatury (viz zejména rozhodnutí spisové značky ) vyplývá, že při stanovení výše náhrady za omezení pozemku vodním dílem je nutné zohlednit i ostatní skutkové okolnosti, které mohou na výši náhrady mít vliv, např. to, zda vlastník pozemku o předmětném vodním díle věděl, dále v jakém rozsahu vodní dílo pozemek omezuje atd. V daném případě dospěl k závěru, že není namístě jakýmkoliv způsobem navyšovat nebo naopak krátit výši náhrady, která vyplývá z výše uvedeného tzv. simulovaného nájemného, jak to navrhl v posudku znalec, protože v daném případě jde o standardní vodní dílo, které zabírá tu výměru, která byla zmíněna výše, vlastníka pozemku nevyřazuje zcela z výkonu jeho vlastnických práv, pouze jej omezuje. Vychází-li součin studnou zabrané plochy pozemku (včetně ochranného pásma) a jednotkové ceny za metr čtvereční na 39 750 Kč, jde dle názoru soudu o náhradu, kterou lze označit za přiměřenou skutkovým okolnostem, zejména rozsahu, jakým je vlastník pozemku omezován a spravedlivému uspořádání zjištěných poměrů. Soud vzal v potaz i tu skutečnost, že žalovaný vyjádřil v rámci předsoudního vyjednávání vůli respektovat výši náhrady, když bude stanovena znalcem. Proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno.

5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle a ve sporu zcela úspěšnému žalobci soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 27 964 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, odměny za 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby a účast při 2 jednáních soudu), přičemž je počítáno z tarifní hodnoty 35 000 Kč dle adv.tarifu, 5 režijních paušálů po 300 Kč dle adv.tarifu, cestovného na trase Praha Liberec a zpět osobním automobilem zn. Ford Galaxy a náhrady za promeškaný čas 6 x 100 Kč, zaplacené zálohy na znalečné v částce 5000 Kč a 21% DPH dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.