Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
10 C 54/2021-16
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Markétou Švarcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 675 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení v částce 600 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 675 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení v částce 600 Kč.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15.10.2020 domáhala zaplacení částky celkem 675 Kč jako nezaplacených televizních poplatků. Žalobkyně uvedla, že žalovaná byla poplatníkem televizního poplatku ze zákona, neboť jako odběratel elektřiny připojený k distribuční soustavě, nereagovala ve lhůtě 30 dnů od výzvy žalobkyně ke sdělení, zda je takovýmto poplatníkem, nereagovala. Žalovaná následně porušila svoji povinnost hradit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně, a to za období od září 2019 do ledna 2020, tedy celkem za 5 měsíců částku 675 Kč. Žalovaná dluženou částku nezaplatila, přestože byla o zaplacení opakovaně upomenuta. Žalobkyně požadovala rovněž úrok z prodlení v kapitalizované výši za dobu od splatnosti jednotlivých poplatků do dne vyhotovení žaloby, tj. do 15.10.2020.
2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žádný z účastníků na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
3. Soud měl z výzvy ze dne 23.10.2018 a ze dne 29.5.2019 spolu s dodejkou za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k přihlášení poplatníka televizních poplatků České televize. Žalovaná byla současně upozorněna, že v případě, že do 30 dnů od doručení výzvy nebude na výzvu reagovat, bude ji žalobkyně považovat za poplatníka televizního poplatku. Vzhledem k tomu, že žalovaná na tuto výzvu nereagovala, sdělila jí žalobkyně dopisem ze dne 29.8.2019, že je nucena zařadit ji do evidence plátců televizního poplatku (viz tento dopis), a současně ji jako takovéhoto poplatníka do evidence zařadila (viz rovněž (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16.9.2020 a potvrzení české pošty, s.p.). Z dopisů ze dne 15.3.2020, 27.5.2020 a 15.7.2020 a s nimi spojených dodejek vyplývá, že žalobkyně zmocnila Českou poštu (službu DINO) k inkasu dluhu žalované za nezaplacené televizní poplatky do září 2019 do ledna 2020, a že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ještě před podáním žaloby.
4. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. , zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“) je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 3 odst. 4 zákona platí, že jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě5), považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle § 6 zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 1 zákona platí poplatník rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo nebo prostřednictvím pověřené osoby. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.
5. V řízení bylo prokázáno, že se žalovaná jako fyzická osoba stala ve smyslu ust. § 3 odst. 4 zákona poplatníkem televizních poplatků od konce srpna 2019, neboť i přes upozornění žalobkyně nereagovala ve lhůtě 30 dnů na výzvu žalobkyně k přihlášení poplatníka televizních poplatků České televize. Protože u žalované vznikla zákonná fikce, že je držitelem televizního přijímače, vznikla ve smyslu § 3 odst. 2 zákona povinnost zaplatit televizní poplatek za měsíce září 2019 až leden 2020, kterou za 5 měsíců nesplnila, i přes výzvy žalobkyně. Žalovaná je proto povinna zaplatit za každý měsíc 135 Kč, tedy celkem 675 Kč. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením televizních oplatků za 5 měsíců, je povinna zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 sb. , občanský zákoník v zákonné výši, tj. dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že ke dni vzniku dluhu žalované činila sazba úroků z prodlení 10 % ročně, a poplatky byly splatné vždy do 15. dne v měsíci podle § 7 odst. 2 zákona, a žalobkyně požadovala úroky z prodlení vždy jen za dobu do 15.10.2020, přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení v kapitalizované výši celkem 60,29 Kč. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.
6. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Přestože byla žalobkyně zastoupena v řízení advokátem, nepovažoval soud tyto náklady za účelně vynaložené, když žalobkyně je právnickou osobou vybavenou samostatným právním úsekem, a je tedy personálně i materiálně vybavena k tomu, aby sama uplatňovala nároky z titulu nezaplacených televizních poplatků, aniž by (byť relativně dočasně) odčerpávala zdroje svých příjmů, kterými jsou převážně právě televizní poplatky (nález Ústavního soudu ze dne 24.7.2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 ). Ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 7.10.2014, sp.zn. Pl. ÚS 39/13 vyslovil, že pro naplnění rovnosti účastníků řízení je třeba přiznat paušální náhradu hotových výdajů podle jejich demonstrativního výčtu v § 137 odst. 1 o.s.ř. i účastníku řízení, který není zastoupen advokátem v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupeném advokátem byla taková náhrada přiznána. Na to bylo zákonodárcem reagováno přijetím ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. Je proto na místě přiznat žalobkyni, přestože byla v daném řízení zastoupena advokátem, paušální náhrady jako náhrady hotových výdajů. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. jako by advokátem, v řízení zastoupena nebyla. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a dále paušální náhradu v paušální výši určené podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“). Soud přiznal žalobkyni náhradu za 2 úkony podle § 1 odst. 3 , písm. a) vyhlášky, tj. za výzvu žalovanému k plnění a za písemné podání ve věci samé (žaloba) vždy ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhlášky, neboť se jedná o spor, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 600 Kč.
7. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).