Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 238/2020-37
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 6 820 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 5 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 500 Kč od 28. 4. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
II. Žaloba se v celém zbývajícím rozsahu zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 911,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta: titul jméno jméno, ulice a číslo, PSČ obec.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 5 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 500 Kč od 28. 4. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se v celém zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 911,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta: [titul] [jméno] [jméno], [ulice a číslo], [PSČ] [obec].</b>
Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 6 820 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů soudního řízení. V žalobě tvrdil, že žalovaná uzavřela dne 28. 3. 2017 s původním věřitelem právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ předchůdce žalobce“) smlouvu o úvěru ve znění smluvních podmínek původního věřitele. Smlouva o úvěru byla dle žalobních tvrzení uzavřena předchůdcem žalobce a žalovanou prostřednictvím registrace zadáním osobních údajů na internetových stránkách původního věřitele. Po dokončení registrace zaslala žalovaná předchůdci žalobce žádost o poskytnutí úvěru a po prověření schopnosti žalované splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy. Žalovaná smlouvu o úvěru odsouhlasila a obdržela bezhotovostně úvěr ve výši 5 500 Kč, splatný dne 27. 4. 2017. Žalovaná však svůj závazek nedodržela a úvěr nesplatila. Žalobce pohledávku za žalovanou nabyl smlouvou o postoupení pohledávek s přílohou uzavřenou dne 12. 7. 2019.
Žalovaná se žádným způsobem v průběhu řízení nevyjádřila, k jednání se omluvila a odročení nežádala. Žalobce se k jednání nedostavil, svou neúčast omluvil a požádal soud, aby jednal v jeho nepřítomnosti.
Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.
Z listin označených jako Rámcová smlouva o úvěru číslo Jednotlivá smlouva o úvěru číslo titul uživatele a z úvěrové historie soud žádné rozhodné skutečnosti ve vztahu k žalované nemohl zjistit (a to ani jednotlivě ani v jejich souhrnu), protože se na nich nenachází vlastnoruční podpis žalované, ale smlouvy jsou podepsány pouze prostým elektronickým podpisem. Nebyly předloženy žádné důkazy, že uvedené identifikační znaky (email, telefon, IP adresa, poskytovatel internetu, číslo OP, zaměstnavatel) mají jakýkoli vztah k žalované. Z Jednotlivé smlouvy o úvěru číslo ze dne 28. 3. 2017 vyplývá, že bylo vyhotoveno znění smlouvy o úvěru mezi před- chůdcem žalobce a žalovanou, kterým se předchůdce žalobce zavazuje žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 5 500 Kč na účet žalované č. bankovní účet. Z předložených listinných důkazů však nikterak nevyplývá (a to ani v jejich souhrnu), že smlouva o úvěru byla žalovanou odsouhlasena či podepsána, a že tedy došlo k jakémukoli uzavření smlouvy, když smlouva opatřená písemným (vlastnoručním) podpisem žalované nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by ji žalovaná podepsala elektronicky nezaměnitelným způsobem, se všemi důsledky pro elektronický podpis danými zákonem č. 297/2016 Sb. , tedy elektronickým podpisem, který obsahuje dostatečnou identifikaci a zaručuje autentičnost podpisu. Nebylo prokázáno, že žalovaná se seznámila se smlouvami, ani to, že s nimi vyslovila souhlas. Nebylo prokázáno, že prostý elektronický podpis na smlouvách připojila právě žalovaná, neboť údajné elektronické podpisy žalované na dokumentech žalobce nelze nikterak spojit se žalovanou, ani nelze ověřit, že se jedná o podpisy žalované – není prokázáno, že žalobce, který nejspíše elektronický podpis vystavil, spolehlivě ověřil totožnost osoby, pro kterou jej vystavil.
Ze sdělení právnické osoby ze dne 22. 1. 2021 a výpisu z účtu žalované č. bankovní účet soud zjistil, že majitelkou bankovního účtu č. bankovní účet je žalovaná, a že byla na tento účet žalované dne 28. 3. 2017 z protiúčtu č. bankovní účet s názvem právnická osoba připsána platba ve výši 5 500 Kč.
Aktivní legitimace žalobce vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 7. 2019 s podacím lístkem a ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou ze dne 12. 7. 2019, které žalobce soudu předložil, a z nichž vyplývá, že žalobce pohledávku za žalovanou nabyl.
Bylo tak prokázáno, že žalovaná obdržela dne 28. 3. 2017 od předchůdce žalobce částku 5 500 Kč na svůj účet č. bankovní účet. Dále bylo prokázáno, že žalovaná pohledávka byla postoupena žalobci.
Žalobce navíc neprokázal splnění zákonné povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr, a smlouva tak nemohla být platná, i kdyby k jejímu uzavření došlo.
Soud nemá tedy za prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena platná smlouva o úvěru (žalobce důkazní břemeno neunesl), avšak žalované byla poskytnuta bankovním převodem částka ve výši 5 500 Kč. Žalovaná dle tvrzení žalobce ničeho nevrátila.
Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , stanoví výši úroku z prodlení.
Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že žádná smlouva nebyla uzavřena. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobce včetně poplatku za úvěr zamítl.
Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku 5 500 Kč (částku poskytnutou žalované předchůdkyní žalobce ve výši 5 500 Kč) dospěl soud při právním posouzení k závěru, že v této výši se žalovaná na úkor předchůdce žalobce bezdůvodně obohatila, a proto v souladu s § 2991 odst. 1 , 2 NOZ má soud za to, že plněním předchůdce žalobce je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobci jakožto postupníkovi této pohledávky vydat. Žalobci také podle § 1970 NOZ náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném v době počátku prodlení.
Žalobce omluvil svou neúčast na jednání a nežádal o odročení. Svou neúčastí na jednání žalobce zmařil poučovací povinnost soudu podle § 118a odst. 2 a 3 o.s.ř. , když při jednání soud zjistil, že žalobce nenavrhl důkazy k prokázání uzavření úvěrové smlouvy, a žalobce si zmařil také možnost být seznámen s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001 ).
In obiter dictum soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobci poskytnout ani v rámci přípravného jednání, jež soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaná nepřebírala soudní obsílky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat, neboť náhradní doručení předvolání zákon vylučuje. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ) potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. , a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. in fine, když žalobce měl úspěch pouze 80,6 %, tj. co do částky 5 500 Kč ku žalovaným 6 820 Kč), a proto mu náleží pouze 61,2 % účelně vynaložených nákladů tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za zastupování žalobce advokátem ve výši 3x 200 Kč, dále třemi paušálními částkami náhrady po 100 Kč jako náhradou advokátových výdajů za tři úkony právní služby, převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzvu (podle § 14b odst. 5 , ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ) a příslušnou DPH. Celková výše nákladů řízení žalobce činí 1 489 Kč, a poměrná část dle úspěchu je 911,20 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.
Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ). Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může podat oprávněný návrh na exekuci.