Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 4/2021-35

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem titul Janem Růžičkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částka s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky částka, v části o zaplacení kapitalizovaného úroku v částce částka, v části o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v částce částka, v části o zaplacení úroku ve výši 21,27 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a v části o zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do datum.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky [částka], v části o zaplacení kapitalizovaného úroku v částce [částka], v části o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v částce [částka], v části o zaplacení úroku ve výši 21,27 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a v části o zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum]. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení doručeným soudu dne datum (ve znění po jeho upřesnění a doplnění provedeného v rámci podání žalobkyně ze dne datum) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku částka, s příslušenstvím. Veškerá žalobkyní nárokovaná peněžitá plnění vycházela dle žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba Credit International, SE, IČO, která také dle žalobkyně žalobou uplatněné pohledávky postoupila smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni) jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalobkyní nárokovaná částka částka představovala dle žalobních tvrzení dluh žalované na„ celkové dlužné částce“, kterou se žalovaná uvedenou smlouvou zavázala právnímu předchůdci žalobkyně uhradit, a která byla složena z jistiny úvěru ve výši částka a sjednaného„ poplatku“ (včetně úroku za smlouvou předvídanou dobu splácení úvěru) za poskytnutí jeho ve výši částka (celkem tedy dosahovala celková dlužná částka, kterou měla žalovaná dle předmětné smlouvy o úvěru splatit částka). Z žalobou nárokované částky částka žalobkyně nárokovala v části rovné částce částka nesplacenou jistinu úvěru (z původní ve smlouvě sjednané výše jistiny úvěru částka), a v části rovné částce částka nedoplatek sjednaného„ poplatku“ v původní výši částka (kdy z žalobou nárokované částky částka na předmětném poplatku připadalo konkrétně částka na v něm zahrnutý poplatek za administrativní činnost, částka na v něm zahrnutý poplatek za službu hotovostního inkasa splátek a částka na v něm rovněž původně zahrnutý úrok za předvídanou dobu splácení úvěru). Vedle nárokované částky částka na„ celkové dlužné částce“ se žalobkyně dále žalobou domáhala po žalované z titulu uvedené smlouvy o úvěru ještě následujícího. V prvé řadě zaplacení částky částka jako kapitalizovaného smluvního úroku za poskytnutí předmětného úvěru (kapitalizovaného za dobu od datum do datum a vypočteného při využití ve smlouvě o úvěru sjednané pevné úrokové sazby 21,27 % ročně a z nesplacené jistiny úvěru částka), dále přiznání částky částka jako kapitalizovaného úroku z prodlení za prodlení žalované s vrácením nesplacené části jistiny úvěru v částce částka (kapitalizovaného při sazbě 9,75 % ročně za dobu od datum do datum), a dále smluvního úroku ve výši 21,27 % ročně a i úroku z prodlení v sazbě 9,75 % ročně, a to v obou případech jdoucích od datum do zaplacení, a v obou případech počítaných z nesplacené jistiny úvěru, tedy částky částka. Nad rámec uvedeného žalobkyně žalobu odůvodnila i tím, že v uvedené smlouvě o úvěru sjednaný úvěr (v částce částka) byl právním předchůdcem žalobkyně žalované vyplacen, a že žalovaná se v uvedené smlouvě zavázala právnímu předchůdci žalobkyně tento úvěr splatit v rámci sjednaných splátek„ celkové dlužné částky“ v 78 týdenních splátkách po částka. Stejně tak se dle žalobkyně žalovaná zavázala těmito splátkami splatit vedle jistiny úvěru i sjednaný„ poplatek“ částka. Žalobkyně také tvrdila, že sjednané splátky„ celkové dlužné částky“ žalovaná řádně nesplácela, a že ke dni postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni (k datum) činila výše dluhu žalované po všech jejích do té doby provedených úhradách na celkové„ dlužné částce“ částka. Žalobu pak žalobkyně podala i s přihlédnutím k jí přijatému právnímu závěru, že předmětná smlouva o úvěru byla z pohledu až 89 z.č. uzavřena platně, a to když právní předchůdce žalobkyně řádně a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované z údajů získaných o poměrech žalované zejména od žalované samé (vedle náhledu do insolvenčního rejstříku s negativními zjištěními k osobě žalované), a ověřených právním předchůdcem žalobkyně i prostřednictvím od žalované vyžádaných dokladů. Pokud jde o to prostřednictvím kterých, plynulo to dle žalobkyně z k důkazu doložené„ zákaznické karty“, z níž se také mělo podávat, že žalovaná žila v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru v nájmu, že měla pravidelný příjem, a to z dávek státní sociální podpory a celkem ve výši částka měsíčně.

2. Žalovaná zůstala v průběhu celého řízení procesně pasivní a nevyužila tedy ani svého práva se k návrhu žalobkyně vyjádřit anebo práva tvrdit na svoji obranu jakékoliv rozhodující skutečnosti. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne datum v nepřítomnosti žalované a za splnění podmínek Žalovaná se totiž, ač řádně předvolána, k jednání bez omluvy nedostavila.

3. Soud pak po provedeném dokazování prostřednictvím dále uvedených důkazů přijal následující skutková zjištění. Zy označené jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti“ číslo ze dne datum soud zjistil, že žalovaná tuto uzavřela jejím podpisem s příjmení jméno International,SE, IČO, a ve smlouvě jejím podpisem také potvrdila, že na jejím podkladě převzala v hotovosti od uvedené společnosti částku částka, kterou se jí také uvedenou smlouvou uvedená společnost zavázala poskytnout (s tím, že ve zbývající části částky odpovídající sjednanému spotřebitelskému úvěru bylo mezi stranami smlouvy o úvěru ujednáno, že z částky úvěru částka je částka částka započítávána oproti závazku žalované k právnímu předchůdci žalobkyně z jiné jejich předcházející smlouvy č. 1 2010). Smluvní strany této úvěrové smlouvy v ní dále sjednaly závazek žalované celkovou částku jistiny úvěru částka úvěrujícímu splatit, a to včetně sjednaných poplatků a sjednaného úroku. Konkrétně pak měl být tento závazek plněn sjednanými 77 týdenními splátkami po částka a 78. týdenní splátkou po částka, kdy všechny byly splatné vždy do týdne počínaje dnem datum. Celková sjednaná dlužná částka částka pak byla dle obsahu úvěrové smlouvy složena z jistiny úvěru částka, smluvního úroku částka (sjednaného při sjednané pevné úrokové sazbě 21,27 % ročně a za dobu od datum do datum), administrativního poplatku částka, a odměny za hotovostní inkaso splátek částka. Podpisem smlouvy žalovaná vedle převzetí sjednané jistiny úvěru potvrdila i to, že poskytla úvěrujícímu úplné, pravdivé a přesné údaje potřené pro posouzení její úvěruschopnosti, a že úvěrující tuto posoudil i na základě informací získaných od ní, a jak jsou zaznamenány v kartě zákazníka. O těchto údajích pak žalovaná také podpisem smlouvy prohlásila, že jsou pro daný účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné (srovnej a 7.2. smlouvy o úvěru). Že by žalovaná zaplatila čehokoliv právnímu předchůdci žalobkyně nebo žalobkyni samotné na uvedenou smlouvou o úvěru sjednanou jistinu úvěru ve výši částka, to tvrzeno a ani prokázáno nebylo (tvrzeny samotnou žalobkyní byly totiž toliko platby žalované na poplatky a smlouvou sjednaný smluvní úrok z úvěru...). Z karty zákazníka datované dnem datum, dále soud zjistil, že žalovaná v rámci prověřování úvěruschopnosti právnímu předchůdci žalobkyně formou vyplnění danéy sdělila, že od června 2013 žije v nájmu na adrese označené i v záhlaví tohoto rozsudku (což bylo dle zákaznické karty ověřeno nájemní smlouvou), a to s partnerem a dvěma nezaopatřenými dětmi. Ke svým příjmům pak žalovaná vě uvedla, že tyto pochází z mateřské dovolené, vyplácené jí Úřadem práce ČR od října 2015. Jde-li o příjmovou stránku rozpočtu žalované, pak k této žalovaná vě v podrobnostech uvedla, že má uvedený příjem z dávek mateřské částka, další příjem z brigády (dohody apod.) ve výši částka, dále příjem z vedlejších dávek státní sociální podpory částka, a z dále příjem z dalších zdrojů (typu výživného/alimentů/pronájmu, atd.) ve výši částka. K výdajové stránce rozpočtu žalované dále žalované v zákaznické kartě uvedla, že má výdaje za bydlení částka a další osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) částka. K příjmové i výdajové stránce rozpočtu žalované je uvedeno, že dané údaje byly ověřeny z výplatní pásky, dokladu o přiznání mateřské/rodičovské, a z pracovní smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek z datum (a to ve spojení s částí její přílohy specifikující i pohledávku uplatněnou žalobou v této věci, a dále ve spojení s výpisem z obchodního rejstříku k osobě právního předchůdce žalobkyně a žalobkyně) bylo prokázáno, že žalobou uplatněné nároky právního předchůdce žalobkyně byly i se svým příslušenstvím postoupeny postupní smlouvou z datum na žalobkyni. To pak bylo žalované také právním předchůdcem žalobkyně oznámeno v rámci žalované právním předchůdcem žalobkyně dne datum odeslaného oznámení o postoupení žalobou uplatněné pohledávky z datum. V rámci tohoto oznámení pak právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované ještě k zaplacení žalobou uplatněných nároků (vyčíslených ještě ke dni datum částkou částka) žalované lhůtu 10 dní od doručení tohoto oznámení. Za prokázané ale již soud nevzal, že by právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím zjištěné zápůjčky žalované dne datum s odbornou péčí posoudil schopnost žalované jako spotřebitele splácet tuto zápůjčky sjednanými splátkami částka týdně, resp. že tak učinil na základě dostatečných informací ze kterých bylo tehdy zřejmé, že žalovaná bude schopna tyto splátky splácet. K vrácení i nesplacené části zápůjčky ze zjištěné smlouvy o zápůjčce z datum byla žalovaná vyzvána již v oznámení o postoupení pohledávky z datum provedeného vůči žalované právním předchůdcem žalobkyně, a to do 10 dní od jeho doručení žalované. K jeho doručení žalované došlo (při jeho prokázaném odeslání žalované dne datum) došlo dle soudu nejpozději datum, a v této výzvě stanovená 10ti denní lhůta proto plynula do datum.

4. Po provedeném dokazování a učinění shora popsaných skutkových zjištění přijal soud závěr o skutkovém stavu, podle kterého dne datum příjmení jméno International,SE a žalovaná podepsali písemnou smlouvu o úvěru číslo shora popsaného obsahu, a i to, že v den jejího uzavření žalovaná obdržela na jejím podkladě od příjmení jméno International,SE v hotovosti částku částka a dílem i bezhotovostní formou částku částka a započtenou dle ujednání stran smlouvy na jiný dřívější závazek žalované k příjmení jméno International,SE (ze smlouvy č. 1 2010). Že by žalovaná z titulu smlouvy číslo žalobkyni (jako subjektu, na který byly zjištěnou postupní smlouvou z datum pohledávky příjmení jméno International,SE vůči žalované z titulu předmětné smlouvy číslo postoupeny) nebo právnická osoba Credit International,SE čehokoliv zaplatila na jistinu úvěru částka to tvrzeno a ani prokázáno nebylo (a ostatně ohledně toho tížilo břemeno tvrzení a důkazní toliko žalovanou). Za prokázané ale soud nicméně s ohledem na provedené důkazy nevzal ani to, že by právnická osoba Credit International,SE (byť opak sama žalovaná podpisem smlouvy o úvěru číslo potvrdila) před poskytnutím částky částka (jako spotřebitelského úvěru ve smyslu z.č. ) žalované posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované tak, že se z takového posouzení podávalo, že žalovaná bude jako spotřebitel schopna sjednaný spotřebitelský úvěr splácet prostřednictvím sjednaných týdenních splátek. K zaplacení žalobou uplatněné pohledávky (včetně celé nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru) byla žalovaná vyzvána již výzvou právního předchůdce žalobkyně v rámci oznámení o postoupení pohledávky (do 10ti dní od jejího doručení), a která musela při pravidelném běhu doručování žalované dojít do její faktické dispozice datum.

5. Podle z.č. , (dále jen jako „o.z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle z.č. , se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle z.č. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle z.č. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Soud nejprve uzavřel, že žalobou uplatněné nároky (v rozsahu, v nichž byla žaloba nakonec posouzena jako důvodná), byly na žalobkyni platně postoupeny zjištěnou smlouvou o postoupení pohledávek z datum (§ 1879 o.z.).

18. Po aplikaci cit. zákonných ustanovení dospěl soud dále k závěru, že nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (žalobkyní coby podnikatelem – poskytovatelem spotřebitelského úvěru a žalovanou coby spotřebitelem; § 1810 o. z.) došlo k platnému uzavření spotřebitelské smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 a násl. o. z. Poskytovateli spotřebitelského úvěru byla totiž i v době kontraktace zjištěné smlouvy o úvěru (podle obsahu smlouvy o úvěru ve smyslu a násl. o.z.) uložena povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací, které musely i v tomto konkrétním případě dostát dikci a požadavkům věta první z.č. , a tedy být takové, aby byly objektivně posuzováno zhodnotitelné jako v daném případě nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené (pro závěr o tom, že z nich nejsou zřejmé důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele daný spotřebitelský úvěr splácet). Zákon pak nestanoví výslovně přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a tato činnost ze strany poskytovatele je tak prakticky vždy individuální a zároveň závislá i na tom kterém úvěrovém případě, resp. podmínkách daného úvěru, a přirozeně i na osobě každého spotřebitele jako takové. V řadě případů pak mohou dle názoru soudu pro závěr o„ úvěruschopnosti“ spotřebitele dostačovat již informace, které má o spotřebiteli poskytovatel úvěru na základě předchozích či současných smluvních vztahů, přičemž obsah těchto informací může být pravidelně dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), případně mohou také do značné míry podpořit svojí vypovídací hodnotou naopak i závěr o úvěruschopnosti spotřebitele.

19. Ustanovení , o spotřebitelském úvěru pak výslovně předpokládá, že zdrojem relevantních informací o spotřebiteli může být i samotný spotřebitel. Toto ustanovení však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat při obstarávání informací o spotřebiteli rozhodných pro posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí. Ta by se v každém daném jednotlivém případě posouzení úvěruschopnosti měla zaměřit na specifika každé jednotlivé žádosti o úvěr každého jednotlivého spotřebitele a naplnit vždy i požadavek na získání informací o spotřebiteli, které bude možno objektivně vzato posoudit jako v daném případě nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené pro závěr o schopnosti spotřebitele podmínky daného úvěru plnit, resp. pro závěr o schopnosti splácet úvěr tak jak je uvažovanou smlouvou o úvěru sjednáváno. Mezi takové zdroje informací pak lze zahrnout v obecné rovině lustra osoby spotřebitele v rejstřících příjmení a BRKI/NRKI (sdílející informace z bankovního i nebankovního prostředí splácení úvěrů), v insolvenčním rejstříku, ale i informace získané z jakéhokoliv jiného zdroje, včetně těch, jaké dle přijatých zjištění v tomto konkrétním případě získal právní předchůdce žalobkyně od žalované samotné, pro což svědčil obsah zákaznické karty z datum. V daném případě tak soud nemá pochyb o tom, že právní předchůdce žalobkyně si byl své zákonné povinnosti prověřit úvěruschopnost žalované vědom, kdy této se také snažil dostát, ale již nemá za prokázané, zda tak skutečně právní předchůdce žalobkyně řádně a s odbornou péčí učinil. Na to pak soud usoudil zejména s ohledem na to, že se z provedených důkazů (zejména karty zákazníka) spolehlivě nepodává, zda a jak a z jakých zdrojů právní předchůdce žalobkyně ověřil žalovanou v rámci zákaznické karty mu sdělené údaje zejména o příjmové stránce rozpočtu žalované, a to zejména ve vztahu k příjmům uváděných žalovanou v zákaznické kartě v částkách částka, částka a částka Tyto pak tvořily značnou (až rozhodnou) část příjmů žalované v rozhodné době a z dané zákaznické karty se nepodávalo (nebylo z ní možné zjistit) o jaký typ příjmu se v případě té které částky jedná a jak byl tento a z jakého zdroje ověřen. Na uvedeném nic nemění uvedení druhu“ listin“ v zákaznické kartě, ze kterých měly být informace v daném oddíle (o příjmech a výdajích žalované v zákaznické kartě) ověřeny, když z tohoto se výčtu se nepodává, jaký konkrétní příjem byl jak konkrétně (z jaké v zákaznické kartě uvedenéy) ověřen. To pak nadto za situace, kdy se z daného důkazu zároveň podávalo, že hlavním zdrojem příjmu žalované měly být dle jejího dalšího sdělení v téže zákaznické kartě dávky rodičovského příspěvku / mateřské (v dle zákaznické karty rovněž ověřené výši částka měsíčně). Soud tedy shrnuje, že zákaznické karty není zřejmé, o jaké konkrétní příjmy se má v případě dalších příjmů žalované ve výši částka, částka a částka jednat, o jaké konkrétní příjmy na straně žalované mělo jít, a z jakého konkrétního informačního zdroje (vedle informace samotné žalované) byly tyto příjmy ověřeny. Při pravidelných výdajích žalované deklarovaných jí částkou částka měsíčně pak vyložené pochyby o příjmech žalované musí vést k závěru, že soud nemohl uzavřít na to, že by se z informací obsažených v zákaznické kartě skutečně podávalo, že žalovaná bude schopna splátky kolem částky částka měsíčně (a kterými měl být spotřebitelský úvěr splácen) řádně splácet. Ohledně složení daných příjmů žalované, a o zdrojích z kterých tyto právní předchůdce žalobkyně ověřil, pak žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, a to ani po poučení dle a 3 Soud proto nemohl uzavřít, že by právní předchůdce žalobkyně povinnosti kladené na něho a 2 z.č. splnil. To pak vede k závěru o nemožnosti posoudit předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako platnou (viz. v podrobnostech dále).

20. Soud pak v té souvislosti zastává názor, že posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda lze s určitou mírou jistoty a spolehlivosti predikovat, že spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení a výši splátek zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez zásadních problémů a omezení zaplatit splátky v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. ( ) Ani důkladná analýza pouze jedné ze stran rozpočtu spotřebitele pak sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr postačovat nemůže, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné uzavřít, zda bude schopen uvažované splátky platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní pravidelné výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp.

21. Soud tedy uzavírá, že úprava ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Je tedy otázkou, zda neplatnost smlouvy je neplatností absolutní nebo relativní.

22. Předchozí právní úprava, platná do datum ukládala v  (ve znění platném od datum) věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Jednalo se o neplatnost absolutní.

23. V projednávané věci byla smlouva uzavřena za účinnosti a otázkou tedy zůstávalo, zda i podle nové právní úpravy bylo možné vyhodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného splnění uvedené povinnosti věřitelem za neplatnou a k takové neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Přitom jejím řešení soud vycházel z judikatorně ustálené zásady, kterou z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. , nebo v nálezu ze dne datum, sp. zn. Ústavní soud uvedl, že,„ nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy namístě závěr, že jde o smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Smlouva odporuje zákonu a smysl a především účel vyžadují, aby na takové právní jednání bylo nahlíženo jako na neplatné. Proto je taková smlouva absolutně neplatná podle a o.z.

24. Pokud se týká termínu„ veřejný pořádek“ je pojmem mimořádně širokým a v zásadě odpovídá pojmu veřejného zájmu. Jde o souhrn pravidel nebo zásad chování, souhrn zásad, na kterých celá společnost trvá. Takovými zásadami je mimo jiné zásada ochrany spotřebitele jako slabší strany, která našla svůj výraz ve spotřebitelském právu. K posílení norem podílejících se na ochraně spotřebitele jako slabší strany došlo jak v evropském, tak v českém právu.

25. Rovněž Krajský soud v Ostravě uvedl ve svém rozsudku ze dne 14. 3. 2018 sp. zn. , že:„ Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.“

26. Jiný závěr, než že je smlouva absolutně neplatná i za právní úpravy platné od datum, by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům (spotřebitelům) také neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období. Přitom ochrana spotřebitele je průběžně od roku 2010 (kdy platil původní zákon o spotřebitelském úvěru) do současnosti posilována, a to v souladu s evropským právem.

27. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy , který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v  věta druhá Po přijetí tohoto závěru proto soud konečně uzavřel, že žalobu nelze posoudit jako důvodnou pro neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení na straně žalobkyně ohledně všech žalobou uplatněných nároků výhradně na smluvním základu (a opírajících se o předmětnou úvěrovou smlouvu) a tedy co do nárokovaného plnění na nesplacenou úvěrovou jistinu, nárokované úvěrové poplatky, a i smluvní úrok a i požadovaný zákonný úrok z prodlení odvozený od prodlení založeného daty splatnosti závazků plynoucích z ujednání v úvěrové smlouvě.

28. Provedeným dokazováním nicméně bylo prokázáno, že žalobkyně žalované na základě smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou, poskytla částku celkem částka, která tak představuje za tohoto právního stavu bezdůvodné obohacení v majetkové sféře žalované (v částce částka pak bezdůvodné obohacení představované zánikem dluhu žalované z předchozího smluvního vztahu žalované a právního předchůdce žalobkyně). Na tu pak nebylo dle zjištěného skutkové stavu žalovanou žalobkyni zaplaceno doposud ničeho (a nebylo to také tvrzeno) a v majetkové sféře žalované proto na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru zůstává bez právního důvodu částka částka. Tuto je pak žalovaná povinna žalobkyni vydat jako bezdůvodné obohacení s oporou v §§ 2991 odst. 1 a 2993 o.z., a to na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). K takové výzvě dle přijatých zjištění došlo prokazatelně poprvé výzvou právního předchůdce žalobkyně z 29. 11 2019, kdy v této byla žalovaná vyzvána k zaplacení i této částky a to ve lhůtě do datum (10 dní od doručení této výzvy doručené žalované dle závěru soudu dne datum). Tehdy se tak nárok žalobkyně na vydání bezdůvodné obohacení ve výši částka stal splatný. Od datum je proto žalovaná s jeho zaplacením v prodlení (§ 1968 o.z.) a žalobkyni proto přísluší od tohoto dne i nárok na zákonný úrok z prodlení z téže částky (§ 1970 o.z.). Soud proto žalobě vyhověl co do částky částka s úrokem z prodlení v nižší než zákonné (žalobkyní ale požadované) výši od datum do zaplacení, a ve zbývajícím rozsahu žalobu (ve výroku č. II rozsudku) zamítl.

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle a to když uzavřel, že oba účastníci měli ve věci úspěch prakticky stejného rozsahu (žalobkyně se totiž po kapitalizaci žalobou nárokovaných plnění k datum, kdy bylo ve věci rozhodnuto, domáhala po žalované celkem částky částka, přičemž přisouzeno z toho žalobkyni bylo po kapitalizaci přiznaného plnění k témuž dni částka; z toho se podává 52 % úspěch žalobkyně a 48 % úspěch žalované).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.